Okamžiky
Veronika Jonešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505371/bmid_okamziky-0Rn-505371.jpg
4
91
28
Po smrti Patricie pociťuje Emma, že cesta ze smutku není rovná dlážděná ulička, ale klikatá serpentýna, kde za každou zatáčkou číhají nové obavy. Rozhodne se skončit ve své práci a začne se naplno věnovat tomu, co miluje. Psaní. Je to ale ten správný krok? Při psaní si uvědomí, jak rozdílně lze člověka vnímat, když ho necháme, aby nám vyprávěl část svého života z vlastního pohledu a neaplikujeme na něj svá očekávání a předsudky. Když máme tu čest nahlédnout mu do duše a zjistit, jaké okamžiky ho formovaly, a proč se stal člověkem, jakým se stal. Máme vůbec šanci nestát se kopiemi našich rodičů? Kolik toho už bylo rozhodnuto ještě předtím, než jsme se narodili? Kolik situací můžeme ovlivnit? Nad kolika věcmi v životě máme doopravdy kontrolu?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Poslední díl a za mě to nejlepší nakonec. Jedná se tu spíše o životy vedlejších postav a rozjímání nad tím jaký život je, jak ho různé okamžiky zformovaly. Je to díl který nás nutí se i zamyslet takže si z něj i něco odnášíte.
Tuto sérii knih jsem dostala jako dárek a opravdu jsem ráda, že jsem si to přečetla.
Okamžiky jsou třetím a závěrečným dílem série Hodinky. Kapitoly jdou opět do minulosti a zároveň popisují současnou dobu. Originální příběh všech současných postav. Četlo se samo.
Dlouho jsem nečetla tak krasný a důstojný závěrečný díl série. Jedná se převážně o retrospektivní vyprávění vedlejších postav příběhu - rodičů a prarodičů Samuela a Patricie, kteří měli na jejich životy zásadní vliv. Díky jejich pohledu máte možnost poznat jejich skutečnou osobnost a zjistit, že nic není černobílé. I vedlejší, do jisté míry záporné, postavy tak dostaly prostor nebýt ploché a ukázat nám, že ani ony to neměly v životě lehké, protože každý si neseme nějaké své trápení. Autorka zároveň krásně ukazuje, že nás nemusí formovat chyby nebo chování našich rodin, protože rodinu si tvoříme sami, jak dokládá Samuelův vztah s nevlastními syny, vztah nevlastních bratrů Olivera a Patricka nebo vřelý vztah Emmy s jejím tchánem. A je to právě Emma, ta stěžejní postava celé knihy, kterou poznáváme detailně, zjišťujeme, jak se vyrovnává se svým smutkem, hledá sebe sama, až nakonec zjišťuje, co je v životě opravdu důležité. A s jejím zjištěním nemůžu než souhlasit.
Příběh mě pohladil, obejmul a stejně jako mnoho dalších čtenářů jsem se v jeho stránkách našla, protože autorka nám předkládá tak velké množství skvěle propracovaných postav, že se zkrátka nemůže stát, aby Vám ani jedna nebyla aspoň trošku podobná. V postavách se navíc neztratíte, i když je jich hodně, protože je to celé podané krásně přehledně, navíc máte na vnitřní straně desek k dispozici rodokmen.
Ze závěrečného dílu jde také cítit, jak moc se autorčin styl psaní vyvinul a dotvořil. Jemné nenásilné vyprávění, které nabídne dostatek popisů, přesto nezpomaluje děj. Stručně, přesto výživně vypráví s milým smyslem pro humor a nápaditými obraty. Její schopnost pochopení a přesvědčivého vykreslení tolika věkových kategorií mě opravdu ohromila. Neskutečně jsem si to užila, děkuju za krásný zážitek a moc doporučuju!
Tento závěrečný díl doplňuje životy a myšlenky postav, které nás touto sérií provázely. Patricie je mrtvá, ale dovídáme se zážitky z jejího krásného dětství, které trávila u svého dědy. Každý má své radosti a problémy a každý se jinak vyrovnává se smrtí Pat. Více prostoru je zde věnován sympatické postavě Emě. V tomto díle jsem rodokmen ocenila, protože jsem se mohla zorientovat.
Nejvíce se mi líbil druhý díl, ale celkově velice kladně hodnotím krásné, emotivní , velice procítěné vystihnutí této milující se rodiny, která drží pospolu.
Závěrečné věty čtenáře pozastaví v uvědomění pomíjivosti života a že čas nám vyměřený bychom měli prožít v lásce a porozumění.
