Dítě sněžných plání

20.12.2022

Krásný příběh o několikaměsíčním putování jedné dobrodružné rodinky nehostinnou krajinou Kanady a Aljašky. Malá holčička byla úžasná, skutečné dítě sněžných plání, která tehdy ještě netušila, jak velké zažívá dobrodružství a jak moc ji rodiče milují (což je poznat z krásně napsaných pasáží). Místo televize, obchoďáků, předražených plastových nesmyslů a jídel z fastfoodu vidí na vlastní oči medvědy, losy, vlky a spoustu jiných divokých zvířat, "chytá" ryby, "vede" psí spřežení, spí ve stanu ve smrtících mínusových teplotách a živí se tím, co se zrovna podaří ulovit či nasbírat. Rodiče jí věnují každou vteřinu svého života a příkladem jí zároveň učí, jak se o sebe postarat, jak žít v souladu s přírodou, jak brát vše tak, jak to je. Ač je obklopena sněhem, s tímto přístupem z ní žádná "sněhová vločka" nevyroste, naopak, bude jí vlastní sebedůvěra, vnitřní síla a odhodlání. Moc zajímavé čtení.

11.07.2022

(SPOILER) Nádherné, průzračně čisté vyprávěné o putování rodiny s malým dítětem po pláních dalekého severu. Podobných knih o cestě se psím spřežením a okolní přírodě existuje víc, tato je však unikátní tím, že Nicolas a Diane cestovali s malou, na začátku putování jen něco přes rok starou dcerkou, ale hlavně upřímností Nicolasovy zpovědi. Přes všechno okouzlení divočinou autor na mnoha místech přiznává, jak na mnohé věci nebyli připravení - zejména na pro danou roční dobu zcela netypické počasí (déšť během indiánského léta a s tím spojené rozvodnění řek, teploty jen lehce nad nulou v lednu, které bránily cestě se psy, a velmi silné mrazy během jara). A jak toho všeho měli leckdy plné zuby a chtěli být raději v civilizaci.

Občas jsem se musela zasmát a připomenout si některé z mých oblíbených přírodních lokalit, takových, o nichž si říkám, že bych si tam přála i zemřít. Ale také na mě občas dolehly podobné chvíle, kdy jsem si v mračnech komárů a v promáčených věcech říkala, že už tam nikdy, ale opravdu nikdy nechci... ne, nebyla jsem na dalekém severu, jen v českých a moravských luzích a hájích. Měla jsem tu výhodu – a zároveň nevýhodu –, že mě od civilizace nedělily stovky kilometrů a měsíce cesty. Mohla jsem snadno vzít nohy na ramena. Nicolas, Diane a malá Montaine tuto možnost neměli. Neměli u sebe ani vysílačku, mobily v době, kdy se vydali na cestu, teprve začínaly a pochybuji, že by pusté severské končiny byly pokryty mobilním signálem. To, co zvládli, je více než obdivuhodné, i když při mnohé smůle měli nakonec přece jen příslovečnou kapku štěstí, která je odvrátila od tragédie. To největší jejich štěstí pak mělo jméno Očum.

Milovníkům přírody a severských končin zvláště vřele doporučuji k přečtení. A musím říct, že je to po čase knížka, s kterou se nebudu chtít rozloučit a zůstane v mojí knihovničce.

19.02.2020

"Šílený Francouz", milovník kávy, tažných psů a severu popisuje pouť Kanadou a Aljaškou s důrazem na roli přírody ve výchově dítěte, zmiňuje ekologické i filozofické otázky s citlivostí a mnohé praktické i osobní věci čtenáři neprozradí.

"Zažívám pocity nesmírného štěstí, když se mohu jen tak bezcílně toulat s nenaloženými saněmi, rozjet s, kam se mi zachce, jenom pro tu radost tiše klouzat se svými psy na nesmírných bílých rozlohách."

"Nic mě neštve víc než tažní psi chovaní v bytech, které vidíte, jen když se jdou vyvenčit a táhnou vodítko jako šílenci. Není potřeba být psem, abyste mohli vyčíst v očích takových huskyů nezměrný smutek. Měl jsem několik psů, jichž se majitelé zbavili, protože z roztomilého chlupatého klubíčka s modrýma očima najednou vyrostl pes s velmi silnou osobností. S některými z těchto psů jsem prošel Sibiř. Při práci se jim rozzářily oči jako slepci, jemuž se vrací zrak. Obnovila se jim srst, svaly, zkrátka jejich důstojnost a totožnost."

Záběry z putování: https://www.youtube.com/watch?v=QnMtoAn_kd4

08.09.2019

Úžasná knížka, která popisuje dobrodružné putování v divočině. Mě se líbila knížka úplně celá, ale co mě zaujalo asi nejvíc, tak to byl popis malé Montaine očima tatínka. Jak vše vnímala, přírodu, zvířata, jak se tomu životu v divočině přizpůsobila, prostě nádhera.

01.07.2019

Krásné dobrodružství této rodinky, co všechno prožili. Ze začátku jsem moc nechápala, že se na takovou výpravu vydali s batoletem a nepočkali až bude větší (mám dítko ve stejném věku, takže si to ne/dokážu představit...), dítě skoro celý den na zádech, taky ten déšť, plíny, nebezpečné brodění přes řeku ..
Ale jak je vidět, dítě se rychle přizpůsobí čemukoliv a přirozeně podniká to, k čemu tíhnou rodiče .. Ten život ve srubu (nějak se mi nechce věřit, že ho dokázali postavit sami) jsem jim skoro záviděla (až na medvědy), bez všech vymožeností jako telefony, internet, elektřina ... A nejlepší byla poslední část, cesta v mrazu. Obdivuju, že to dali a dojeli do cíle. Ke konci mě dojalo, jak se Montaine bála auta.
Sice se v knížce zmínili, že si nedokážou přestavit přebalování v -40st, ale jak to pak řešili, to už nenapsali :)

Když budu hodnotit knihu, první část na koních mě nebavila vůbec, už jsem myslela že nedočtu. Naštěstí se to hezky stupnovalo, takže stálo za to dočíst do konce.
Každopádně tato kniha se mi líbila více než Bílá odysea.

23.01.2018

Tak nevím. Ne že bych musela s dětmi stanovat na sněhu v mínus čtyřiceti stupních a cestovat se psím spřežením několik měsíců divočinou. Ale přece jen, nežijeme my nějak blbě???

31.05.2015

Napínavý, skvělý a mrazivý příběh o lidské odhodlanosti a neutuchající odvahy. Nicolas Vanier je znám především díky románu Bella a Sebastián, kde popisuje jedinečný vztah člověka se psem, který je mimo jiné důležitý i v tomto cestopise. Osobně mě nejvíce bavila druhá část, kdy rodinka bydlí ve srubu, který si sami postavili, ale teprve cesta na saních nehostinou přírodou, s mrazy okolo 40 pod nulou mi teprve ukázala pravé kouzlo téhle knížky. Neskutečné dobrodružství, které muselo celou rodinu velmi stmelit a změnit jejich celkové nazírání na náš západní svět. Po dočtení mě přepadla hrozná závist, že si Montaine již od dětství vypěstovala tak krásný vztah k přírodě a jejím principům.