Dům na Riviéře
Natasha Lester
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491952/bmid_dum-na-riviere-zKS-491952.jpg
5
216
216
Paříž, 1939: Nacisté si myslí, že Éliane nerozumí německy. Domnívají se, že pro ně pouze katalogizuje umělecká díla a netuší, že kradou národní poklady do svých soukromých sbírek. Jenže to se mýlí. Dívka pečlivě dešifruje jejich poznámky a předává informace odboji. Éliane však rozehrála nebezpečnou hru. Odváží se svěřit svá tajemství muži, kterého kdysi milovala? Nezradí ji znovu? Nemá šanci to s jistotou zjistit… dokud ji večírek v úchvatné vile na Francouzské Riviéře nevystaví zcela nové úrovni nebezpečí. Současnost: Remy Langová chce zapomenout na tragédii, kvůli níž se její život ocitl v troskách, a proto se vydává do domu na Riviéře, který za záhadných okolností zdědila. Během třídění knih objevuje evidenci uměleckých děl ukradených během druhé světové války. V šoku zjišťuje, že její součástí je i obraz, který už od dětství visí na stěně jejího pokoje. Kdo vlastně byli její předci? Neskrývá dům na Riviéře větší tajemství, než jakému je Remy schopná čelit?... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2022 , MetaforaOriginální název:
The Riviera House , 2021
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivá kniha. Historická linka se opírá o doložená fakta a je pravda, že o tom, co se dělo s uměleckými díly během války,ale hlavně o jejich záchraně, jsem toho moc nevěděla. Louvre bez všech těch obdivuhodných památek si vůbec nedokážu představit. Tato část mě tedy moc bavila. Současná linie byla slabší.
Jestliže se pustím do srovnávání autorčiných příběhů, tento nevyhraje, jedničkou, pro mě, zůstane Skříň plná Diora. Ač hodnotím maximem, to "něco" navíc ,na které jsem u Natashy zvyklá, mně v tomto příběhu chybělo. Přemýšlím, jestli to není tím, že prozatím každý vydaný román změnil překladatelku a tento překlad mi vyhovoval nejméně. Anebo to může být i tím, že příběh ze současnosti, moc prvoplánový a banální, mě nezaujal tolik, jako v jiných jejich knihách. Za to historická, válečná linka byla parádní a jak jsme u autorky zvyklí, žádná červená knihovna, ale drama hodné té nebezpečné, kruté doby. Váhala jsem s hodnocením, ale v daném žánru není moc lepších autorek, jestli vůbec nějaká, a tak s velkým doporučením posílám knize pět* a moc se těším na případný další román.
Autorka je nepochybně výborná vypravěčka. Četla jsem všechny její knihy. Tato se mi ale líbila nejmíň. Nebyla špatně napsaná, ale ty předchozí knihy se zkrátka podařily lépe.
Spíš červená knihovna, než napínavá kniha o válce a špionáži. Na můj vkus je příliš sladká, chybí napětí. Kniha je napsána čtivě, ale jsou mnohem napínavější a dramatičtější příběhy o krásných špionkách a členkách odboje.
Román je to napsaný skvěle, čtivě, v překrásně vyrovnaném tempu líčení dějových situací.
Třetí knížka a podobný námět jako ty předchozí, možná by to chtělo trochu změnu.
Velice pěkně sestavený příběh ve dvou liniích ....
A já se ráda ponořila do válečné Paříže, do muzea umění v Louvre .... a nakonec i do krásné vily na francouzském pobřeží ....
Obě ženské hrdinky byly statečné .... a já nevěděla, které fandit více ....
Eliane - která se snaží zachovat kulturní hodnoty pro další generace i s rizikerm ztráty toho, co je jí nejvíce blízké ....
Anebo Remy, která se ve vile na Cap Ferrat vyrovnává se vzpomínkami na životní tragedii - a není si jistá zda by ještě ustála další ztrátu ....
A k tomu tajemství jednoho obrazu .... doporučím.
Kniha za to asi nemůže, ale před ní jsem četla Noční bránu od Petra Maye a v ní je stejný námět (krádeže uměleckých děl za II. sv.války ve Francii).Snad proto jsem se nemohla do knihy začíst. Že začátku se mi vlekla i současná linka příběhu. No nevím něco mi v té knize vadilo. Nicméně knihu jsem dočetla, ale to je asi vše.