Okamžiky jsou třetím dílem série Hodinky. To byla nádhera. Rozebírání smyslu života, pro každého to má úplně jiný význam. Každý má jiný smysl života a jeho naplnění. A musíme si uvědomit, že je jen na nás, jak ho prožijeme. I po nějakém neštěstí, které nás potká musíme jít dál a najít si nový smysl života.
V této knize je ukázaný život dědů, babiček, Patricie, Samuela, ale i Emma, Evelin, Daniel. Zkrz jejich život je krásně ukázaný, jak okamžiky života utvářejí jejich další chování a život jejich dětí. Konečně jsem viděla i v životě Evelin a Dušana nějaké souvislosti, proč se tak chovají.
Emma se nemůže vypořádat s Patriciinou smrtí. Dává výpověď v práci redaktorky a píše knihu, ve které chce napsat vše o svých pocitech a o lidech kolem sebe. Kde najít sílu žít po ztrátě milovaného člověka? Patricie byla nová maminka jejího manžela, ale pro Emmu byla jako její maminka, která ji dala poznat lásku a starostlivost o druhé, kterou doma nepoznala.
Velmi pěkně popsané pocity jednotlivců. Každý máme své problémy, starosti, úzkosti, ale na své blízké bychom neměli zapomínat. Celý život je pak jen okamžik, který už zpátky nevrátíme. Styl psaní autorky je takové pohlazení po duši. Její série se mi líbí celá, ale nejčastěji se budu vracet k tomuto dílu. Bilancování, myšlenky o životě mám ráda.
Za knihu k recenzi moc děkuji @knihcentrum.cz
I když Patricie v předchozím díle zemřela, díky retrospektivnímu vyprávění se s ní i Samuelem stále setkáváme. Jen už nejsou úplně hlavními postavami. Místo nich se do popředí dostává Emma, která nese Patriciinu smrt nejhůř. Cítí, že všechno co dělá, ztrácí smysl. Skončí v práci a začne se plně věnovat psaní. Při sepisování Patriciina příběhu získává ona i my pohled dalších zásadních postav, které se v minulých dílech třeba jen mihli.
Příležitost promluvit dostali například Evelin nebo Dušan. Zatímco Evelin si svým pohledem na věc nějaké plusové body získala, Dušan se v mých očích neobhájil. Nejen u nich to byla otázka toho, jak nás zásadně ovlivňuje prostředí a především lidé, kteří nás vychovávají. Je snadné o někom říct, že je špatný rodič. Ale pokud jiný příklad v dětství neměl, jak jinak se to měl naučit?
Co jsem v pohledu jedné z postav hodně ocenila, byla opět narážka na takový nešvar společnosti ohledně otázek na těhotenství. Takové to: "Tak kdy už budeš mít dítě? Máš na to věk." Odstavce, ve kterých bylo popsáno, jak je strašně špatné tyto otázky pokládat, by si povinně měli přečíst všichni.
Pořád jsem čekala na odhalení nějakého velkého tajemství mezi Evelin a Danielem. Abych pochopila, proč ona zavrhla Samuela a proč on nepomohl Patricii. To tam za mě neproběhlo. A ani na konci celé série jsem nedostala odpověď, proč Samuel Patricii nehledal usilovněji. Tahle otázka mě bude trápit ještě hodně dlouho.
Ačkoliv jsem žádnému dílu nedala plný počet, tak i přes to mohu celou sérii doporučit. V určitých momentech je možná zidealizovaná, ale mně pocitově velmi sedla.
Okamžiky jsou třetím a závěrečným dílem, za mě jsou tím nejpovedenějším dílem, který krásně uzavírá celou sérii. Knížka byla opět protkaná emocemi a plná poslání.
Tento díl je zaměřený spíš na Emmu, jednu z vedlejších postav z předchozích dílů, která se snaží znovu najít smysl života. Ale i tak se zde několikrát vrátíme do minulosti o poznáváme příbuzné Patricie i Samuela. Sice jsem se občas trochu ztratila v tom kdo je kdo, ale přesně pro tenhle případ je na začátku rodokmen, který mi mockrát pomohl se najít.
Ačkoliv jsem si Emmin příběh i návraty do minulosti užívala, maličko mi chyběl Samuel, Patrik a Oliver, které jsem si v předchozích dílech oblíbila úplně nejvíc.
Sérii jako celek jsem si moc užila (hlavně druhý a třetí díl), je krásně vidět, jak se autorka se svým psaním posunula. Sérii Hodinky vám mohu doporučit jako příjemné oddechové čtení, které vám může i mnohé předat.
Ufňukané, utahané, depresivní, bezvýchodné. Veškerá moudra, která postavy získají, mi přišla násilná, neuvěřitelná a šustící papírem. Pardon, ale tohle mi nesedlo.
