101 minut
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488962/bmid_101-minut-iKa-488962.jpg
4
289
89
Co se stane, když během výpadku proudu uvíznete v metru? K čemu dojde, když se ocitnete v naprosté tmě v hlubokém podzemí? A když jde samotným záchranářům o holý život? Co všechno musí podstoupit, aby vás dostali ven… a co všechno musí obětovat v případě, kdy všechno nejde tak úplně podle plánu? A podle plánu nejde v tomhle případě absolutně nic. Populární autor fantastických i kriminálních thrillerů Štěpán Kopřiva spojil drtivé napětí s fascinujícími zákulisními informacemi – a přináší děsivě realistický příběh ze světa, kterým často projíždíme, ale vlastně ho vůbec neznáme.... celý text
Přidat komentář
Skvělá jednohubka. Četla se výborně. Někdo tady píše, že si nevytvořil k postavám vztah. To byl podle mého i účel. Hasičů tam bylo kolik? Deset? A ani jeden nebyl sám o sobě hrdinou. Všichni dohromady tvořili jedno hrdinské soukolí. Jsou ochotni se za každého obětovat a i pro sebemenší jiskru naděje na záchranu dát všanc svůj život. Darovat ten nádech kyslíku, co by jim zachránil život. Tenhle příběh není jen fabulací, ale do jisté míry odráží realitu jejich všedního dne.
A tajemná žena? Oslí můstek k představení atmosféry mezi "kaštany". A taková Miluše Hrmová z Ostře sledovaných vlaků. Hrdinka jednoho okamžiku. Kdy nastalá situace z vás dostane to hrdinské.
Jak uz zde bylo zmineno - neprislo mi to moc ani jako thriller, ale jako popis nouzove situace a jeji reseni.
Asi tak do pulky mi trvalo nez jsem se do toho dokazala poradne polozit, ale pak uz se to cetlo samo.
Davam 4 hvezdicky, protoze neco mi tam proste chybelo.
Možná bych napsal, že kniha byla realistická četba pro zájemce o povolání hasiče. Slang, postupy prací, hierarchie velení, spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému apod. Výdrž a ochota hasičů riskovat své zdraví popř. život pro záchranu druhých je neuvěřitelná. Parádní kniha s popisem jedné z mnoha akcí, kterých se záchranáři účastní dnes a denně. Chlapi díky za odvahu!
Jako první se mi do rukou dostaly Kopřivovy sci-fi a fantasy knihy a jeho styl mi velice seděl, a proto jsem se rozhodl zkusit od něj i jiný žánr a rozhodně mě nezklamal. Kniha je vyprávěna dynamicky a rychle, a tak čtení pěkně utíká. Děj byl za mě napínavý a zajímavý.
Jednohubka od Kopřivy....což o to, on umí psát....bohužel mě děj hrozně nudil, k postavám si člověk nenašel žádný vztah (akorát mne zajímalo jak dopadl pes) a úmrtí nakonec byla zcela zbytečná, nesmyslná.
Napínavé, napínavé a neskutečně uvěřitelné. Kniha vás vtáhne a nepustí. Nervy drásající pasáže, zatnuté prsty napětím, že ani nemáte jak obracet stránky.
Dobrovolní hasiči v naší obci jsou mistři... v pořádání hlučných chlastacích akcí. Jedinkrát jsem se na ně obrátila s žádostí o pomoc: do koruny asi 5-6 metrů vysokého jehličnanu se zatoulalo čísi kotě, zoufale mňoukalo a nebylo schopné najít cestu dolů. Což cácorku tuze rozesmutnilo. Tudíž jsem po půlhodině marného vábení zašla do hasičské zbrojnice (vzdálené zhruba 25 metrů) a poprosila přítomného pařmena, zda by zvířátko nesundal. Dotyčný se neochotně přesunul ke stromu a k mému nezměrnému úžasu mě instruoval, ať zavolám 150. Jelikož jsem nesdílela názor, že by podobnou banalitu měli řešit profesionálové, další půl hodinu jsem věnovala (úspěšné) snaze přilákat tvorečka dost nízko, abych ho mohla předat majiteli (jenž se vzápětí vypotácel z protější hospody).
