Ženy versus muži / Ženy a muži
Binysek: Asi neznám muže, který by neměl nějakou špatnou zkušenost se ženou/ženami a to stejné platí u žen pro zkušenosti s muži.
Tím jsem myslela, že každý má nějakou negativní zkušenost...
Mám ráda muže! Miluji svého manžela a nevidím důvod, proč bych muže měla zatracovat? Jsou jiní, než my, občas nám nerozumí, ale pokud nás i oni milují, proč s tím dělat problém? Nedokážu si představit, co bych bez manžela dělala, ne proto, že bych byla slabá, ale proto, že ho k životu prostě potřebuji!
A to se nezmění ......
binysku, to byl vůči Alix trochu zbytečný zďulec, mě se to naopak líbí, co Alix o svém muži píše (a vůbec mně nevadí, že už to slyším podruhé), ono totiž nejde o nějaké "pochopení", ale o onen prostý fakt "opakování"…
Opakovat invektivy je protivné, ale OPAKOVANĚ říkat někomu (nebo o někom), že je hodný a milý a že ho mám rád, to je něco, za co bychom se neměli stydět (a co bychom měli provozovat dnes a denně)… Už třeba proto, že platí "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"…
Poznala jsem svého manžela, když venčil své psy. A já zase venčila ty své. To, že si psi porozuměli, byl takový malý zázrak, v každém případě nás ti psi dovedli až do obřadní síně, kde jsme si řekli své "ANO". Už je to sice pár let, ale v každém případě musím říct, že je to fajn život. A právě proto, že je to fajn život, nestěžuji si a děkuji bohu a osudu, že mám to, co mám.
moserová, marlowe, děkuji vám!
Život je zajímavá hra a přináší pořád nějaká překvapení. Ne vždycky příjemná. Ale člověk se s tím nějak srovnat musí a jelikož jsem čistokrevná optimistka, tak vždycky věřím, že se všechno nějak vyřeší. Nejsem sluníčkový typ, jsem člověk praktický a logický, ale lidi mám prostě ráda a těší mne, když někoho potěším já. Můj manžel samozřejmě není anděl, ani Superman, ale mně se líbí takový, jaký je i když bych ho občas seřvala jako Terazky Kefalína. A on si taky občas asi myslí, že jsem štěkna a čarodějnice. No a co? Jsem sice vdaná jen dvanáct let, ale s moserovou souhlasím, i úcta je důležitá. Mne můj manžel překvapil, když si do notýsku napsal všechny knihy, které mám od Kinga a Pratchetta, aby mi mohl koupit ty, které ještě nemám. Na to jsem přišla náhodou a docela mne to vzalo!
V sobotu jdu na sraz z gymplu. Manželovi jsem to řekla a hezky jsem ho poprosila, jestli mohu a jestli mi to dovolí. Samozřejmě, že dovolil! Já jsem spokojená, že mohu jít a on je spokojený, že mi to dovolil. takže, nějaké Ženy versus muži, mi může být úplně ukradené.....
Alix, nejkrásnější věta z celého seriálu na pokračování - ženy versus muži, je ta tvoje. Dovolím si citovat :....nějaké Ženy versus muži, mi může být úplně ukradené....
Alix, pajonek má pravdu...já bych doplnila, že ještě i ta nejrozumnější, která v něm byla napsána...
Text příspěvku byl upraven 24.09.15 v 22:00
my s manželem jsme spolu jenom jednu dekádu no zažili jsme toho mnoho a to i to zlé. Jenom nás to posílilo a vede nás ruka lásky pána Boha i teď a konstantně zjišťuji jak se náš vztah upevňuje a vybarvuje. Tedy sem tam to u nás vypadá jako u taliánů ale to asi musí být.
Zajímavý je chlapský boj o životní prostor, ženské své milé občas svírají láskyplným objetím tak, že se maličko hůř dýchá. Ale asi jde o nějaký kompromis, kamarád který dosáhl "absolutní" svobody na tomhle poli - abych to upřesnil, chtěl jednou týdně moct vyrážet na fotovýpravy (přitom podstatné povinnosti - vydělat, postarat se domácí techniku, třikrát týdně vyrazit s mlaďasem ven, si plnil), obdržel místo vítězného pocitu rozvodové papíry.
Vzpomínám si na čundr, kdy kamarádovi volala ob hodinu žena, jestli je dobře oblečený, aby nenastydl. Do smrti si budu pamatovat, jak stojí nad patnáctimetrovou skalní průrvou a přesvědčuje ženu, že je fakt v bezpečí.
