Adresát neznámý
Kathrine Kressmann Taylor
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46898/mid_adresat-neznamy-Aga-46898.png
5
290
90
Vynikající próza americké autorky na malé ploše líčí rafinovaný akt pomsty v případu člověka, jemuž nacismus vzal nejen sestru, ale i víru v přátelství.
Literatura světová Povídky Historické romány
Vydáno: 2003 , AcademiaOriginální název:
Address Unknown , 1938
více info...
Přidat komentář
V podstatě geniální kniha. A hned vysvětlím, proč!
1. Je velmi krátká.
2. Do tak krátkého textu dokázala autorka vměstnat pozoruhodné množství obsahu (historie, psychologie, emoce).
3. Čtenářům nevysvětluje každý detail či myšlenkovou pohnutku jednotlivých postav, ale nechává Nás, abychom si vše domysleli, uvědomili a prožili společně s lidmi z Adresátu neznámého. Přičemž neukazuje prstem na viníky, či oběti. Ty si zvolíme my sami!
Přiznávám, že jsem to nečetla, ale poslouchala. Audiokniha v podání Marka Ebena a Ivana Trojana prostě neměla chybu. Většinou dávám přednost papírovým knihám, ale Trojan+Eben je chuťovka, kterou jsem si nemohla nechat ujít.
Neuvěřitelně silný a hluboce emotivní příběh, zasazený do r. 1934 . V několika málo dopisech na 50 stránkách tak velké drama. Velmi dobře je popsána názorová přeměna Martina, až si díky ní ani neuvědomuje své provinění. Fanatismus, přátelství, zrada, zaslepenost a pomsta, to vše ve dvaceti kratičkých dopisech, bez jakéhokoliv popisování brutality. Představa, že stačí jeden vůdce a lidé se můžou takto změnit kdykoliv a kdekoliv, je děsivá. I slova můžou zabíjet. Po dočtení ještě dlouho rozdýchávám. DOPORUČUJI.
Zajímavý spis, zajímavý způsob, jak zachytit z dalšího nového úhlu patologii této doby (nebo v případě Kathrine Taylorové ji spíš možná předpovědět). Jen drobnost (nechci tím dílo nijak zlehčovat) - osobně si myslím, že by Martin neposlal dopis s popisem, jak byla Maxova sestra zabita na jeho prahu. Prostě by se odpovědí Maxovi nezabýval.
Geniální ve své jednoduchosti a děsivé v kontextu skutečných historických událostí. Zatímco Kathrine Taylorová koncipovala svou korespondenční novelu jako fikci, realita se později ukázala ještě děsivější, než si kdo vůbec dokázal představit. Nejde přitom o válečné zločiny, ale o tu šílenou paranoiu zapříčiněnou totalitní mocí, která nepřipouštěla žádné vybočení z řady. A co na textu přitom obdivuji nejvíc, opomenu-li tedy nevyřčenou pointu, z níž pekelně mrazí, je proměna spořádaného liberála v přesvědčeného nacistu, který strpí i nějaké to vraždění židů na prahu svého domu, když jde o dobrou věc. Tady nejde jen o nějakou nenávist vůči ostatním, ale o ideologické nadšení, kdy zodpovědnost za naše činy zdánlivě na svá bedra přebírá někdo údajně chytřejší a světaznalejší. Mě zkrátka tahle proměna celého národa nikdy nepřestane fascinovat a zároveň strašit ve snech. Protože jak člověk pozná ten okamžik, kdy jde pouze o excentrické chování a kdy už najednou stojíte před lynčujícím davem?
Dle mého názoru zcela geniální příběh. Jeho síla je v krátkosti a neuvěřitelné údernosti, s kterou se nekompromisně vypořádá s charakterem postav. Jejich vzájemné souznění, odrození a neodvratitelné zatracení (v obou případech) je úchvatné. Na tak malém prostoru...
Fakt, že autorka knihu vydala v Americe v roce 1938, kdy Evropa stála teprve na prahu zničující 2. sv. války a Amerika byla v té chvíli ještě v bezpečí "daleko" a vizionářský popis rozpadu osobnosti jako symbolu zničující moci vlivu Vůdce a národního socialismu na Německo a Němce je obdivuhodný a úžasný. Přestože je tak zrůdný...