S profi hasiči mám možná o něco větší zkušenosti, než průměrný obyvatel ČR. Bydlela jsem v paneláku, kde několik bytů obsadily typické sociální případy - tedy notoričtí alkoholici a kuřáci, z čehož samozřejmě vyplývaly časté zásahy nejen pro policisty a strážníky, hasiči si také přišli na své. Dokonce jsem pracovala na ubytovně, tam takových "sympatických" existencí byly desítky, a to se k usínání se zapálenou cigaretou či v průběhu vaření přidávaly i problémy feťáků, kterým vzplanul pokoj při "pečení perníku". V tomto zaměstnání byly noci velmi dobrodružné - není nad to pobíhat chodbou plnou dýmu, bušit na 80 dveří a hledat, kdo si udělal táborák tentokrát. A ty sexy kníry, co se vám při vdechování zplodin vytvoří pod nosem...
Možná jste už také museli volat 150 kvůli dopravní nehodě, i když vznikla pouze potřeba uklidit ze silnice sklo, plechy a provozní kapaliny. Vážně, nezastavujte na oranžovou, řidiči za vámi to, zdá se, nečekají, oni naopak zrychlují, aby tu křižovatku ještě profrčeli, klidně na červenou.
Milejší zkušenosti ze setkání s hasiči přinesl až mladý příbuzný, který pracuje na pravděpodobně největší HZS Severní Moravy a tak jsme si s cácorkou mohly zblízka prohlédnout obří vozy, vyprošťovací techniku, jeřáb, vyzkoušet výstroj (těžkou jak kráva), vidět přistání vrtulníku atd.
„101 minut“ je doslova dechberoucí kniha o hrdinech všedních dní (víkendů i svátků), hold jejich odvaze, vytrvalosti, smyslu pro povinnost. Nemohla jsem ji odložit, den na nemocenské utekl jako voda z céčka (požární hadice typu C o průměru 52 mm – jo, rejstřík pojmů jsem listovala často).
Vůči profesionálním hasičům chovám nejhlubší respekt, žádná mzda není za jejich práci dost vysoká. 100%
(SPOILER)
Křížová palba a Rychlopalba mě přivedly ke Kopřivovi, a tak jsem nevynechal ani 101 minut, což byla oproti zmíněným knihám taková jednohubka na jeden večer. Ono to totiž neuvěřitelně rychle pádilo (asi jako metro ze stanice do stanice, ha ha), a v zásadě rutinní zásah se brzy změnil v dost adrenalinovou akci. Chvílemi jsem si nemohl nevzpomenout na Čapkovu První partu - ne samozřejmě stylem psaní nebo námětem, ale atmosférou, kterou jsem z knihy cítil: podzemí, tmu a narůstající zoufalství.
Hned od začátku jsem si říkal, jestli není nejjednodušší všechny odvést po svých do stanice. Je pravda, že s vidinou toho, že vlak do několika minut pojede, asi ne. A hned od začátku jsem si taky říkal, že nemám rád, když se do knih tohoto typu montují děti, opravdu ne. Tahle (brzy klíčová) linka mi přišla trochu přehnaná, já tedy nevím, ale neznám moc tříletých dětí, které by dokázaly to, co chlapec v knize. Trochu přehnané mi přišlo i posouvání hasičů prakticky až za hranu lidských sil, hlavně tedy u Trchala. Smekám a klaním se před všemi, kteří toto povolání vykonávají, sám bych tu odvahu asi neměl, obdivuji je za to, co jsou schopni zvládnout a ochotni podstoupit. A jestli bylo 101 minut nepřímou oslavou jejich práce, jen houšť.
101 minut bylo strachu, 101 minut hrůzy a beznaděje, 101 minut, kdy se lidé doslova potácí mezi životem a smrtí, 101 minut, které se zdají nekonečností, a mezi tím se pohybuje 101 minut hrdinství, obětavosti hasičů-záchranářů, zdravotníků. Prý je to jejich práce, před kterou se člověk musí hluboce poklonit. Tak, a to bylo 101 minut v pražském metru.
Str. 171: Od toho jsou tady trénovaní profesionálové jako Holzinger, Trchal nebo Jirčák; je jejich povinností nasazovat životy za zmatkující lidi. Jsou za to placení. Je to jejich práce.
Vyšší moc takové profesionály opatruj - oni sami na to nemají čas!
