Dobrý ročník
Peter Mayle
Max Skinner má už po krk intrik londýnského finančního světa, a tak využije možnosti přestěhovat se do slunné Francie. Cožpak může být něco lepšího než život v Provenci, kde zdědil po svém strýci venkovský dům? Brzy ovšem Max zjistí, že nic není tak, jak si představoval. Krásnou idylu mu totiž překazí nebezpeční podvodníci, kteří pančují víno. A na scéně se nečekaně objeví krásná mladá Američanka Christie, která má na část dědictví také nárok. Jediný, kdo může Maxovi v tuto chvíli pomoci, je londýnský přítel Charlie, velký znalec vína.... celý text
Přidat komentář
Typické pro autora - v poklidu ubíhající čtení, vhodné pro příjemně strávené odpoledne se sklenkou vína. A probůh, nehledejte v něm vysokou literaturu, od toho jsou jiní spisovatelé....
Mayle dokáže popsat atmosféru v Provenci jako nikdo jiný. Jeho knihy jsou příjemné, vtipné a děj ubíhá v poklidném tempu letního odpoledne. Dávám tři a půl bodu.
Kniha ani audiokniha nestojí za moc, stejně jako většina dalších knih od autora, kromě jeho první - Navždy Provence.
A to jsem prosím n e h l e d a l a
v y s o k o u
l i t e r a t u r u :o) ale pouhý oddech.
Film jako relax se velmi povedl, když přijdou listopadové chmury, ráda u něho nenáročně spočinu. Byť to taky není vysoká kinematografie, ale vyjímka, co nabourává pravidlo, že kniha je vždy lepší než film.
Příběh pro velmi nenáročného čtenáře. Z počátku jsem se docela bavila, ale velice brzy mě začínalo nudit, to neustálé velmi detailní popisování jídel. Naopak, vše co bylo řečeno kolem vína pro mě bylo poučné a zábavné. Příběh jako takový, jako by vypadnul z nějaké harlekýnky. Nereálné, nezáživné, z velké části předvídatelné a plytké. Audioknihu čte můj velmi oblíbený narátor pan Jiří Schwarz. Všem kteří s tímto autorem váhají, tak doporučuji upřednostnit před knihou audioknihu. Zpracována je vynikajícím způsobem a alespoň trochu zmírnila mé zklamání.
Když teď nemůžeme cestovat chtěla jsem si udělat výlet do Francie.Pěkné popisy krajiny,dobrého jídla i vína,ale příběh byl lépe pojat ve filmu.
Zajímavý příběh, prostoduché zpracování, černo-bílé postavy. Film jsem si pamatovala jako standardně zpracovaný případ již mnohokrát obehrané písničky - jak boháč nečekaně schudne a nakonec najde štěstí v tom novém, jiném životě, naplněném přírodou a prací. Ve filmu, myslím, ty situace měly logiku, ale knížka je natolik povrchní, plná situačních "naschválů" a nepravděpodobných postav, že za jediný přínos z jejího přečtení považuji tu zajímavou radu provancalského vinaře: prý když před pitím sníte několik syrových kapustových košťálů, pak můžete pít, kolik chcete, žádná kocovina vám nehrozí.
Účinek té rady už nevyskouším, ale raduji se, že jsem to četla ze zkráceného znění, uveřejněném ve výběru tzv. "Nejlepšího světového čtení", neboť si umím představit, co zbytečné vaty musí být v plné verzi.
Celkem příjemné letní čtení. Film, který byl podle knihy natočený je výrazně horší - z původní zápletky a atmosféry knihy nic nezbylo, film je příliš americky klišovitý a křečovitý ..
Vpravdě lahodný příběh (jak slibuje obálka), nejen obsahem gastronomickým a enologickým škádlícím snad všechny naše čivy, ale i romantickými vazbami, které v sobě skrývá. Je to předvídatelné, zločinná linka jen lehce rozvíří jinak poklidné ovzduší místa, ale vše je tak neodolatelně milé, že se čtenář chtě nechtě usmívá (a přitom už přemýšlí, co si uvaří, co si k tomu otevře k pití a kdy už konečně vyrazí do voňavé Provence).
Autor opět skvěle přiblížil oblíbený Lubéron a francouzskou náturu se vším všudy a výtečně pobavil.
Dobrý ročník? Kéž by byl! Přeje si jistě každý vinař a ne jen u nás... Tady si autor knihy přát nic nemusí. Kniha se vážně povedla! Je to krásně napsaný příběh. Děj je jiný než ve filmu, ale rozhodně za přečtení stojí.