Síla příběhu a jeho poselství je ve mě ještě více zakotvena díky skvělé dramatizaci této knihy na divadle, kdy hlavní postavy Maxe a Martina ztvárnili herci Jan Hartl a Jiří Dvořák. Neopakovatelný zážitek :-)
Výborná půlhodinová lahůdka. Jen text, slova, literatura a nic víc. Jasná ukázka toho, že i slovem se dá přes oceán spousta věcí změnit, když se z vašeho nejlepšího kámoše stane nácek a zabije vám ségru. Ta jedna hvězda mi tam chybí za nevyužití tématu v delším útvaru a čase - rozhodně by si to zasloužilo. Někdy je ta zkratka až příliš velká a charakterové zlomy jsou příliš viditelné - droboulinké posuny v přijetí zla by byly možná (pro mě jako čtenáře) ještě silnější a napínavější.
Adresát neznámý unikátním způsobem bleskově zareagoval na změnu ve společnosti, která předcházela II. světové válce. Na pár stránkách je autenticky a jednoduše zachyceno a řečeno velmi mnoho. Originalita tkví zejména ve využití psané korespondence, jejíž obsah, ale i forma, se v průběhu příběhu mění a zachycuje tak změny v chování jak Martina, tak Maxe. Ani po 80 letech kniha rozhodně neztrácí na aktuálnosti a rozhodně za přečtení stojí - přibližuje jedinečně atmosféru doby i pomalu se vynořující hrozby.
Jako rozhlasová hra v podání pánů Hartla, Dvořáka a Somra velmi mrazivé a působivé.
Krásná "dokumentární" kniha, která neodsuzuje ani neomlouvá. Svědectví doby, na kterou bychom nejraději chtěli zapomenout, a kterou si právě proto musíme stále připomínat.
Na pár stránkách tak silné a nezapomenutelné sdělení. Svědectví, které by se mělo stále připomínat.
Skvělá novela. Do několika dopisů se vešlo obrovské drama o přátelství, fanatismu, selhání a pomstě. Je to stále čtivé a aktuální.
Velmi silná kniha. Je to jedna z těch, po jejichž přečtení člověk sice knížku odloží, ale nedokáže o ní přestat přemýšlet.
SPOILER Přemýšlím o tom, jak moc velká krutost dokáže stejnou nebo snad i větší krutost vyvolat v druhém. Někdo má možná jasno, čí čin je horší...já si netroufám soudit. Těžko rozhodnout zda ten motivován ideologií a strachem nebo ten, jehož motivem je pomsta?
Jen POZNÁMKA, pokud se nechcete vše dozvědět předem, tak NEČTĚTE místní anotaci viz. výše - skoro jsem pak už nemusela číst a ochudila se tak o čtenářský zážitek.
(9/18)
Jak je tu už napsáno - útlá knížečka (pozor !!!! napsaná již v roce 1938), přečtená na posezení, která přesto dokáže zanechat nezapomenutelný dojem. Velké drama, kdy doba a okolnosti dokáží udělat z přátel nepřátele a kdy tolik, tolik síly má slovo..............
Z dobrých přátel se pod vlivem nacistické ideologie stávají odcizené bytosti. Do popředí se dostávají osobní zájmy a zoufalá touha zachránit své nejbližší.
"We are vain and we are dishonest because it is necessary to triumph over other vain and dishonest persons. If I do not sell Mrs. Fleshman our horror, somebody else will sell her a worse one. We must accept these necessities."
O procesu, který udělá z „dobrého“ člověka „špatného“ toho bylo napsáno mnoho, z pohledu historického, sociologického nebo psychologického. A při úvahách na téma „probuzení zla“ je jen těžko možné se vyhnout Německu třicátých let. Tahle „novela v dopisech“ těžko může nahradit knihy Dahrendorfa, Arendtové nebo Zygmunta Baumana – na to je přecejen příliš krátká a od expozice k vyústění to bere trochu moc hopem. Ale zase nabídne něco, co teoretické úvahy mnohdy nemají – působivost. Zde je opravdu cenný poklad – emocionální síla příběhu je obrovská a jen těžko může čtenáře nezasáhnout.