Od autorky jsem četla zatím všechny knihy přeložené do češtiny a nedá se vybrat ta nejlepší. Všechny jsou skvělé. Tento román je psán ve dvou časových rovinách, a to za druhé světové války a zároveň v roce 2015. Krásný příběh lásky, obrovské odvahy, ale i ztráty rodiny a utrpení.
Nádherná obálka.
(SPOILER)
Autorka chtěla vzdát hold pracovníkům Louvre, kteří během okupace s nasazením života dělali tajné soupisy ukradených uměleckých památek a míst, kam je Göring odvážel. Éliané, studentka umění, přijde o rodiče i mladší sourozence, zapojí se do odboje a hraje před nacisty dvojí hru, přitom zažije zradu od své první lásky. V roce 2015 Remy utíká na Riviéru, aby zapomněla na bolest ze ztráty rodiny, přitom jí pomáhá fotograf Adam. Aby toho nebylo málo, zjišťuje osudy svých biologických prarodičů. Rodinné vztahy jsou dost spletité. Autorka do příběhu naroubovala nejen popravování a represe nacistické totality, ale i komunistickou totalitu, během níž byli stříleni lidé, kteří se pokoušeli překonat Berlínskou zeď. Tato linka mi přišla už navíc.
Snová scéna s objetím milenců v Buchenwaldu byla jako z červené knihovny.
Tady se mi bude komentář psát těžko. Jak mlže být knihomolem někdo, kdo si pořádně nepřečte perex... Já nemám ráda válečné příběhy, proč jsem si tedy tuhle knihu koupila, je mi záhadou. Ale začetla jsem se takřka okamžitě a děj mě vcucl. Střídání časových rovin se mi líbí. Ale na konci mě moje nechuť k válečným příběhům asi dohnala, nesedl mi ani konec současné linky. Možná mě tahle knížka jen zastihla ve špatném rozpoložení, ale prostě moc spokojená nejsem.
A to nepočítám příšernou práci korektora, byl-li nějaký.
Zřejmě nejlepší kniha tohoto roku!
Rok 1943: Elaine je mladá žena žijící v Paříži za druhé světové války. Miluje umění a bratrova kamaráda Xaviera. Jednoho dne se v muzeu objeví maršál Göring a začne vybírat obrazy a sochy, které chce vyvést z Francie. Elaine se skupinou přátel se zapojí do odboje a snaží se získat co nejvíce informaci o tom, kam umění mizí.
Rok 2015: Remy je zdrcena ztrátou manžela a malé dcery a tak utíká do domu na Riviéře. Zde se setkává s fotografem Adamem a jeho rodinou. V podstatě náhodou zjišťuje, ze vlastní obraz, který kdysi namaloval Xavier.
Příběh je úžasně vystavěn a vy mate pocit, že jej s hlavními hrdinkami zažívat sami.
Natasha toto prostě umí!
Obyčejní lidé, kteří za druhé světové války dávají všanc své životy při boji za spravedlnost.
To je autorky tradiční linka a nejinak je tomu i zde. Minulost je vykreslena opravdu perfektně. Miluji ten příběh, miluji zanícení, se kterým hlavní postavy zachraňují umělecká díla, která symbolizují francouzské dědictví a kulturu. Jenže...
...pak přijde linka ze současnosti a vy otáčíte knihu a ujišťujete se, že vám jí někdo nevyměnil ️
To, jak dokáže autorka doslova zprznit současnou linku, udělat z ní rádoby dojemný a přeslazený románek s topornými dialogy, to mi prostě hlava nebere. Jako kdyby to nepsala ona. Bohužel tomu tak zatím bylo ve všech jejích knihách a zde je to znát ještě o dost víc. Nechápu. Nerozumím tomu a je mi to líto, protože to, jaké dělá autorka divy s příběhy z minulosti je geniální.
IG: hanybooks
Dům na Riviéře je mým třetím přečteným románem této skvělé vypravěčky. Je to nádherný mix všeho, co takový historický román má mít, aby čtenáře ihned zaujal, polapil a zanechal s krásným pocitem nezapomenutelného čtenářského zážitku.
I tentokrát je historická část zasazená do období 2. sv. války do okupované Paříže. Je to příběh o statečnosti obyčejných lidí, kteří se snažili uchovat umělecké dědictví Francie pro další generace, riskovali své životy i životy těch nejbližších. Je to příběh o velké obětavosti, lásce, zradě ale i o naději v lepší budoucnost. Moc se mi tentokrát líbila i linka ze současnosti, její ůstřední dvojice i jejich příběh, který se v závěru protne s minulostí.
