Dům na Riviéře

03.05.2022

Dům na Riviéře doporučuji všem milovníkům Skříně plné Diora!
Autorce se opět povedlo vykreslit nezapomenutelný příběh zasazený částečně do období druhé světové války. Schémata obou knih jsou dosti podobná - prolínání dvou časových linek, silné ženské hrdinky, milostný příběh odehrávající se v kulisách války, pátrání po tom, co se stalo v minulosti, vintage značkové módní kousky… Tenhle příběh si určitě zamilujete.
Mě na něm bavilo hlavně to, že jsem dostala do rukou knížku velmi podobnou Skříni plné Diora, ale zároveň odlišnou a neméně strhující.
Zda by mě bavila ještě i další knížka s podobným námětem, to netuším, ale jelikož jsem od autorky četla pouze tyto dvě knihy, navíc s poměrně velkým časovým rozestupem, moc jsem si to užila.
Knihu hodnotím 4,5/5 - půl hvězdy strhávám za to, že autorka nepřišla s ničím vyloženě novým, avšak na druhou stranu - držela se toho, co jí jde, a přinesla opět skvělý příběh!

02.05.2022

Dům na Riviéře bylo mé první setkání s autorkou a já byla naprosto unesená! I když jsem knihu četla přesně v období nemoci, tak mi pomáhala přenést své myšlenky do Francie :).
Sledujeme dvě časové roviny, kdy jedna se odehrává v současnosti a druhá nás zavádí do minulosti do druhé světové války. Dvě časové roviny mám ráda a i tentokrát máme určité propojení dvou rovin, mimo jiné hlavně dům na Riviéře ️.
Už dlouho se mi nestalo, že bych při čtení milovala obě hlavní postavy (Remi i Éliane), ale autorka je dokázala tak krásně vykreslit a přiblížit čtenáři, že to ani jinak nešlo.
Četla jsem, že se autorka inspirovala skutečnými lidmi, takže naprosto rozumím, že dokázala tak krásně a květnatě postavy představit.
Dům na Riviéře je nádherně čtivý, bolestný, nápaditý a osobitý. Krádeže uměleckých děl jsou výborné téma, které je dodnes tak trochu záhadou. Němci za války zabavili spousty uměleckých předmětů a všechny se asi už nikdy nenajdou.
Nakonec jsem hodnotila 4,5/5 hvězdičky, jelikož konec byl za mě lehce urychlený :)

28.04.2022

Bylo nebylo, nebylo bylo aneb jak to tedy s touto knihou plnou různých časů vlastně je. Nápad dvou časových údajů a vlastně, tak i dvou různých, přesto navzájem propojených příběhů se mi moc líbil. Přišlo mi z počátku hrozně zajímavé vidět, jak se ta doba mění s ní i chování společnosti a chování hrdinek. Ale háček je v tom, že tenhle přístup mě nebavil úplně, tak po celou dobu. Co se týká linky vlastně více ze součastnosti nemám tomu vlastně moc, co vytknout. Děj ubíhal rychle, nebyl předvídatelný a vlastně mě bavilo s každou stránkou více a více zjišťovat nové informace. Kde vidím, ale trošku mínus je za mě ta linka odehrávající se za války. Líbil se mi z počátku ten přístup a ukázka toho, jak to vypadalo v tu dobu zhruba zase někde jinde, ale čím více se kniha blížila ke konci, tím více, tam za mě bohužel bylo předvídatelných míst a působilo to jako kdyby autorka vařila trošku z vody. Nicméně za mě to byla vlastně docela dobrá knížka a rozhodla jsem se jí ohodnotit 3 z 5 a domnívám se, že kdybych jí četla jako starší, tak bych v ní zase viděla něco více.

DOPORUČENÍ:
Tohle bych asi doporučila všem milovníkům románů. Převážně asi spíše dospělejším čtenářům, nebo někomu, kdo nevyhledává ani YA ani NA literaturu. No a zároveň pokud má někdo rád umění, či se zajímá o to, jak to různě ve světě mohlo vypadat za války, pak je tahle knížka taky dobrá volba.

