Adresa Naděje
Mélissa da Costa
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478027/bmid_adresa-nadeje-CAp-478027.jpg
4
135
37
Amanda odešla z města a usadila se v osamělém domě v Auvergni, aby mohla dát prostor svému zármutku. Nikdy si nepomyslela, že by se mohla cítit až tak zle. Venku svítí slunce a zpívají ptáci, ale ona se ukrývá v chladném přítmí domu, aby nemusela čelit životu. Když se jí ale do rukou dostanou zápisky paní Huguesové, předchozí majitelky domu, pomalu se probírá z bolavé letargie a postupně se pouští do obnovy staré opuštěné zahrady. Jak se střídají roční období, mění se i Amandin život, v hlíně nachází novou sílu k životu a otevírá se novým zážitkům a jedinečným setkáním. A každé ráno… každé ráno se stává příslibem, že po něm přijde i další.... celý text
Přidat komentář
Knihu doporučuji všem a zařazuji ji k těm, na které nikdy nezapomenu. Zaujala mě už svojí nádhernou obálkou i názvem a dojala až k slzám. Není snad ani možné, aby někdo takto překrásně slovně vyobrazil smutek, který člověk prožívá, když ztratí ty nejbližší, aniž by sám něco takového neprožil. A samozřejmě - když nechybí kocour a jeho vnitřní síla pomoci uzdravit paničku, kterou si vybral - jde o úplně ideální čtení, které dává naději a pohladí po duši.
Všem těm, kdo někoho ztratili, kdo odešel.....všem těm, co si to neumí představit...Nádherná kniha, co nás přiměje prožít něco, co nás strhne a spojí s přírodou a opravdovostí našich životů. Přeji krásný zážitek, také moudrý a naplněný....
Knížka o ztrátě, smutku, truchlení ale i naději, podpoře blízkých, hledání vnitřního klidu i smyslu života v každodenních maličkostech. Kniha vás ujistí, že nic netrvá věčně a že i utrpení jednou přejde, jen musíte aspoň trošku chtít. Moc mě to chytlo i dojalo. Dalo by se říct, že je kniha poučná.
Je to druhá knížka od autorky kterou jsem přečetla a opět mě nezklamala.
Dojímala jsem se k slzám, srdce se mi svíralo, ....
Tak dokonale vykreslené Amandiny pocity, to je/byla opravdu nádhera.
Přesně tak jsem to zažívala také, ten postupný proces. Od naprostého zmaru,... někam zalézt do díry, nikoho nevidět, nepotkat, ...až k přijmutí a nadechnutí se. Jen v knize jsou ideální podmínky pro vyrovnání se s takovou bolestí, ale to vůbec neubírá na autentičnosti. Každému, kdo se s takovou ztrátou potká bych přála, mít možnost zavřít se a neřešit milióny nutných věcí a vlastně nemít čas na prožití a odeznění...
Ke knize se někdy vrátím.
V hlavě mi rezonuje tak výstižný postřeh..."Jako by se mé vnímání proměnilo, jako bych už nebyla tentýž člověk".
Doporučuji a užijte si to.
Kolik smutku je tak akorát? Těžká otázka, velice individuální záležitost... Hlavní hrdinka Amanda prožila obrovský šok a ztráty, jejímu přístupu k smutku se vůbec nedivím. Podstatu jejího žalu se dozvídáme postupně, postupně se odkrývá život její a jejich nebližších. Krátké chvíle štěstí vystřídala bolest a smutek. Amanda však není sama, má na dosah lidi, kteří smutní také, také se musí se svým smutkem a ztrátou vypořádat... Velmi zajímavá kniha, doporučuji.
(SPOILER)
Tato kniha mi připomíná jiné takové, kdy hrdinku stihne tragédie a ona se z toho dostává. Má velmi dobrý začátek a první půlku. Pak se stává trochu nudnou, zčásti trochu hysterickou, po všeobecném zhroucení rodiny se všichni vzpamatují a hledí vstříc jasným zítřkům...
Co se mi opravdu líbilo - léčení velké bolesti prací. To je i moje filozofie, že práce a čas léčí.
Doporučuji čtenářkám, které mají rády romány o těžkých životních osudech, s jednoduchou zápletkou a dobrým koncem.
Krásně napsaný příběh o velké ztrátě a vyrovnávání se s ní. V některých momentech jsem měla pocit, že čtu o sobě. Příběh plynul pomalu a klidně, od půlky knihy mi bylo jasné, že nemohu očekávat žádný velký zvrat.
Mám ráda deníky a zápisky všeho druhu, proto mě docela mrzelo, že autorka nevytěžila více z motivu nalezených deníků a kalendářů. Očekávala bych otevřenější a intimnější "rozhovor" hlavní hrdinky s dávno zemřelou majitelkou domu a pisatelkou oněch deníků.
Opět velmi silný příběh, tentokrát o ztrátě a truchlení...
