Balady
François Villon
Publikace obsahuje baladické verše klasika francouzské středověké literatury. Základem této edice je Villonova nejvýznamnější sbírka "Závěť", která je zde publikována prakticky v úplném znění. Právě v ní se totiž definitivně potvrdil dnes již klasický literární termín "villonovská balada", dodnes udivující precizně zvládnutou formou a tvarem. Tento útvar je složen ze čtyř slok, z nichž první tři obsahují 7-12 veršů, zatímco závěrečná čtvrtá sloka v sobě skrývá už jen polovinu veršů ze slok předcházejících. Ve Villonových baladách ožívá na jedné straně prostředí krčem a bordelů, v nichž se básník velice často pohyboval. Na druhé straně z nich však můžeme poznat, a to zvláště v precizně zvládnutých lyrických reflexích, pocity ztroskotance a v pravém slova smyslu deklasovaného jedince, jenž od zuřivosti a cynismu zvolna přechází k melancholickým "výlevům", někdy ústícím až do kajícného doznání. Villon v sobě prostě nosil mimořádný dar pozorovat, sebezpytovat a v neposlední řadě i zachytit vlastní duševní stavy: je nepochybné, že právě tímto "autobiografickým" pojetím přispěl k tomu, aby jak jeho osobnost, tak i dílo překročily rámec své doby.... celý text
Přidat komentář
Villon rozhodně nebyl příkladem počestného života a zřejmě i proto dokázal psát způsobem, jakým dokázal. Pohled vyvrhela na svět, který mu povětšinou nastavuje odvrácenou tvář. Jeho poezie je výstižná, nadčasová a stále aktuální.
Má oblíbená:
"Znám vše, ač nic bych neznal radši,
znám chlapy mdlé i ruměnné,
znám smrt, jež všechny pod zem tlačí,
znám cokoli - jen sebe ne."
Pohled plný sebereflexe, do zrcadla sebeupřímnosti by se měl čas od času podívat každý.
Je mi tak líto mého mládí,
kdy frajeřil jsem, dováděl,
sám Bůh ví, kam ta léta pádí,
a já bych zadržet je chtěl.
Můj mladý čas! Kam odešel?
Či odklusal? Kdo může říci?
Najednou někam odletěl a nenechal mi vůbec nic..
Ach ano Villon, srdečně přijat, každým odmítán (má oblíbená citace jedné z balad). Já bych tedy tohoto člověka jako básníká určitě odmítnout nedokázala. Balady krásné, pochopitelné, ironické.
Přemýšlím, co by Villon se svoji trefností, pravdivostí, satirou, smůlou, se svým sarkasmem, cynisme dělal dnes?
Ať by to bylo, co by to bylo, četla bych ho!
Štítky knihy
francouzská literatura středověká literatura balady středověká poezie
Autorovy další knížky
| 1985 |  Velká závěť |
| 2009 |  Básně |
| 2010 | Malý a Velký testament |
| 2009 | Já u pramene jsem a žízní hynu |
| 1964 | Já, François Villon |
Kniha Balady je v
| Přečtených | 86x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 11x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Svým způsobem obdivovaný a dokonalý Prokletý básník. Rád ho v bezpečí rodinného krbu čtu. Byl geniální, ale zapomnělo se na to, že tento génius byl vrah - zabil člověka- kněze. I přes můj obdiv k jeho dílu, byl to nejen rebel, ale i gauner, který svůj talent z rebelství promrhal, Zbytečně. Ač dokonalý básník, jako člověk byl tehdejší společností zavržen a zemřel kdoví kde a kdo ví jak.
Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší;
ať pozná hlava, oč je zadek těžší