25.04.2022

Většina z vás určitě bude znát Natashu Lesterovou jako autorku úžasné knižní záležitosti Skříň plná Diora. Autorka uchvátila nejednu ženu svým neskutečně originálním a čtivým psaním. Dům na Riviéře nás opět překvapuje svou elegancí a bolestnými obrazy z minulosti, na které se bohužel už dnes zapomíná. Tentokrát se autorka věnuje časům druhé světové války, za které docházelo k enormním krádežím uměleckých předmětů ze strany nacistů. Slavné a historicky hodnotné obrazy tak končily v honosných a především soukromých sídlech německých hodnostářů. Sledujeme zde dvě časové roviny. Vše začíná rokem 1939, kdy mladá dívka Éliane ztrácí vinou války svou rodinu a rozhodne se za ně bojovat po svém. Tají, že umí německy a katalogizuje umělecká dívka přímo pod nosem nacistů. Vše pečlivě pozoruje, poslouchá rozhovory důležitých lidí, dešifruje poznámky a předává informace odboji. Pohybuje se na tenkém ledě, dívka to ví, ale přesto bojuje. Za svou rodinu i za francouzský lid. Do toho všeho nebezpečí vstupuje muž, kterého ještě před začátkem války milovala, ten jí zlomil srdce a teď ji svým paktováním s Němci sebral veškeré morální naděje v něj jako živou bytost. Nebo to je všechno jinak, než se na první pohled zdá?

Druhá časová linie nás provede rokem 2015, ve kterém zažije Remy Langová rodinnou tragédii. Po smrti svého muže a malé dcerky se snaží začít znovu, a tak se vydává do domu na Riviéře, který zdědila. A právě tam se dostává k evidenci děl ukradených během druhé světové války a mezi vším objeví i obraz, který jí celý život visel v dětském pokoji.

Autorka tak spojila pátrání po rodinné historii s válečnou historií a zakomponovala téma krádeží uměleckých děl. Kdo miluje umění jako já, jistě pochopí, že to trhalo srdce nejen v roce 1939, ale i dnes. Opět skvělé čtení plné dojemných okamžiků, které vás vnitřně obohatí nejen o historická fakta.

25.04.2022

Srdeční záležitost - zařazuji si do TOP 10 tohoto roku nádherně psaný příběh, který překvapí, rozpláče nad osudem žen, který autorka napsala. Jako vždy použila něco z historie, tentokrát píše o krádeži uměleckých děl, které se stále pohřešují - dvěma stům židovských rodin během druhé světové války. Téma je hodně citlivé....

Vyprávění ve dvou časových liniích Paříž 1939 a současnost 2015, kdo miluje historii s romantikou, tajemství, které je plné emocí. MOC DOPORUČUJI!!!!!!!!!!

22.04.2022

Pařížská špionka,
Tajný kód
Odvážný plán.
A já bych ještě dodala příběh o velmi silných ženách….

Já jsem velká fanynka Natashy a jejich knih. Poslední, kterou jsem před Riviérou četla bycla Skříň plná DIora a ta mě minulý rok tak uchvátila, že jsem knihu zařadila do TOP 10. Když u nás vyšla kniha Dům na Riviéře, věděla jsem, že mě chladnou nenechá! A taky se tak stalo. Autorka má neskutečný dar, popisovat jak věci, tak lidi. Při čtení se do postav vžijete, pokud to je jen možné nemáte tendence od příběhu odcházet. I tady jsem ocenila velmi krásné popisy šatů, jsou tak dokonalé, hned máte chuť si takové šaty pořídit.

Příběh je opět vyprávěn ve dvou časových liniích, a obě nějakým způsobem spojuje dům na Riviéře. Jakým? To bych nechtěla prozradit, nejlepší bude, když budete vědět úplně co nejmíň.

Obě hlavní hrdinky jak Elaine, tak Remy mi přišly sympatické, každá si nesla svou tíhu osudu na zádech a každá se s ní musela poprat po svém. Vše chce svůj čas a hlavně, když máte kolem sebe prima lidi, jde to o to snáz…. Tentokrát se mi o chloupek víc líbila linka ze současnosti, ale opravdu jen o malinký.

Doporučuji všem milovníkům historických románů z 2. světové války, tento je konkrétně převážně z Paříže a kdo mě trochu zná, ví že tohle je pro mě přesně to pravé… Já si čtení neskutečně užila, všechny dojemné chvilky probulela a po dočtení jsem byla ohromena. Moc se mi kniha líbila a chci víc takových příběhů. Ještě na mě čeká Pařížská švadlena, a už teď se na ni neskutečně těším, styl psaní Natashy miluji.