Příjemná oddechovka. Film mám ráda, je podstatně jiný než kniha, ale oba příběhy mě baví :-)
Dobrý ročník je jeden z mých oblíbených filmů. Bylo načase zjistit, jak se film drží předlohy a jak si kniha stojí vedle filmu. Nějakou dobu jsem se nemohl ztotožnit ani s hrdiny, ani s dějem. Dialogy i děj mi přišly takové nijaké, jednoduché, přímočaré, předvídatelné a místy i naivní. Asi to tak mělo být, když hrdinou je londýnský finančník, který stojí na důležité křižovatce a rozhoduje se co dál se životem. Žil jednoduše životem odrůstající měšťácké zlaté mládeže - práce, večírky, alkohol, ženy....vše je jednoduché, neodpovědné, povrchní, pomíjivé, až se objeví výzva, která se neodmítá. V tu chvíli kniha nabere úplně jiný směr, našel se nejen hrdina, ale mám dojem, že i autor. Londýn je zapomenut a středobodem je malé prosluněné, vínem vonící francouzské městečko, kde čas i život plyne úplně jinak. I když víno nepatří úplně mezi moje oblíbené nápoje, kolikrát jsem se přistihl, že dobré víno s ještě lepším sýrem mi zrovna chybí...
Detektivní zápletka s padoušskou dvojicí byla v příběhu nějak navíc a ani si na ni z filmu nepamatuji. Ale to nevadí, zbylo pořád dost ke čtení i mojí spokojenosti.
Jako první jsem viděla film, který byl super, takže kniha už nebyla pro mne překvapením, ale třeba pro někoho, kdo film neviděl bude také super. Určitě doporučuji. Hodně pozitivní.
Tohle bylo takové příjemné pohlazení na duši a snad i lepší jak film. Přeci jenom tady jsem si mohl vy postavy lépe vykreslit do mě sympatičtější podob. Do toho si užívat ten krásný přesun ze zamračeného a šedého Londýna do krásné a slunné Francie, kde si jak hrdina tak já uvědomuji, že někdy fakt je lepší nespěchat a nehonit se a užívat si těch rozkoší života. Jedno je určitě jasné, že ikdyž to mám jako E-knihu tak zaručeně jdu objednat i papírovou verzi a tu si položím na noční stolek k dalším pokladům, které tam mám, když nevím co už číst a chci něco co mě baví.
Taková roztomilá oddechovka přesně ve stylu ostatních Mayleho knih: člověk má při čtení neustále chuť něco pojídat, popíjet, rozhlížet se okolo, pozorovat lidi s porozuměním a plánovat si pěknou, dlouhou, odpočinkovou dovolenou. Film oproti tomu je takový trošku klišoidní paskvil; režisér se zjevně nemohl rozhodnout, zda natočit grotesku či romantický bonbónek, obojí zjevně dle amerického (ne)vkusu, logikou dějů a postav se evidentně vůbec nezabýval a ani malebné záběry a slušní herci to úplně nezachraňují.
Ovšemže nejlepší je vypravit se do Provence osobně; ta vůně zprostředkovat nejde…
Oooooo, jak já miluji víno! A knihy! A když čtete knihu o víně a Francii s dobrou sklenkou vína v ruce - to je potom paráda!
Určitě vám můžu doporučit tuto oddechovou knihu, kterou máte přečtenou za jeden den. Děj byl příjemně poklidný, žádné velké zvraty, ale přesto to bylo velmi příjemné počtení. A samozřejmě si můžete po přečtení pustit také film :) A zhodnotit, co se vám líbí více :)
Málokdy řeknu že film je stejně dobrý jako kniha a jen výjimečně naprosto výjimečně, že je film lepší. tentokrát to řeknu takhle. Kniha je fakt hezká a film je ždibek jiný a o ždibek lepší. Velký význam na tom ždibku má hudba. Itsi Bitsi Petit Bikini ... vždy když si vzpomenu na film, slyším ty úžasné melodie... když čtu knížku, chybí mi tam strýček .. a to jsou ty dva ždibíčky, kdy je knížka o fous horší než film.
Štítky knihy
víno zfilmováno Francie anglická literatura Provence humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Rok v Provenci |
| 2006 |  Dobrý ročník |
| 2004 | Navždy Provence! |
| 2007 | Andělské vodopády / Černé slunce / Dobrý ročník / Orbit |
| 2004 | Hotel Pastis |
Návrat ke knize po cca 5 letech splnil očekávání.
Opět jsem cítila pohodu a teplo slunce na tváři spolu s lehkým vánkem, co vál mezi vincemi. A stále mě to utvrzuje v tom, že knihu mám raději než film.