A kdybych měla vybrat nejlepší příběh ze tří od Natashy Lester, nevěděla bych který. Pro mne jsou ale v tom velkém množství podobných, které nyní vychází, jedny z nejkrásnějších.
Neváhám dát v hodnocení plný počet! Moje první kniha od autorky, píše skvěle.
Kniha je rozdělená na několik částí, kde je vždy kus příběhu v minulosti a kus v příběhu v současnosti. Obě linky příběhu se mi dostaly pod kůži. Minulost začíná v roce 1939 v Paříži. Hlavní hrdinka Éliane miluje umění a pracuje v Míčovně, kam nacisti vozí obrazy od známých malířů a zabírá si je Hitler a další, zapisují tajný kódy a sešit, aby se po skončení války vrátily obrazy zpět do Francie. Zamilovaná do Xaviera, který je také špion, ale tváří se, že to táhne s Německem.
Současná linka je ve Francii v Domě na Riviéře v roce 2015. Remy má v životě také dost za sebou, seznamuje se s rodinou vedle domu, který sdělila. Dům je nádherný, ale o své minulosti Remy nic neví, byla adoptovaná. Shodou okolností se k ní příběh jejího původu dostává...
Obě hrdinky si toho prožily hodně a já to prožívala skrze knihu s nimi. Válka je tu opět ukázána i z jiného pohledu než jen koncentrační tábor. Život běžných lidí, které válka taky semele a musejí se vzdát mnoha věcí i lidí.
Kniha mi místy rvala srdce na půlku, ale je tak dobře napsaná, že jsem hltala stránku za stránkou. Zamilovala jsem si jak Éliane a Xaviera, tak Remy a Adama. Zrovna tak tam byli postavy, které jsem nenáviděla. Jednu postavu až ke konci, víc nemohu říct, abych nespoilerovala.
Prostředí v knize hezky popsaný, byla jsem s nimi v knize, doporučuji.
Podle obálky bych čekala úplně jiný příběh, i když vlastně plně odpovídá oběma dějovým linkám tohoto krásného románu. Románu plného lásky i nenávisti, odvahy i zbabělosti, radosti i smutku.... Prostě v příběhu je správně namícháno vše tak, aby se čtenář ani na chvíli nenudil. U knih, kde se střídají dvě časová období, se většinou těším, až se vrátím k historické lince, ale tady to jsou dva vyrovnané příběhy, které se na konci propojí.
Pro mě bylo velmi zajímavé porovnání dvou autorů, protože autorka do svého příběhu zakomponovala skutečné postavy, zaměstnance Louvru, kteří za 2. světové války pracovali jako odbojáři a vypracovávali seznamy uměleckých děl ukradených nacisty, aby je po válce mohli vrátit původním majitelům. Stejné postavy si "vypůjčil" i Peter May v poslední knize Noční brána.
Opět perfektní kniha, autorka píše skvěle. Dějová linka z minulosti se odehrává v období druhé světové války, kdy nacisté obsazují Paříž a ve jménu moci páchají zločiny na lidech i na majetku. Kradou a odvážejí vzácná umělecká díla, nevyčíslitelné hodnoty do soukromých sbírek. Hlavní hrdinka Eliane riskuje svůj život a aktivně se zapojuje do odboje, aby jim v tom zabránila.
Druhá dějová linka nám nabízí příběh ze současnosti. Remy Langová po prožité životní tragédii hledá útočiště v domě na francouzské riviéře, snaží na vše zapomenout a najít opět pevnou půdu pod nohama.
Jednoho dne při úklidu v domě, který ji odjakživa patřil, zjišťuje, že kromě domu vlastní i další věc, jejíž původ je jí záhadou a tak začne pátrat.
Jednou z věcí proč mám autorčiny knihy ráda je propojení historie a současnosti, při čtení Domu na riviéře jsem si neustále vyhledávala jak vypadají jednotlivá umělecká díla, obrazy, sochy, malíři, kteří je namalovali, informace o osobnostech té doby, o lokalitách v kterých se děj odehrával. Tohle na jejích knihách miluji.
.
.
