Minutky
Veronika Jonešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481660/bmid_minutky-OCJ-481660.jpg
4
148
148
Pilot Samuel a fotografka Patricie se setkali po třiceti letech odloučení a doufali, že už spolu budou napořád. Věřili, že jim to život dluží. Tentokrát ale Patricie opustí Samuela. Navždy. Ve druhém díle série Hodinky se vracíme do srdcí i domovů starých známých postav. Patricie a Samuel jsou po opětovném shledání vděční za každou společnou chvíli a láskyplný moment. Do života jim ale, kromě nenávratných změn, vstupují i další postavy, aby vyprávěly příběhy ze svých pohledů. Děj prolínají střípky minulosti, kdy se ponoříme do sledování osudů nejen hlavních hrdinů, ale také Emmy, dívky, díky které se Patricie nakonec shledala se Samuelem. Jaká je její minulost? A jak se vyrovná s pocitem, že je důvodem, proč má celá její rodina srdce na kusy?... celý text
Přidat komentář
Naivní a neskutečné jako první díl, ale co o jsem se chtěla dozvědět, to jsem se dozvěděla. Přibylo dost postav, musela jsem dávat pozor kdo vypráví a hlavně v jakém čase. Jako plus beru rodokmen na začátku. Podle mě lepší než Hodinky,ale hvězdičku přidat nemohu. Nelíbil se mně konec. Nemám ráda když člověk který zemřel, vypráví jak umíral.
Jsem si vědoma, že nejsem cílová skupina pro kterou autorka píše. Většině mladších čtenářů, hlavně čtenářek, se knihy paní Jonešové líbí. A to je dobře. Mladá autorka má psát pro mladé, má k nim blízko. Já už se do dalšího dílu pouštět nechtěla a už ho mám také přečtený.
Totéž jako u prvního dílu, kniha je naivní, nereálná, ale čtivá. Opět působí jako pohádka napsaná náctiletou dívkou. Nebo pro náctiletou dívku.
Z prvního dílu jsem nebyla až tak nadšená, přesto jsem chtěla dát autorce šanci a přečetla jsem i druhý díl. Bohužel se mi líbil ještě méně, asi jdu proti většinovému proudu, ale příběh mě nebavil a nevyhovovaly mi pohledy do minulosti a budoucnosti. Autorce přeji hodně úspěchů, je vidět, že její tvorba si nachází spoustu nadšených čtenářů.
Krásné pokračování knížky Hodinky. Hned začínám číst i třetí díl a Veroniku Jonešovou ukládám do oblíbených autorů.
Další díl série Hodinky - Minutky - Okamžiky je za mnou. Kniha začíná a vlastně i končí smutným okamžiky, ale i tak je neskutečně čtivá. V tomto díle se více seznámíme s Emmou a Davidem, nechybí samozřejmě ani Sam s Patricií, kteří navázali na třicetiletou přestávku, a ani ostatní členové rodiny. Kniha je opět nabitá emocemi, zažijeme veselé i smutné okamžiky a hlavně tak krásné a upřímné mezilidské vztahy.
Opět přečteno jedním dechem a opět dávám palec nahoru.
Přečteno téměř jedním dechem, tento druhý díl se mi zdá být ještě lepší než první.
Nejenom že jsou zodpovězeny otázky, které jsem si kladla po přečtení Hodinek, ale moc se mi líbí jak si autorka hraje s časovými linkami. Každá postava vypráví ze svého pohledu, skvěle je to propojené a dává to smysl.
Hodně se mi líbil závěr i když velmi smutný, ale je to život, a taky vlastně hned v první kapitole je jasné co se stane.
Taky mě vyprávění donutilo přemýšlet o tom jak se chováme ke svým dětem , jak vidíme jen ty povinnosti všedního dne ale mladí potřebují volně dýchat, objevovat a zažívat dobrodružství. Na povinnosti budou mít prostor po celý život. Malinko mě mrzí jen, že život Patricie nebyl více popsán. Určitě by stálo za to více rozebrat její postoj k rodinnému životu před druhým shledáním se Samuelem po třiceti letech. Ale to ni nemění na tom, že autorku zařazuji mezi oblíbené a těším se na třetí díl.
