101 minut
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488962/bmid_101-minut-iKa-488962.jpg
4
289
89
Co se stane, když během výpadku proudu uvíznete v metru? K čemu dojde, když se ocitnete v naprosté tmě v hlubokém podzemí? A když jde samotným záchranářům o holý život? Co všechno musí podstoupit, aby vás dostali ven… a co všechno musí obětovat v případě, kdy všechno nejde tak úplně podle plánu? A podle plánu nejde v tomhle případě absolutně nic. Populární autor fantastických i kriminálních thrillerů Štěpán Kopřiva spojil drtivé napětí s fascinujícími zákulisními informacemi – a přináší děsivě realistický příběh ze světa, kterým často projíždíme, ale vlastně ho vůbec neznáme.... celý text
Přidat komentář
Prvních cca 70 stran je bravurních. Obzvlášť když je čtete při jízdě metrem. Kniha je spíše reportáží, autor realisticky vykresluje prostředí a postupy, kdy ani v sebemenším nepochybujete, že přesně tak to při záchranné akci chodí. Jenže ta odborná složka a popisné pasáže dle mého názoru nestačí. Obojí převažuje, zatímco dialogů je málo a jsou to povely, provozní pokyny. Postavy záchranářů se mi spojily do jedné bezejmenné. Po přečtení jsem dokázala vyjmenovat pasažéry (např. dívka s růžovými vlasy, muž v maskáčové čepici, ať nespoileruju) ale už ne jména hasičů. Ani k jednom jsem si nevytvořila vztah. Ke konci knihy jsem si přála, ať už to proboha dočtu..., namísto abych seděla přikovaná k židli a napětím ani nedýchala. Možná proto mě závěr ani příliš nezasáhl. První třetina knihy mi přišla výrazně zajímavější a napínavější než závěrečná.
Smekám před autorovou rešerší a nepochybuji, že si zmiňovaný úsek metra skutečně osobně prošel. I proto si myslím, že v tomto konkrétním případě by dílo fungovalo mnohem lépe zfilmované, ta vizuální složka tu citelně chybí (já takovou představivost nemám). Nepochybuju, že metrem se mi na zmiňovaném úseku nebude jezdit snadno.
Kniha, která mě tak vtáhla do děje .. že jsem ji musela přečíst prakticky jedním dechem ... od českého autora ... v prostředí pražského metra - situace, která by klidně mohla nastat (výpadek proudu v půlce Prahy) ... napínavý příběh o záchraně lidí ... prostě pecka
Nová kniha od Štěpána Kopřivy je dobře napsané dílko, plné faktů, zajímavostí od fochu a thrillerového podání včetně autorova květnatého jazyka. Jenomže to je právě to co nikdo nechtěl, my jsme chtěli "svého" Kopřivu a toho se nám žel nedostalo. Mínusem jsou potom šedé charaktery, kdy vám je de facto jedno jak se kdo jmenuje. (Asi to tak funguje i podle reality ne?) a děj sledujete tak nějak kdy už to skončí. Rozhodně to není špatná kniha, ale mě se nikdy nelíbili filmy typu Skleněné peklo atd. Kniha je holdem pro záchranářské složky a dalo dost práce si sehnat všechny informace. Pro mě osobně 60% .. pro ostatní 70% a pro milovníky dobře zpracovaných katastrof 80%. P.S.- v kuolárech již proběhlo, že autor dopisuje další Rychlopalbu (třetí díl) takže naše obvyklá dávka se blíží :-)
Už to tady zaznělo několikrát - spíš než thriller je to takový literární dokument. Všechny postavy byly hrozně anonymní, chyběly mi jejich osudy, ale na druhou stranu, když hasiči a záchranáři přijedou k případu, také neznají lidi, které zachraňují.
Zpočátku mi dělalo problém se začíst, bylo používáno až přespříliš technického názvosloví a navíc bylo zmiňováno v žargonu toho kterého oboru. Sice třístránkový výkladový slovník na konci knihy měl toto objasňovat, ale ustavičně tam něco hledat bylo na škodu plynulé četbě. Druhá půlka už hodně napínavá, četla jsem jedním dechem.
