Hon na ovcu
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39597/bmid_hon-na-ovcu-2yg-39597.jpg
4
797
140
Protagonista príbehu, ktorý je zároveň rozprávačom, je mladý, mestom znudený človek, ktorý nikam nepatrí a nikomu nechýba. Jedného dňa dostane od svojho priateľa „Krysu“ list s fotografiou, ktorú neskôr nič netušiac použije v jednom z projektov svojej reklamnej agentúry. Fotografia sa dostane do rúk osobného tajomníka „šéfa“, ktorý pohrozí nášmu hrdinovi, aby jednu z oviec na tej fotografii našiel, alebo… .Takto sa začína hon na ovcu, ktorá sa od ostatných líši „len“ hviezdou na chrbte. Hon na túto nezvyčajnú ovcu je snom, z ktorého sa len ťažko prebúdza. Sladký, keď práve snívaný, ale bizarný, keď prerozpravaný – taký je hon na ovcu s hviezdou na chrbte. Je to príbeh, ktorý najprv pohltí a neskôr neúprosne čitateľa opustí .... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Slovart (SK)Originální název:
Hicudži wo meguru bóken / 羊をめぐる冒険 , 1982
více info...
Přidat komentář
"Jistě,každý člověk má nějaké ty slabosti.Skutečná slabost je ale stejně vzácná jako opravdová síla.A nemáš ponětí,co to obnáší,když tě taková slabost nustále strhává do tmy."80%.
Do téhle knihy se mi teda nešlo vůbec ponořit. Buď to bylo mnou a nebyla ta vhodná doba na čtení, anebo to je psaný tak nějak nudně:)) některé kapitoly jsem zhltala hned a některé mě tak hrozně nudily, že jsem knížku pořád odkládala a četla ji dost dlouho.
Takže celkovej dojem z toho rozkouskovanýho čtení nic moc.
,,Jak už jsem říkal před chvilkou, to nejde jen tak jednoduše shrnout. Jak ale stojí v Nietzschem: Před nudou kapitulují i samotní bohové. Takže tak.” Vypravěč tímto prohlášením sám přiznává, že jeho život je nudný, což se ovšem změní ve chvíli, kdy mu do života vstoupí nadpřirozená ovce. I jednotlivé pasáže tohoto díla vykazují prvky nudy, ale z toho mě vytrhávala celková čtivost textu. Kniha Hon na ovce prý volně navazuje na dvě předchozí díla Počúvaj pieseň vetra a Pinball 1973 – chci přečíst, ale zatím to jen k dostání pouze ve slovenštině, tak nevím, jestli se do toho pustit. Každopádně jsem si knihu moc užila. Nebyla jsem ničím moc překvapená, jelikož jsem už několik knih od Murakamiho četla. Nemám ráda mysteriózno nebo nadpřirozeno, ale v dílech tohoto autora mi to nevadí. Nikdy nevím, jestli se to fakt děje, nebo jestli to vzniká jen v hlavě postav nebo o co jde. Ale čtení je mi příjemné. To je hlavní. Vždy mám ráda, když mě kniha donutí sednout k mapě a zkoumat, kde se děj odehrává. Začala jsem tedy dohledávat místo, kde je dům v horách. V originále 十二滝町, doslova „Městys u dvanácti peřejí“. Popis cesty do této obce, uvedený v románu, odpovídá poloze chátrající osady Niupu (仁宇布) v nejsevernější části Hokkaida. Vše jsem si na Google mapách prošla a jako ty kopečky co v Japonsku mají za velehory, to jsem se teda zasmála. Ale kdybych se tam jela podívat, tak by se mi pak mohlo stát … ,,Bylo to opravdu zvláštní vidět na vlastní oči krajinu, kterou jsem už jistě pársetkrát pozoroval na fotce. Teď jsem ji ale viděl trojrozměrně a působilo to hrozně uměle. Ani mi nepřipadalo, že jsme konečně na místě, ale spíš, že tu někdo narychlo ukutil podle fotky něco vzdáleně podobného předloze.”
Kniha mě mimořádně bavila. Když jsem se plně ponořil do čtení poněkud zvláštního příběhu, nemohl jsem se od něj odtrhnout. Opět skvělá práce od mého oblíbeného autora.