Dům na riviéře je nádherný příběh o lásce nejen té lidské, ale i té ke krásným věcem. K umění, které díky statečným, skutečným lidem té doby, můžeme všichni dnes obdivovat.
.
.
Dům na riviéře řadím do TOP knih 2022.
Moje třetí přečtená knížka od Natashy Lester. A to hodnocení bude stále stejné. Čtyřhvezdičková knížka, která vás dojme, pobaví, vyděsí… ale také něčím vytočí. Já si Natashy velmi vážím, protože píše skvěle, má cit pro detaily, dokáže ve vás vzbudit emoce… ale její knihy jsou také často velmi přeslazené, nereálné a kýčovité. To všechno tady máme zase, stejně jako u Pařížské švadleny a Skříně plné Diora. Skříň se mi možná líbila o trochu víc, ale to nebylo tím tématem šatů (které tam stejně není nejdůležitější), ale tou romantickou linkou. V Domě na riviéře máme zase o něco realištější pointy a konec, než tomu bylo u Skříně, ale zase je tam linka ze současnosti, která to tak nějak kazila. Osud hlavní hrdinky z roku 2015 byl hrozný a mě z něco bylo špatně, smutno a vůbec jsem nechápala, proč zase čtu něco takového, co mi nedělá dobře.
Na druhou stranu mě moc bavilo, že jsme si zde mohli přečíst něco o tom, jak Hitler a Göring kradli významná umělecká díla z Louvru v Paříži a ještě mnohem více. Jak Židům sebrali vše co měli a pak si v tom libovali. Jak mezi nimi bylo jisté soutěžení, kdo bude mít lepší obraz. To všechno bylo velmi zajímavé a dozvěděla jsem se toho hodně o umění, které mi jinak není zas tolik blízké. Na druhou stranu tady byla láska k umění mnohem větší, než jsem dokázala pochopit a byla ve skutečnosti možná trochu přehnaná. Nedokázala bych obětovat svůj život pro něco takhle materiálního, ačkoliv to zní blbě. Vím, že je to odkaz pro všechny budoucí generace, ale Éliane rozhodnutí jsem občas naprosto nechápala a na můj vkus se chovala jako příliš velká hrdinka. Ale bylo to smyšlené. Smyšlená každopádně nebyla její kolegyně Rose, která za války opravdu shromažďovala informace o umění, aby ho mohla po válce zase vrátit zpátky tam, odkud ho sebrali.
Nicméně mě velmi rozčilovaly některé věci a je zvláštní, že to tak u Natashy je vždycky, ale až úplně na konci. Já bych prostě konce psala trochu jinak… Ale to je na tom to dobré. Že se o tom dá diskutovat!
Už se těším, až vyjde další kniha od autorky. Určitě si ji zase s chutí přečtu.
Loni jsem už v březnu označila autorčinu Skříň plnou Diora za nejlepší knihu roku. Knihu, díky které jsem propadla historickým románům, a právě proto byl Dům na Riviéře moji nejočekávanější knihou roku, která se stala moji letošní jedničkou. Je to neodložitelný příběh silných žen, které si zamilujete a budete doufat v jejich šťastný konec. Autorka umí skvěle ukončit jednotlivé části tak, že prostě potřebujete číst dál. Takové cliffhangery nemají ani některé thrillery. :-)Co však na knihách Natashy Lester považuju za hlavní plus je, jakým způsobem umí zakomponovat historii do smyšleného příběhu. Opět jsem u knihy dohledávala spoustu informací ať už o historických osobnostech, uměleckých dílech nebo o dobovém oblečení.
Tohle je opravdu jedna z mála knih, kde je i 480 stran prostě málo a mě nezbývá než doufat, že se brzy dočkáme další knihy!
Štítky knihy
nacismus Francie Paříž dědictví romantika obrazy (umění) protifašistický odboj válečné romány Francouzská Riviéra, Azurové pobřeží umělecká díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Skříň plná Diora |
| 2019 | Pařížská švadlena |
| 2022 | Dům na Riviéře |
| 2023 |  Tři životy |
Musím přiznat, že jsem očekávala od knížky něco víc anebo jsem ji jen četla v nepravý čas. Každopádně příběh z minulosti, odehrávající se za druhé světové války ve Francii, kdy se hlavní hrdinka spolu s ostatními snažila zachránit cenná umělecká díla před nacisty, mě zaujal mnohem víc než linka z přítomnosti.