Po pravdě trochu zklamání. Respektive kniha dobrá, ale čekal jsem víc. Naprosto skvělé téma, ale... Metro mě zajímá, ale po Šefarově Podsvětí druhé zklamání. Byť toho Šefaru jsem ani nedočetl. Zpět k této knize. Od autora naprosto famózního Asfaltu, skvělých "Paleb" jsem prostě čekal více. Ony různé světýlka, cáry mlhy a různá další přirovnání a metafory, spíše ukazovaly na dobrý materiál při psaní, ale byly na úkor odsýpání děje. Autor má velmi bohatý slovník a umí pracovat se slovíčky, ale sem se to moc nehodilo. Po chvíli jsem tyto pasáže přeskakoval...a najednou jsem na konci. Tedy košatost jazyka na úkor linek děje. Rozsahem dějové linky spíše povídka. Thriller spíše ne. Určitě šlo děj více zamotat, více zvratů. Ale to by chtělo méně té psychedeliky. Takže za mě příjemný průměr. I tak děkuji za náhled do práce hasičů a budu na své ranní cesty do práce pohlížet jinak. No a od autora se již nemůžu dočkat další "Palby", která by již měla být na cestě.
Moje první dílo od Š. Kopřivy a jistě ne poslední. Nikdy jsem si nedovedla představit, s čím vším je v metru spojená taková běžná lapálie jako je výpadek el. proudu. Jaké nebezpečí s tichým zabijákem hrozí zachráncům i zachraňovaným. Někdo si může představovat, že práce hasičů je držet hadici s vodou a mířit do ohně, ale tato kniha všechny vyvede z omylu. Napínavá, akční, čtivá a poučná. Jak sám autor poznamenal, dovedl 101minut až na samou hranici pravděpodobnosti. Ale živě si dovedu představit mezi zachraňovanými cestujícími daleko víc prudičů, nerváků, potížistů a hysterie. 101 minut se mi líbila jako velká poklona a poděkování pro všechny hasiče, záchranáře, záchranné i zdravotnické složky. Určitě doporučuji.
Jak už tady zaznělo, kniha Štěpána Kopřivy 101 minut není klasickou literaturou, románem či novelou v pravém slova smyslu. Spíše připomíná psanou reportáž (dokument) sledující zásah záchranných sborů. Příběh samozřejmě sviští, však na záchranné akce moc času není, ale i tak se přiznám, že některé úseky jsem trošku přeskakovala, možná mě zas až tak nebavilo číst si úplně do detailu o práci hasičů s popisem jejich technického vybavení (listování ke slovníčku pojmů tomu také příliš nepomáhalo). Pak jsem se ale zase dostala do míst, kde jsem hltala jak divá a bavilo mě velmi. A když o tom tak přemýšlím, tak to bylo spíše v druhé polovině knihy, rozjezd byl přeci jen opatrnější. A ač je kniha krátká, možná by začátek mohl být ještě trochu okleštěnější, aby se to metro rozjelo ještě trochu rychleji.
PS: Kde jinde číst tuto knížku než při cestách do práce metrem. Když se při jedné takto zastavilo v tunelu a ozvalo se: "Z provozních důvodů nemůžeme dál pokračovat, zůstaňte, prosím, v klidu. O dalších skutečnostech vás budeme informovat.", tak mi velmi zatrnulo. Kupodivu se ihned po tomto hlášení rozjelo, ale pravdou je, že po přečtení 101 minut se mi teď chvilku metrem nebude jezdit tak lehkomyslně :) 3,75*
tuhle knihu (druhá od autora co čtu) jsem dal fakt na jeden zátah. super napsané, skoro jak kdybych tam byl a kdyby uz nebyla půlnoc a já nemusel vstávat do práce, tak bych to dal za jeden večer :)
určitě doporučuju :)
Přečteno na jeden zátah. Kopřiva tak znovu dokazuje, že je jedno, do kterého žánru se pustí. Chytí Vás a nepustí. Stejně jako u všech jeho knih před tím jsem sedmkrát řekl obligátní: "Jen dočtu kapitolu a jdu," takže to asi nebude žánrem, jen je geniální autor.
Tahle kniha by rozhodně neměla zapadnout, už pro univerzálnost potenciálního čtenáře. Rešerše byla extra kvalitní a rádiová kázeň byla tak věrohodná, že autorovi odpustím i fakt, že nejde někomu přes vysílačku skočit do řeči.
Dávám do doporučených!
Jedno neštěstí v metru z pohledu záchranářů,vse reálně napsané. Postava Holzingera a jeho myšlenkové pochody a jednání, naprosto ohromující.