Druhý díl se čte jedním dechem a mě se moc líbila propracovanost postav. Každá postava měla svůj nezaměnitelný charakter a toho se autorka držela, všechno do sebe krásně zapadalo. Chvílemi jsem se smála, chvílemi jsem měla slzy v očích. Musím říct, že autorka píše na svůj mladý věk velmi šikovně.
Jak už bylo tady řečeno, v druhém díle se dozvíte, že všechno není tak jednoduché, jak se může po prvním díle zdát. Krásný příběh, ke kterému se jednou určitě vrátím.
Na Minutkách bylo vidět, že má Veronika Jonešová svoje knížky skvěle promyšlené. Nemohla jsem je odložit, určitě si přečtu její další knížky.
V Minutkách paní Veronika odhaluje v příběhu mnohem větší syrovost a nebojí se bodnout čtenáře přímo do srdce. Protože, kdo by čekal, že Minutky začnou právě takhle?!
Poplakala jsem si a z knihy si odnáším zážitek, za který jsem neskutečně vděčná. Styl, jakým jsou i Minutky psané je opět chytlavý, moc mě baví autorčiny vyjadřující schopnosti.
Opět krásné zpracování, líbí se mi, že neklesá úroveň textu, ani celkového vzhledu knihy.
Už chápu, proč bylo zapotřebí druhého dílu. Vše nám dovysvětlil, náznaky rozvinul a ukončil. Líbil se mi rodokmen na začátku knihy, lépe se v tom množství osob orientovalo. Opět se proplétáme časem, poznáváme více Samuelovu rodinu, tu bližší i tu ledově chladnou. Oba díly se mi líbily, možná trochu víc bych ubrala v jistém filozofování, ale přečíst si je za to prostě stojí.
Mám pocit, že bych si opět chtěla přečíst první díl jako puzzle by mi do sebe zapadli dílecky.
Výborně napsané obě knihy. Jak již dříve uvedli čtenáři, knihy jsou velmi kvalitně zpracovány, krásné obálky, papír kvalitní, a jen mizivě chyb. Pouze si dovolím vzhledem ke svému věku a zkušenostem podotknout, že příběh je dost naivní. A i když se část příběhu odehrává v době příští - za deset, dvacet, třicet let (to už tady asi nebudu), tak mentalita a chování lidí bude stejná.
Pokračování Hodinek knihou Minutky bylo opět krásné a příjemné čtení. Příběh je opravdu moc podařený i v druhé knize a je dobré si ho přečíst brzy po první, prozradí více a dozvíme se tak, jak to vše bylo.
Pokračování Hodinek mne nenechalo chladnou, pořád jsem doufala, že to dopadne jinak,ale opět jsou v knize další ponaučení a další myšlenky, které mne nutí žít tak,abych později nelitovala, že jsem dostatečně nežila....
Moc zdařilé pokračování knihy Hodinky! Knihu Minutky lze označit za příběh dvou lidí nebo také celé jejich rodiny. Na knížce se mi moc líbí, že v ní není žádná protivná postava a že je v ní plno myšlenek, se kterými se člověk ztotožní. Třeba (není doslovná citace, tu si nepamatuji a autorka s manželem, doufám, promine): "Hladová ženská se blíží rozzuřené sani." nebo "Smrt si nevybírá. Nezajímá ji, jestli člověk stihl vše, co chtěl a jestli žil tak, jak si představoval, jestli stačil říct vše, co měl na srdci."
Kniha je napsána od srdce, příběh je napsán tak dojemně, že byly chvíle, kdy mi tekly slzy po tváři. Oba díly knížky doporučuji.
Štítky knihy
láska smrt hledání smyslu života psychologické romány romantika život ztráta blízkých sebeláska
Minutky
Nejsem typ člověka, který vyhledává příběhy knih kvůli realitě... Ale právě mě na tom baví kolikrát i veliká nepravděpodobnost a možnost úniku od normálního světa...
Tady jsem měla pořád potřebu si zodpovědět tolik otázek, že mě příběh neustále táhl dopředu a nutil číst jednu stránku za druhou... Za mě určitě příjemné čtení i když tento díl, mi utekla nejedna slzička... Ale celkový dojem s knihy mám příjemný