Bestseller

27.04.2011

Spisovatel Malcolm Ferry prohlédl podstatu dobra a zla a rozhodl se jí odhalit ve svém novém románu s názvem "Black & White". Jenže až příliš pozdě pochopil, že ve svém románu vytahuje na povrch fikci, která je mnohem realističtější, než by se mohlo zdát a její odhalení jí navíc vadí. Ferry se tak stává první obětí tajemného šestiprstého zabijáka. První, ale zdaleka ne poslední. Ferryho přítel a kolega Quentin Clark v jeho domě objeví strojopisnou verzi Ferryho posledního románu a rozhodne se jej ukrást a přivlastnit. Jenže tím jen umožní zlu pokračovat ve své práci. Clarka začnou sužovat děsivé věci a hrůzné představy. Jeho matka mu začne v noci kopat hrob, něco jej začne sledovat a při jedné takové vidině Clark na opuštěné silnici zabije nějakého mladíka. Jenže to, co si Clark vysvětluje jako vidiny a sny, nic takovým není, je to krutá realita. Stále více propadající depresím a trudnomyslnosti, se Clark rozhodne uklidit do hor na srub, kde by mohl v klidu přepsat a upravit ukradený Ferryho román. Zde naráží na tajemného indiána Noaha, který ví a přišel bojovat se zlem, snažícím se proniknout do našeho světa. Pomoct jim v tom má i mladá dívka Nancy, jejíhož přítele Clark ubil k smrti. Zlo si přišlo pro to, co je jeho a zaplaví celé městečko...
V Bestselleru se Doseděl dějově opět vrátil do Spojených států. Příběh se odehrává v coloradských Skalistých horách. Ač tak Doseděl píše o místě na hony vzdáleném, dokáže ho popsat takřka realisticky. Místopis má zkrátka v malíčku. Při čtení jsem si živě představoval popisované prostředí. Zdá se, jako by jsme četli román rodilého Američana.
Doseděl perfektně dokáže vypracovat a rozepsat charaktery svých postav a to i těch vedlejších. Každá postava románu je svá, má svůj vlastní charakter, povahu a ty, které se nedožijí jeho závěru i poměrně promyšlený konec. Je lehké se do nich vcítit, chápat je, soucítit s nimi, nebo je naopak nenávidět a nesnášet.
Obojí (a román celkově) má však jedno malé mínus.
Jestliže jsem v recenzích jeho ostatních knih hovořil o jeho přirovnávání ke Stephenu Kingovi, Dosedělova románová prvotina je toho nejjasnějším důkazem. Ve svých povídkách si jen osvojil Kingův styl, který na povrch vykoukne jen tu a tam. Kdyby mi ale o Bestselleru někdo řekl, že je to překlad Kingova raného díla, bez okolků bych na to skočil. Bestseller se Kingovu dílu až neuvěřitelně podobá, má takřka identickou kostru a strukturu vyprávění, dýchá z něj stejný duch, stejně dobře se čte, stejně lehce do něj vstoupíte a nechce se vám ven. Nejen místo, postavy a děj, ale právě i kostra románu nese nesmazatelné Kingovy stopy. Jde o to, zda to čtenář/ka přijme jako pozitivní nebo alespoň nijak rušivou záležitost (je to záruka dobré četby, bez větších zádrhelů či logických kiksů), nebo negativní fakt (proč číst kopii, když originál se čte lépe?).
Bestseller je také důkazem, že to, že dokážete napsat (nejen na české prostředí) vynikající povídky (první dvě z knihy Zlo přichází třikrát, minimálně polovina (ty čistě horrorové) povídek ze sbírky Krvavá hostina), automaticky neznamená, že zvládnete román. Román je zcela jiný kalibr, co v povídce přejdete dvěma třemi větami, v románu rozvedete i na několik odstavců. S tím by sice Doseděl problém neměl, přesto je Bestseller trošku nevyrovnaný. Rozdělen na pět částí kolísá od dobře zvládnutého začátku (Pandořina skříňka), kdy to vypadá na zajímavý psychologický horror, přes slabší stoupání k vrcholu (Indiánská hlava (I)), naprosto výbornou (a místy dost brutální) střední část (Carbon Mills (mezihra)), popisující městečko propadlé zlu, až po hodně slabé zakončení (Indiánská hlava (II) a Závěr). Poměrně dobré a v jisté míře i originální nápady se v půlce pozvolna a v závěru již zcela naplno přemění v jedno klišé za druhým. Poslední dvě části tak již jsou jen po sto prvé napsaným tím, co jste již stokrát četli někde jinde.
Doseděl skvěle popsal a rozepsal osudy jednotlivých postav, ale nějak pozapomněl na samotné zlo. Skoro nic se o něm totiž nedozvíme. Nedozvíme se to hlavní - PROČ! Nedozvíme se nic o jeho mytologii, pozadí, důvodu a ani jeho projevy nejsou nic extra. Jím "posednutí" lidé sice vyvádí hezké kousky, ale zlo samotné, projevující se převážně jen nazelenanou mlhou (jak neoriginální!), a útržkovitě rudýma očima ve tmě či šestiprstými stopami ve sněhu, by možná obstálo právě v povídce, ale na román je to podle mne žalostně málo. A když Doseděl to strašlivé smrtící zlo popsal jako "éterická kreatura tvaru hrušky a velikosti dospělého člověka", neubránil jsem se vyprsknutí smíchy. Podobné je to i se závěrem. Možná už jsme naučení a zvyklí na spektakulární, úchvatné a bombastické závěry, ale tohle je opravdu slabota. Jako výstřel do tmy. Jako když plivnete do obrovského bazénu. Jako když si uprdnete ve fabrice, kde jsou zapnuté všechny mašiny. Jako když se černoch svleče v tunelu donaha. Skoro nikoho to nezaujme.
Shrnu-li to do jedné věty, Bestseller je dobře napsaný (forma) průměrný příběh (obsah). Ovšem na románovou prvotinu to není špatné. Román holt není povídka a pokud se někdo v povídkách dokáže časem vypilovat ke skvělým výkonům, jsem si zcela jistý, že to Doseděl nakonec dokáže i u románu. Zbývá jen držet palce a doufat, že ještě nějaký napíše.