Hlavní dějová linka mi přišla zajímavá a zpětným pohledem jsem ocenila i další skryté významy (doslov vysvětluje jaký symbolický význam má ovce pro ostrov Hokkaidó a různé významy v dějinných souvislostech ostrova a Japonska - za ně přidávám hvězdu navíc).
Jenže to by tam nesměly být všechny ty sáhodlouhé nudné pasáže, jalové dialogy, hlavní hrdina k uzoufání a rádoby vtipné metafory. Když si hlavní hrdina v knížce tolikrát otevře pivo a vykouří cigaretu, většinou je v tom nějaký záměr, jenže tady to znělo jen jako potřeba zaplnit stránky - jako by to celé napsala nějaká Murakamiho "betaverze" :) Což vlastně odpovídá, neb se jedná o autorovu ranou tvorbu. Jeho styl je tam už trochu znát, jen ještě není tak brilantní jako třeba v 1Q84. A občas jsem zaškobrtla o divně znějící formulace, což je ale věc překladu.
Zkrátka, tohole Murakamiho jsem si neužívala.
Po pravdě vlastně asi ani nejsem schopná popsat, proč se mi ty jeho knížky tak líbí a proč na mě tak mocně působí. Všeho se mi zde dostalo - tajemství, záhadná žena, úžasná krajina, kus japonské historie, mystika splývající s realitou, pomalé rozplétání příběhu. A krom toho taky nádherný jazyk, dokonalé popisy, smysl pro humor i pro absurdno... Některé knížky stárnou, ale tady bych ani nehádala, že byla napsaná tak dávno, dobu vzniku prozradí jen zastaralá technika. Líbilo se. A teď bych si dala nějaké ty hory ... opravdické, ne na papíře ,)
KLADY: Poutave psane a napinave. Autor ma smysl pro podrobny detail a schopnost zajimave popisovat realie Japonska. NEGATIVA: Absurdni prolinani skutecnosti s neexistujicim a jen tezce uchopitelnym nerealnym svetem. Tyto fantaskni useky zaujimaji v textu znacny prostor a jsou nesnadno akceptovatelne. ZAVER: Knihu jsem cetl v ang. vydani (A Wild Sheep Chase) a to jedine mne primelo ji docist az do konce.
Moje první od tohoto autora. Zaujal mne natolik, že už mám připravenou další knihu od něj. Nedokážu ale říct, proč se mi Hon na ovci líbil a zda se mi vůbec líbil. Bylo to tak podivné a nevšední, že jsem prostě musela číst dál a dál, i když se vlastně vůbec nic nedělo. Mělo to ale zvláštní šmrnc a kouzlo a nedalo mi spát, co se z toho nakonec vyvrbí. Závěř překvapil a zamotal myšlenky. Pozoruhodné dílko.
Murakamiho jsem četla po celkem dlouhé době a hned od začátku mě bavil. Mám ráda jeho popisy krajiny, prostředí a osob. Miluji jeho vaření a jedení. A poslouchání muziky....Příběh je jako vždy tajemný. Taky není na první dobrou a to cením. A děkuji za ( jako obvykle) skvělý překlad.
moc se mi líbila.....neznám podobného autora....je to pro mne jedinečné a originální a to mám rád.
Hon na ovci splňuje vše, co si od dobré literatury přát - spojuje v sobě spoustu zábavy s přidanou hodnotou v podobě podnětných vhledů do povahy lidské existence. Není to první Murakamiho kniha, která se mi dostala do rukou, ale až díky Honu na ovci jsem pochopil, proč tohoto Japonce tolik lidí považuje za jednoho z nejvýznamnějších současných spisovatelů. Jak je u něho zvykem - obyčejný hrdina tu prožívá neobyčejný příběh, což je na jednu stranu nejohranější klasika, ale na druhou vždy mnohem zábavnější a zajímavjěší čtení než to, co nabízí velká část moderní literatury - tj. nudný příběh o ničem, ovšem s psychicky vyšinutým protagonistou. Hon na ovci má v sobě z mého pohledu dokonale vyvážený poměr všech ingrediencí - oproti například Kronice ptáčka na klíček, která mi už místy připadala příliš rozvleklá a překombinovaná, je tu fantastična, spletitosti a zajímavých odboček tak akorát. Pokud nejste striktně proti jakýmkoliv fantastickým prvkům, vřele doporučuju.