Úplně jiná kniha od Š. Kopřivy a přesto zase skvělá.
Jízda. Pořádná jízda. Skoro by člověk věřil, že tam Kopřiva byl. Pro mě největší mínus knihy a vlastně mínus skoro všech knih od pana Kopřivy je, že končí a že člověk musí zas x let čekat na další pořádnou jízdu. 5*
„Když jste vystaveni
potencionálnímu ohrožení života,
máte tendenci být
trochu pověrčivější než lidé
v usedlejších zaměstnáních.“
„Den, kdy zemřete, začne úplně běžně.“
Sice jsem tento příběh nepřečetl za hodinu čtyřicet jedna minut, ale tak mi to připadalo. Abych se přiznal pár stránek jsem přečetl v jedoucím metru, a nevyvaroval jsem se jistým pochybám. Taky, když čtete katastrofický příběh z Pražského metra a ještě ke všemu ty stanice znáte, začnete nad tím víc přemýšlet. Rozhodně ve vás jistá pochybnost zůstane.
Citát: Můžete si dovolit ignorovat, když se vám během zásahu odmlčí člen jednotky?
Mistr Štěpán Kopřiva přišel s jednoduchou zápletkou, kterou dokázal neustále dramatizovat, vkládat nové a nové překážky a rozhodně to chlapům z HZS DPP * nezlehčoval. Velmi věrohodné dobrodružství mezi stanicemi Anděl a Karlovo náměstí, které by se ve své podstatě prostě jednou mohlo i stát. Příběh plný napětí, emocí, odvahy a rozhodování.
Malá ochutnávka:
Do hlubin stanice metra Křižíkova sjíždíte podél zarámovaných reklam. Téměř polovina z nich inzeruje nové knihy a vás mimoděk napadne, jak vlastně nakladatelé dospěli k závěru, že metrem se přepravují převážně knihomolové.
„Z důvodu hojného výskytu odborných termínů a zkratek je na konci knihy stručný slovníček, který v případě potřeby neváhejte konzultovat“. A pozor, nejsou psané podle stránky, ale všechny výrazy jsou zapsány abecedně. Musím přiznat, že ačkoliv mám s Dopravním podnikem něco společného, pár výrazů mi vůbec nic neříkala. A proto ty vysvětlivky. Kdo například ví, co znamená HOVNO**.
Citát: A teď se modli, vole, ať ses s tím sem netáhnul zbytečně.
* Hasičský záchranný sbor Dopravního podniku Praha.
** Hlavní odpojovač vysokonapěťových obvodů.
Štěpán Kopřiva si získal moju pozornosť už dielom Zabíjení, ktoré bolo skvelé. Keď som zistila, že vychádza jeho novinka, dokonca iný žáner, nezaváhala som. Ak vezmem v úvahu príbeh, štýl písania, obsah a podrobnosti, nemám knihe čo vytknúť. No i napriek tomu, že je kniha krátka, som sa nevedela dokopať a knihu dočítať. Bolo to asi tým, že som si k žiadnej postave nevytvorila vzťah, aký si čitateľ vytvára s knižnými hrdinami. Zlievali sa mi dokopy a vadilo mi snáď i to, že hneď od začiatku sa diali tie najhoršie scenáre. Keď sa mohla nejaká ťažkosť vyriešiť, prišlo niečo, čo ju ešte viac skomplikovalo. Uvedomujem si, že námet bol skvelý, ale klamala by som, ak by som tvrdila, že ma kniha nevyčerpala.
České autory moc nemusím, takže jsem nic moc neočekávala. Jaké však bylo překvapení - napínavé, místy vtipné, nakonec mi i slza ukápla. A jméno Břéťa Vacenďák mi navždy zůstane vypálené v mysli :-)
Moje první setkání se Štěpánem Kopřivou a určitě ne poslední. Koho by napadlo, jak rychle se věci mohou zvrtnout
Štěpán Kopřiva umí, jeho Asfalt, Rychlopalba i Křížová palba byly z mého pohledu stoprocentně pětihvězdičkové záležitosti.
V případě 101 minut to ovšem tak jasně nevidím.