Tento příběh mě oslovil o něco méně než předchozí kniha autorky (Všechno modré z nebe), která mi byla svým námětem přeci jenom bližší.
Každopádně je zde velmi citlivě popsáno, jak v některých situacích potřebujeme čas... čas se vyrovnat s tím, co nás potkalo, čas být sami se sebou. A jak je důležité najít si v životě věci, které dávají smysl... všichni to známe. Když je nám smutno, těžko, pomůže se upnout na nějakou činnost. Něco vytvářet. A je asi jedno, jestli je to úprava zahrady, přestavba bytu, výroba nábytku nebo třeba cesta...
Jednotlivé fáze končí tím, co je asi vždy nejtěžší - "nechat odejít".
Určitě jde o knihu, která nás nutí zamyslet se nad životem i smrtí, která k němu neodmyslitelně patří.
Velice smutný příběh a byť by člověk rád pohladil slovy a nějak pomohl, tuhle bolest a ztrátu v sobě musí překonat každý sám.
Jsem ráda, že Amanda to nakonec zvládla...
Jak se říká, čas je nejlepší lékař!
Je moc smutné, když ztratíte nejbližší osobu. Každý se s tím vypořádává jinak a všichni si tím musí projít. V této knize se Amanda uchýlila do svého smutku a samoty, prošla si truchlením pomocí zahrady. Nakonec si po roce našla projekt, který ji chytl a vrátil do života. Je krásné, když si člověk najde své zájmy a koníčky, které ho baví a uživí.
Pěkný příběh.
Kdo není statečný, musí být trpělivý.
Nic není neměnné nebo věcné, všechno má tendenci mizet nebo se proměňovat.
Utrpení je úzce svázané s naší touhou po neměnnosti a bezpečí. Přijmout skutečnost, že všechno je nestálé, je prvním krokem ke skoncování s utrpením.
Když se chce člověk smířit sám se sebou, každá omluva je dobrá.
Kdo nezažije, nemůže pochopit. Každý se ztrátou vypořádává jinak. Skoro bych řekla, že Amanda to zvládla velmi dobře. Skvělá kniha!
Přesto, že některé Amandiny činy jsem úplně nechápala, kniha byla krásná. Musel ji napsat někdo, kdo se s podobným typem ztráty už setkal. Všechno bylo pomalé, přirozené a s občasnými propady, které takové věci provázejí. Kocour a zahradničení mě těšili stejně jako Amandu.
Vyumelkovane, nerealisticke. Ale inspirativni, to ano. Nejake pasaze byly zbytecne.
".. truchlení se postupně z našich životů vytratilo a pro dnešního člověka to má neblahé účinky. Dříve bylo možné vidět, jak lidé truchlí celé týdny, dokonce měsíce. Ženy nosily na znamení smutku černou barvu a tvář si halily závojem. Dnes začíná každodenní rutina, jakmile je po pohřbu: práce, účty, které je potřeba dál platit. Společnost už na truchlení nemá čas."
A právě o tomhle kniha je. O truchlení. Amanda přijde ve svém životě o dva nejbližší lidi právě v době, kdy by mohla být nejšťastnější, kdy měla všechno před sebou. Uchyluje se na samotu a pomalu se dostává k drobným radostem života, i když v ní stále smutek přetrvává.
Hezké to bylo. I přes pomalý, strohý, smutný děj, ve mně kniha navodila pocity klidu.
Amandě se v jejím nádherném životním období naprosto nečekaně obrátí život vzůru nohama. Absurdně tragickým způsobem přichází o svého manžela Benjamína a v důsledku této události i o dítě. Naprosto paralyzovaná žalem se uchýlí na samotu do starého domu, kde se jí časem po malých krůčcích podaří překonat žal a depresi a pomaličku se vrátit do života. Krásné, velmi poetické, v mnohém inspirativní...
Pěkně popsáno prožívání při ztrátě milovaných lidiček a návrat hl.hrdinky do života.
Nádherné, dojemné, kouzelné čtení o tom, jak se vyrovnat se zármutkem. Vedle sympatické hlavní hrdinky také mimořádně příjemné vesměs všechny vedlejší postavy, což bývá v knihách málokdy, většinou vás tam musí aspoň někdo štvát, tady ne. :)
Štítky knihy
naděje zahrady, zahrádky člověk a příroda smutek společenské romány nový začátek
Adresa NadějeKniha Adresa Naděje je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 164x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 99x |
| Chystám se číst | 198x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 5x |
Prvních sedmdesát stran působilo tak beznadějně a ponuře, že jsem si říkala, jestli knihu zvládnu. Pak ale Amanda konečně otevřela okenice, pustila do domu kocoura a začala zahradničit a příběh se, tak jako její život, začal stávat snesitelnějším a barevnějším. Bavilo mě taky číst o tom, jak se vrhla na zahradničení. Krásná kniha o návratu do života z úplného dna.