Ano, tohle je pravý Murakami, syrová a nekomerční tvorba z jeho spisovatelských začátků je to, co má své největší kouzlo. Výtečný počin.
Četla jsem v rámci Čtenářské výzvy. Strašně jsem se u ní trápila. Přitom Norské dřevo mě moc bavilo...
Kniha byla nesmírně nudná, ale četla se dobře. První polovinu se nedělo vůbec nic, ve druhé se už něco dít začalo, nicméně dění se ztrácelo v sálodlouhých líčeních všeho možného. V popisech budov, krajin, historie, kocoura, života ovcí apod. se dal najít i určitý půvab a poutavost. Při čem jsem se už ale začala chytat za hlavu, bylo jídlo a cigarety. Hrdinové stále jedli, dozvěděli jsme se, jak si jídlo připravují, jak jej nabírají na vidličku, případně, jak se přitom tváří. Kdybych si vypsala všechny pokrmy, které byly konzumovány, nemusím vymýšlet jídelníček na dalšího půl roku. Stejně fádně jako jídlo se konzumuje i neslaný nemastný sex bez citu a bez vztahu. Nepostřehla jsem tedy žádný vztah hlavního hrdiny k nějaké ženě. Přítelkyně byla pouze nějaká přítelkyně, jméno ani povahu neměla. Původně jsem chtěla dát tři hvězdičky, nakonec dávám čtyři za konec, který mě překvapil. Bylo to posledních pár stran, které měly šmrnc, myšlenku a jinotaj.
Moje čtvrtá kniha od Murakamiho. Začala jsem Komturem, z něhož jsem byla nadšená, a končím tímto dílem, z něhož jsem nadšená asi nejméně.
Myslím, že i pro toho, kdo se neorientuje v japonských dějinách, lze v téhle knížce najít zajímavé věci. Kdybych si drze vypůjčila a ještě dále rozvedla jednu myšlenku z komentáře LuckaH2 - někdo má v hlavě brouka, někdo ovci . . .
Rozhodně jsem se nepopadala za břicho, ale občas jsem se po přečtení věty, odstavce a někdy dokonce i celé kapitoly přistihla při úsměvu a obdivovala jsem jak autora, tak překladatele (jehož práce mi - na rozdíl od některých komentářů - připadá skvělá!). Třeba kapitola Nitěnky a jejich vesmíry mě dostala: popis zahrady a především stavby, k níž dovezl hrdinu upovídaný řidič, jsem si jako skvost pročítala několikrát, a pokaždé jsem objevovala něco nového (pomalu dost místa i na činnou sopku). Podobně jako hovory se šoférem na téma boží existence.
Názvy některých kapitol, třeba hned té v předešlém odstavci jmenované. Nebo 1/5000. O tvrdošíjném lpění na zřídkavých nápadech. Zrození Šprota - tady jsem se zase neudržela smíchy a jako dlouholetá spolubydlící velmi svérázné kočičí dámy jsem úplně slyšela to škráby škráby škráb neboli zaznamenávání striktních pokynů pro pečovatele.
Komentáře o pomíjivosti času, o změnách, které se v životě každého z nás, stejně jako v životě společnosti/státu odehrávají, určitě nejsou nijak nové či převratné, ale autor je formuluje často velmi svérázně. "Barové" scény mě vedou k názoru, že přátelství je pro život každého z nás - alespoň podle autora - důležitější než láska.
To je jen několik momentů, které jsou pro mne, jakkoli nejsem znalá japonské historie, dostatečným potvrzením kvalit autora. A důvodem, proč jeho knihu určitě doporučím, i když možná ne každému.
Řekl bych jedna z těch slabších, ale jinak čtivá, ostatně jako každý Murakami...
Zajímavé prostředí, zajímavý příběh, skvělé postavy a k tomu je to neskutečně čtivé!!
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus ovce, ovečky
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Hon na ovcu je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 118x |
| Čtenářské výzvě | 206x |
| Doporučených | 43x |
| Knihotéce | 376x |
| Chystám se číst | 262x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 11x |
"Když si dáš tu práci, dozvíš se skoro všechno"