Klady: Jak už napsali mnozí přede mnou, knížka jednoznačně vzdává hold záchranným složkám a za tohle si pochvalu určitě zaslouží. Smekám před rozsahem rešerší, které musel autor nashromáždit, než se pustil do práce. Navíc vás Štěpán Kopřiva (a tohle on umí na výbornou) doslova přiková k textu, nenechá vás ani nadechnout. Což ale na druhou stranu nemusí vždycky znamenat vyloženě klad.
Zápory: Knížka je víc reportáží, respektive „hraným dokumentem“, než románem – takhle to aspoň vidím já. Skvěle napsanou reportáží – ale pořád jen reportáží. Oč víc se autor snažil co nejdetailněji a věcně co nejpřesněji popsat práci záchranářů (profesní slang, postupy jednotlivých fází záchrany ap.), tím více se z mého pohledu vzdaloval, zpronevěřoval některým dominantním rysům románu coby žánru – jeden příklad za všechny: např. zcela rezignoval na „střet charakterů“, jakož i na psychologii jednotlivých hrdinů a na její „proměnu v průběhu děje“. Mně ti stateční chlapíci zkrátka tak trochu splývali do podoby jediného neměnného monolitu univerzálního hrdiny.
Kniha je postavena na popisu akce, dialog se vyskytuje zřídka – a i ten se skládá převážně z povelů, provozních pokynů, příkazů a potvrzení přijetí příkazů.
A ještě něco mi vadilo. Každý ví, že kontrast je důležitý prvek v jakémkoli uměleckém díle. Kontrast a tempo. Už ve škole jsme se učili, že třívětá symfonie má vždycky druhou větu pomalou (omlouvám se hudebníkům za nejspíš trochu zkomolené zobecnění). Ale na tohle pan Kopřiva nějak pozapomněl – příběh pádí od začátku do konce ve strhujícím, neumdlévajícím tempu (ani nemůže jinak, když tam jde o životy), jenže to zároveň znamená, že je celý napsán jen v šestnáctinkách a dvaatřicetinkách – ale kam zmizely „pomalejší tóny“ a pauzy?
Přes všechny výtky a výhrady si myslím, že knížka si 4* zaslouží.
Skvělý román. Štěpán Kopřiva je opravdu nadžánrový spisovatel. Tentokrát se vrhnul na velice realistický román z prostředí metra, při němž vás bude mrazit a už nikdy nebude vaše jízda tímto dopravním prostředkem jako dřív.
Štítky knihy
metro hasiči blackout, výpadek proudu záchranáři
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Skvěle napsaný profesní thriller (a takových je dnes hodně málo, spíš úplně vymizely): děsivý příběh pro každého z nás, kdo nepracuje jako hasič (nebo záchranář), hrozivý příběh i pro hasiče, ale ti se s tím musí vypořádávat neustále a nepřipouštět si možné tragické scénáře, postupovat realisticky, cvičeně, zkušeně, ale bez emocí to ani taky vždy jistě nejde.
Výborně podrobné vylíčení zákulisí metra a související úkoly při evakuaci cestujících z uvízlé soupravy (ten začátek vypadal tak nevinně...), a následně všech možných dalších událostí. Autor nechal své hrdiny vypořádat se "jen" s technickými problémy a nedělali žádné chyby; pokud by do toho vstoupil ještě jeden dva hysteričtí či vzdorující pasažéři, problémů mohlo být mnohem víc (naštěstí všichni dospělí byli překvapivě nadmíru spořádaní, i když byli u konce s dechem; kupodivu žádné švejkování, reptání ani jiné rebelování).
"Když dojde k havárii, lidé se většinou začnou chovat nesmyslně. Je to logické. Nejsou na podobné situace připravení; nemžete po nich chtít, aby jednali chladnokrevně a racionálně. Od toho jsou taky trénovaní profesionálové..."
Klobouk dolů před všemi profesionály, kteří (i na svůj úkor) ostatním zachraňují životy. Velké díky, dokáže to jen málokdo.
Pozn.: po přečtení komentářů níže musím trvat na tom, že právě těchhle 101 minut prostě nemohlo být napsáno víc "literárně", košatěji, pro snazší čtení; je napsáno tak, jak být má, autenticky, realisticky, stručně, svižně, přesně, i s žargonem (vysvětleným) a minimem dialogů, přitom se o některých hasičích dozvíme i něco z jejich soukromí i o profesních vazbách (osobně bych právě tyhle odbočky mohla třeba i oželet, ale v myšlenkách se jim jistě kmitne i při práci leccos).