Cesta metrem už nikdy nebude jako dřív. Čtivé, uvěřitelné a krátké :), na cestu (metrem) jako dělané.
Kopřivo! Cos mi to udělal?! Pokaždé, když teď jedu metrem, myslím jen na jedno! A už to není Metro 2033...
* * *
PS: A co vy? Taky jste se schválně koukli v nějaké stanici na žlutou přívodní kolej?
(SPOILER) Tohle byla opravdu síla. Do poloviny knihy jsem byla spokojená. Příběh napínavý, dobře napsaný, svižný, nedal vydechnout. Za mě slušné 4/5*. Pak se něco stalo a já jako máma tříletého dítěte jsem nebyla schopná číst dál. Chvíli jsem musela knihu rozdýchat, přiznám se, že jsem nakoukla na konec, abych se trochu uklidnila. Je to neuvěřitelně věrně napsané, děsivě uvěřitelné. Jasných 5/5*.
Asi jsem nikdy necetl nic podobnyho. Cim vic stranek jsem otocil, tim vic jsem se nemohl odtrhnou. Chvilkama jsem mel pocit, ze mam “bojak” s “galletkou” na sobe a jsem v tom pekle s hrdinama tohohle pribehu.
Pohltilo me to , dojalo a sposuta pocitu se zaryla hluboko pod kuzi. Dlouho jsem u knizky nic podobnyho necitil.
Krasna knizka o remesle, kdy kazdej vyjezd muze stat zivot.. a pritom tyhle strazce a jejich pribehy, nemame na ocich a na mysli tak, jak by si zaslouzili. Za me 5/5.
Řekne se „obyčejná cesta metrem“. Když náhodně zůstane vlak stát, tak prostě čekáme, až se zase rozjede. Kolik z nás v tu chvíli napadne, že by mohlo třeba jít i o život?
Je podivuhodné, jak autor z časového úseku trvajícího ani ne dvě hodiny stvořil dílo, které se čte delší dobu, než trvá celý příběh.
Ačkoliv je to bezpochyby kniha, která rozhodně nepatří mezi „zbytečné“, zejména díky oprávněné poctě hasičům a jejich nesmírně náročné a hlavně nebezpečné práci, je mi proto líto, že mě zas až tak nechytla.
I když mě hodně dostala hned úvodní věta knihy: „Den, kdy zemřete, začíná úplně běžně, “ dál už to byl trošku problém. Pořád jsem se nemohla do knihy pořádně začíst, a i přes hodně dramatické události mě to do děje nedokázalo vtáhnout. Zejména na začátku mi při čtení dělala velký problém nejen ta profesní terminologie, ale i to velké množství jmen hasičů a trvalo mi, než jsem se v nich trochu zorientovala a spojila s konkrétní postavou.
A právě na postavách hasičů byla celá kniha postavená, cílená výhradně na jejich jednání v této vzniklé náročně situaci. Jejich charaktery, povahové rysy i myšlenky, které se jim honily v hlavě, zde byly vykreslovány dost podrobně. Líbilo se mi, jak byly popsány jejich vnitřní pocity, kdy se dostávali do mezních situací, kdy se v nich prala vůle někomu pomoci a zachránit jakýkoliv cizí život s pudem sebezáchovy a s vlastním přirozeným strachem. Současně bylo velice zajímavé a obdivuhodné sledovat, jak jsou nuceni během zlomku sekundy vyřešit nezáviděníhodné dilema, jak dál pokračovat a pak jen čekat, zda právě toto rozhodnutí bylo to správné.
Oproti tomu pasažéři zde byli jen anonymními a hlavně bezejmenným postavami, až na drobné výjimky nebyly jejich pocity, emoce a strachy nijak přiblíženy. Byli spíš jen takovou kulisou pro celý příběh.
Celý tento příběh bych asi ocenila víc, pokud bych to celé mohla sledovat i vizuálně.
Proto jsem při čtení přemýšlela, že by z toho mohl být docela zajímavý a napínavý katastrofický film z ryze českého prostředí, a to i bez akčních hrdinů typu Bruce Willise, protože lidské životy v reálném světě většinou zachraňují zase jen ti „obyčejní“ lidé.