Okamžiky jsou, alespoň za mě, nejlepším dílem trilogie. Přestože zpočátku jsem se bála toho, že pohled Emmy a dalších osob, které jsou s celkovým příběhem spjaty, mě nebude zajímat, opak byl pravdou.
Líbil se mi příběh malé Patrície a dědy Svéráze, pohled Emmy a její prožívání celé situace, ale vlastně i všechny další osudy lidí, které byly promyšlené, smysluplné a čtivé.
Poslední díl ze série se už většinově věnuje Emmě, Samuelově snaše. Ale také dětství a mládí Patricie i Samuela. Třetí díl celkově pomáhá doladit detaily předchozích dvou.
Když jsem si přečetla, že třetí díl se bude věnovat hlavně Emmě, měla jsem radost. Ta mi byla jako vedlejší postava moc sympatická. Není to ale úplně pravda. Osobně bych čekala mnohem více Emmy. Hodně jsme se tentokrát vraceli do minulosti, dostávali drobné detaily k tomu, co už jsme věděli z předchozích knih. Ale i některé, které třeba pro mě nebyly úplně důležité a mohly být klidně vynechány, asi by to na celkovém příběhu nic nezměnilo. Po druhém dílu, ve kterém to byla velká emoční jízda, byl tento spíše poklidný, bilancující a uzavírající. Celkový dojem z Okamžiků byl mnohem bližší prvnímu dílu. Druhý je tedy z mého pohledu ten nejlepší.
Pokud mám zhodnotit sérii jako celek, tak se mi určitě líbila. Bezpochyby najde své čtenáře, možná zejména čtenářky. Je to takové něžné a empatické čtení o rodinných vztazích a nástrahách osudu. První díl je pohádkový, místy až naivní. Druhý vás emočně úplně dostane a třetí to zase hezky vyrovná a doladí. Doporučuji všem, kteří se rádi ponoří do příběhu jiných, i když smyšlených rodin, a těm, kteří se nebojí u knih dojmout. Věřím, že vás série nezklame.
Třetí, závěrečný díl série. Opět se k němu nebudu moc rozepisovat, ať náhodou neprozradím něco z předchozích dílů.
V Okamžicích se rozvíjí osudy postav, které známe z předchozích dílů; kapitoly jdou opět částečně do minulosti, částečně popisují současnou dobu. Opět je to dosti nostalgické a hodně přemýšlivé, pokud bych měla porovnat druhý a třetí díl, v podstatě mezi nimi nevidím rozdíl (ten jasně pociťuju pouze u prvního dílu a to z důvodu velkých nejasností v průběhu celé knihy - ostatně můžete mrknout na recenzi u mě na profilu).
Tomuto dílu dávám opět 3/5 a sérii bych celkově ohodnotila asi 2,5/5. Jde hodně vidět, že autorka začíná s psaním a některé věci jsou pro sečtělejší čtenáře jako pěst na oko (opakování slovních spojení, nesmyslné vyústění různých situací apod.).
Díly mají postupně stoupající tendenci, což je fajn a doufám, že autorka bude s tvorbou pokračovat - ráda budu sledovat postupný vývoj jejích spisovatelských dovedností.
Co bych však ocenila je jazyková korektura - ta je v knihách na mnohem lepší úrovni, než ve většině knížek velkých nakladatelství. Jen tak dál!
Tento díl je za mě nejlepší. Skvělé zakončení.
I když jsem od celé trilogie čekala vlastně něco jiného, ve výsledku jsem spokojená. Rozhodně se jedná o originální čtení, které člověka pohladí po duši.
Krásné myšlenky, zajímavé osudy, životy a vztahy lidí, ať partnerské či rodinné.
Je tu mnoho postav a snad na žádnou autorka nezapomněla. Každá dostane prostor a my se dovídáme, proč je daná osoba taková, jaká je, co si prožila.
Třeba krásná ukázka toho, když si rodiče se svými dětmi nerozumí, atd..
Tuto triologii můžu s klidným svědomím doporučit jako příjemné oddechové čtení. Jen si člověk musí zvyknout na ten neobvyklý styl vypravění.
Kniha Okamžiky je za mě rozhodně nejvíce podařená z celé série. Krásně doplňovala a uzavírala předchozí dva díly. Hodně se mi líbilo, že snad v každé kapitole bylo nějaké malé nebo velké poselství. Byla také hodně protkaná emocemi a více zaměřená na Emu, na její trápení, hledání sebe a smyslu života. Možná mě trochu mrzelo, že chyběla vyprávění z pohledu Samuela, Patrika a Olivera, protože ta v předchozích dílech byla má nejoblíbenější. Taky jsem zase měla někdy problém orientovat se, kdo zrovna vypráví příběh nebo v jaké době se to odehrává. Naštěstí ale je na začátku rodokmen, takže nebylo těžké si postavy dohledat a zařadit. Celou sérii můžu za sebe určitě doporučit, protože i přes to, že děj může působit naivně jedná se o krásný příběh, který je plný hlubokých myšlenek k zamyšlení.