V příběhu jsou přítomny dvě věci, které mi přijdou na proměně Martina důležité. Jednak jde o pocit, že se dříve obyčejný člověk může účastnit historického zlomu. Událostí, které jednou provždy změní svět. Cítit prst na tepu dějin, píše o tom Kundera. To je opojné a zdá se, že je těžké tomu odolat.
A pak je tady vědomí beztrestnosti – právní i společenské. Nikdo nás za naši krutost nepožene k soudu a nikdo nám ani na rovině mezilidských vztahů nedá najevo, že se chováme odpudivě. Naopak. To mi přijde zajímavé, zvlášť ve vztahu k teoriím, které tvrdí, že člověk je v podstatě dobrý a kazí ho společnost a konvence (teorie vznešeného divocha). Zde se ukazuje pravý opak – v situaci, kdy společnost netrestá (byť jen na společenské úrovni) projevy necitlivosti, četnost podobných případů začne narůstat.
Zdá se mi, že aspekty, které jsem zmínil, se vůbec neomezují jen na nastupující nacismus, ale že jsou to trvale přítomná rizika, která ani v české realitě 21. století není možné přehlédnout.
Přestože Martinova proměna je děsivá, to hlavní je změna v Maxovi. Umím si představit, i pochopit, že mnoho z nás bude závěr příběhu vnímat jako happyend, se slastným pocitem zadostiučinění, že zlo bylo potrestáno a spravedlnosti bylo, alespoň částečně, učiněno zadost.
Vidím to jinak. Je mi Maxe líto. Díval se tak dlouho do propasti zla, až propast vzhlédla do něj a změnila ho. Podlehl (slovy Pavla Kohouta) chladnému hněvu a začal režírovat odplatu. Jenže na rozdíl od varšavského povstání, ve kterém účastníci brali aktivně do rukou svůj osud a vsadili doslova všechno, zde Max ovlivňuje život jiného člověka a sám zůstává událostmi nezasažen, neriskuje nic. Jeho motivace není obrana vlastní existence, ale pomsta. Vlastně tím dovolí nacistickému režimu, kromě toho, že mu sebral přítele a sestru, aby zničil to dobré v něm.
Jenže při hodnocení Maxovy reakce cítím, jak jsem vzdálen emocionální náročnosti jeho situace. Jak je moje kritika akademická a vlastně nepatřičná. Snadno se totiž rozdávají dobré rady o potřebě odpouštět, o duševní hygieně plynoucí z odmítnutí vlivu zla na vlastní myšlení, o nutnosti milovat své nepřátele – když žijeme s vědomím, že naši blízcí jsou v bezpečí. Maxova sestra byla vystavena bezohlednosti bývalého přítele, o své blízké se podobným způsobem v žádném případě bát nemusím.
Výrazně jiná situace si vyžaduje i výrazně jinou míru pochopení.
Musím souhlasit s předchozími komentáři, je to ve své zhuštěnosti velmi působivá kniha. Mrazilo mě, když z dopisů vysvítala Martinova názorová proměna, společenskou náladu vedoucí k vzestupu nacismu autorka zprostředkovává opravdu dobře, ale skutečným vrcholem je proměna Maxova. Je jeho jednání opravdu stejné jako překladatelkou zmiňovaná účast ve spojenecké armádě nebo povstání ve varšavském ghettu? Je možné si v takové situaci uchránit srdce?
"Liberál miluje slova a vznešeně znějící zásady, je však dočista k ničemu pro lidi, kteří dělají svět takovým, jaký je. Jediní důležití jsou ti, co konají. A tady v Německu povstal muž, který koná. Vitální člověk, který věci mění. Veškerý tok života národa se mění, protože přišel muž činu. A já jsem se k němu přidal. Nenechávám se prostě unášet proudem. Odhodil jsem ten zbytečný život, který sestával jen z řečí a žádného činu. Veškerou svou sílu dávám do služeb tohoto velkého hnutí. Jsem muž, protože jednám. Dříve jsem byl jenom hlas. Nepochybuji o cílech našich činů. To nemusím. Vím, že jsou správné, protože zcela nezbytné. Lidé se nenechají vtáhnout do špatností tak radostně a dychtivě."
Adresát neznámý
Krátké, úderné, geniální!