Nicméně smekám klobouk nejen před prací hasičů, ale i před samotným autorem a jeho znalostmi a detaily, které v knize jsou. Je na první pohled patrné, že knihu „nepsal na koleni“, ale že všechno, co se v knize odehrává má určitě hodně pečlivě konzultované s lidmi, kterých se tato problematika týká, ať už lidí kolem metra nebo všech složek záchranného systému, samozřejmě především hasičů.
Kniha rozhodně není špatná, má přesah, jen tři hvězdičky dávám jen proto, že mi prostě nesedla a netrefila se do mého vkusu.
Od Pana Kopřivy jsem měla tu čest zatím číst jen Asfalt (což byla mega psycho bomba), a přečíst si 101 minut byl zas jiný zážitek. Nejen že se nemůžete odtrhnout až do poslední stránky ale tak poutavě a napínavě popsaných 101 minut, klobouk dolů.
DÁLE MŮŽOU BÝT SPOILERY.
Vlastně už jen začátek: "Den, kdy zemřete, začne úplně běžně.", nám může napovědět mnoho. A stejně do posledního písmenka tajně doufáte že tam nikdo neumře, protože si řeknete: "Metro uvízne v tunelu, co se tak může stát." Ale pak čtete dál a prožíváte minutu po minutě s těmi lidmi v metru a hasiči kteří se jim snaží pomoct. Ve tmě a tichu kde minuty jsou jako hodiny a i jen malá vzdálenost se zdá být delší než cesta z Prahy do Brna. Kde si říkáte že se děj nemůže nikam posunout protože to vypadá že už je vyhráno. A pak si představíte z popisů tu beznaděj hasičů, kam až musí zajit nejen po fyzické ale i psychické stránce. Rozhodnout se jestli minuty nebo vteřiny nerozhodnou o tom či onom životě. Je to šílený.
Poslední stránky byly nejhorší, a jestli jsem se na začátku bála, že budu mít hokej ve jménech, spletla jsem se... Všichni určitě zaslouží pozornost ale tihle tři si ukradli tu moji... Trchal, Jirčák, HOLZINGER.... Konec jsem obrečela :/
Zajímavý námět o práci a nasazení životů ZS, nicméně nejslabší Kopřiva, sorry :(
(SPOILER)
Jak on to ten Štěpán Kopřiva dělá? Rozhodl se napsat Kulhánkovinu a vyšla z toho ultrabufrfajzní dvojice knih s de Klerkem a to nesmím zapomínat na famózní Asfalt. Pak si řekl, že si dá fantasy a přišel Holomráz. Aby toho nebylo málo, další na řadě byla detektivka a série (haló, čekám další díl :)) Rychlopalby s bezejmenných vysočanským policistou, která je pro mě prozatím autorovým TOP a knížkou, kterou můžu číst vícekrát, protože mi tam sedí absolutně všechno. No a jelikož dvě "Palby" byly zřejmě dost, přichází nyní thriller z pražské podzemky.
A nebudu to natahovat, opět se jedná o vynikající knížku, která se rozjíždí pomalu jako vůz metra ze stanice, aby následně uháněla zběsilým tempem až do konce. No a tímto oslím můstkem se dostávám s samotné knížce, která je oslavou nebo reklamou na IZS a zejména hasiče, kteří si musí poradit s jednou mimořádností na trase metra.
Pro jistotu oddělovník, možná že zbytek textu nazančuje děj, tak bacha :)
Celý zásah, která na počátku vypadá jako rutina se postupně komplikuje a nakonec sledujeme boj o vteřiny a držíme palce hasičům, aby to vše zvládli. Musím říct, že ono řetězení problémů a toho, jak se postupně vše komplikovalo mi přišlo hodně uvěřitelné a jak se ukázalo "den, kdy zemřete, začne úplně běžně". Na závěr jen dodám, že mi bylo líto smrti jedné z postav, ale to už k příběhu patří.
Kopřiva to opět dokázal. Naprosto strhující reálně působící příběh s hrdiny, kteří jen dělali svou práci. Po přečtení této knihy už nikdy nebudu pohlížet na hasiče stejně, jako doposud.
Štítky knihy
metro hasiči blackout, výpadek proudu záchranáři
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Slušný a propracovaný literární - víceméně - dokument o jedné smyšlené (raději však ťukám na dřevo) tragédii. Nicméně (odhlédnu-li od rozdílnosti žánrů) na skvělou a neodložitelnou Rychlopalbu to nemá.