Okamžiky jsou závěrečným dílem trilogie. Kniha obsahuje rodokmen, abychom se v množství postav vyznali. Vracíme se do minulosti, která jako kousky puzzle zapadá do příběhu a osvětluje nám tak chování a jednání napříč generacemi.
Opět skvělá a čtivá kniha z pera Veroniky Jonešové. Tuto trilogii velmi doporučuji a už se moc těším na nějakou její další knihu.
Přečteno rychle a s větším zájmem něž předchozí díly. Bylo to určitě méně naivní a méně nepravděpodobné. Že by to bylo tím, že se tak nějak vytratila hlavní dějová linka a je to víc o pocitech a mezilidských vztazích? Tak tady musím třetí* přidat.
Všechny tři knihy mají moc pěkné obálky, papír i tisk. Druhý a třetí díl i rodokmen a tento díl i krásné poděkování autorky na konci. Za to je ta čtvrtá*.
Na čem opravdu záleží?
"Na každé hodince strávené s lidmi, kteří mají srdce na pravém místě.
Na každé minutce v objetí tak pevném, že se dotýkají nejen těla, ale i duše.
Na každém okamžiku, kdy se zvedneme ze dna a žijeme dál, jak nejlépe dovedeme."
Třetí kniha ze série Hodinky je opět skvělá. Jednotlivé kapitoly zapadají jak dílky puzzle do minulých dvou dílů.
Poslední díl série je opět plný emocí. Tento díl je hlavně o Emmě, která se trápí a tak nějak proplouvá životem a hledá se. Také se dozvíme o dalších lidech a všechno se kompletně propojuje. Jako ostatní díly je i tento čtivý a jen tak vás nepustí.
Celá série Je originální, nic podobného jsem nečetla. Určitě doporučuji číst celou sérii, protože dostanete celkově pohled na etapy života. V Okamžicích proplouváme životem hlavně Emmy a Sama, jejich klikatých cestičkách. Dozvíme se i o životě Evelyn,proč byla tak bezcitná, o jejím nelehkém dětství. V knize je plno úžasných myšlenek a každý si najde ty své.
Autorka se vžila do každé role a držela se toho,nezameňovala charakter postav a to se mi líbilo, protože každý jsme originál. Každý máme své nedostatky a není nic špatného být sám sebou. Emma se na své cestě nakonec našla.
Moc hezká kniha, určitě se k ní vrátím. Doporučuji.
Štítky knihy
Kniha Okamžiky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 125x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 107x |
| Chystám se číst | 48x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 3x |
Je to tady! Po delší době konečně dočtená série a jsem moc ráda, že je to zrovna série od české autorky, Veroniky Jonešové! Dneska se budu věnovat poslednímu dílu, ale brzy čekejte recenzi na celou sérii.
.
Abych pravdu řekla, první díl jsem přečetla strašně rychle, do druhého už se mi chtělo míň a do třetího nejmíň. Ne proto, že by byla série špatná, ale proto, že jsem nechtěla, aby skončila!
.
Třetí díl Okamžiky má prostě snovou obálku, která se mi ze všech tří dílů líbí asi nejvíc. Zároveň i obsahově je trošku jinačí než ostatní. Podíváme se totiž na zoubek postavám vedlejším, historii rodiny. To je za mě skvělý nápad, protože to je to, co mě u sérií vždycky mrzí. Objeví se nějaká vedlejší postava a nic k ní...
.
Na deskách knihy objevíte rodokmen rodiny, ten Vám doporučuji sledovat. A pak taky jméno a časový údaj na začátku každé kapitoly. Postav, které se tu objeví ve vypravování je více, takže je fajn kombinace kontroly na začátku kapitoly a rodokmenu.
.
Co je obrovská výhoda začlenění vedlejších postav je i to, že pochopíte jednání některých postav. Je tu krásně vidět, jak každé rozhodnutí v životě má jistou váhu a je důležité. A jak ovlivňuje život budoucí generace.
.
Musím smeknout nad tím, jak se autorce povedlo vystihnout (velmi realisticky) pocity postav. Každého trápí něco jiného, na nikoho není opomenuto. A taky je pravda, že mi to poskytlo hodně odpovědí na mé otázky.
.
Se sérií se mi po takovém zakončení loučí opravdu těžko. Autorka píše krásně a čtivá byla každá strana! Moc ráda si od ní v budoucnu opět něco přečtu!