Moje žena je celkem tolerantní, ví, že když mě pustí přes víkend do lesa, postarám se o sebe, a nezneužiju to, a budu se poctivě válet v jehličí, a ne v cizím kanafasu. Občas jí totiž vezmu sebou, takže poznala kouzlo toho, že si místo chatičky v kempu ustele pod širým nebem. Ani se zbytečně nenervuje co se mnou je, ale bezpečnostní opatření máme, dávám přesné místo kde budu, aby pro mě mohli přiletět vrtulníkem, kdyby se stal nějaký úraz, nebo bych se včas neohlásil. Celkem tolerantní je k některým mým pokusům (zkoušeli jsme třeba pálit termit, štípali stromy pomocí výbušnin, a další, raději neuvádím x), ale jsem si vědom, že to bude fungovat přesně do chvíle, než se něco zvrtne, takže si dávám majzla.
Kdysi jsem potkal v sauně starého pána, a ten tvrdil, že pokud jsou lidi k sobě slušní a mají chuť fungovat společně, v podstatě je jedno, kterou babku bude mít doma x).
Text příspěvku byl upraven 25.09.15 v 11:06
Tak já začnu.
Jsem ženatý 40 let a celé ty roky si myslím, že lepší ženu, než mám, jsem najít nemohl… Možná to nezní moc "rozjásaně", ale k "obyčejné člověčí spokojenosti" mi tenhle pocit stačí… A uměle vytvořenou kauzu "Ženy versus muži" (souhlas s Alix, Pajonkem a Sienou) rád přenechávám koňovi, ten má větší hlavu…
Vidím, Ikkju, že než jsem stačil napsat to svoje moudro, tak ses mi tam vmáčknul - to jen na vysvětlenou k té úvodní větě mého přípěvku (Tak já začnu)...
A ještě dodatek: v té historce o starém pánovi v sauně je velká pravda... :-)
Text příspěvku byl upraven 25.09.15 v 11:01
Dal bych ti samozřejmě přednost, ale počítače si to někdy srovnají po svém x).
Pánové, Marlowe a Ikkju, myslím, že jste vystihli to nejdůležitější...k "obyčejné člověčí spokojenosti".
Nechci moc vypouštět žádná veliká moudra. Jsem mladý a oproti většině tady tím pádem i nezkušený. Nicméně se některé věci natolik osvědčily, že je považuji za dobré stavební kameny. Jsme spolu se snoubenkou skoro deset let a žádnou krizi jsme nezažili. Samozřejmě nějaká ta hádka (tak jednou za půl roku) se objeví, ale oba jsme dostatečně rozumní, abychom si to vyříkali a nebyli na sebe nafouknutý ještě týden. Já to třeba mám tak, že nedokážu být naštvaný, protože si i v tu chvíli uvědomím, že mám vedle sebe úžasnou dívku. Jednou z důležitých věcí je taky tolerance k chybám toho druhého. Jak říkají moudří, každý nějakou tu chybu má. Samozřejmě na jejím odstranění musí každý zkusit zapracovat a nebrat jako samozřejmost, že nad tím ten druhý mávne rukou. Dobré je taky pro toho druhého udělat něco jen tak. Například koupit květiny i když nemá dotyčná narozeniny. Aby to fungovalo, tak by to mělo být na obě strany, nicméně pokud pozvu někoho na večeři, tak ne z toho důvodu, aby mi to ta dotyčná vrátila. Nejzásadnější je pak z mého pohledu to, aby si každý pravidelně uvědomoval, jaký poklad v tom druhém má. Třeba to zní jako kýč a můžete nad tím mávnout rukou, protože jako "mlaďák" nemám právo mudrovat, ale chtěl jsem se taky podělit s tím, jak u nás funguje muž x žena :-)
Já ani tak neměl v plánu hodnotit svůj rodinný život, ale připadá mi, že na soužití v domácnosti se nejlépe ukážou ty rozdíly mezi mužem a ženou. Přes veškeré odlišnosti ale nakonec stejně musí některé věci dělat stejně, aby to nějak fungovalo. Vedle mnou osvědčených věcí (vztahových) jsem chtěl tedy zároveň ukázat právě tohle.
binysek - Ono mnohdy už užití pojmu "postavení žen a mužů" ve skutečnosti může způsobit nepříjemnosti. Už v tu chvíli se totiž poukazuje na odlišnost a většinou to každá strana vnímá zcela jinak. Alespoň tak to vidím kolem sebe. Ženy si stěžují na odlišné pracovní nabídky, horší platové podmínky a obecně na nerovnoprávnost. Muži to nechápou, nevěří tomu a nepřipouští to. Já to mám tak, že určité rozdíly vnímám, ale připadá mi, že se to malinko zveličuje. A nelíbí se mi postoj některých žen, které chápou rovnoprávnost tak, že budou výše než muži (a bohužel se s tím setkávám poměrně často). Těžko může jedna strana beze zbytku chápat tu druhou.
No...seriál bude pokračovat další řadou:)
Text příspěvku byl upraven 26.09.15 v 13:26
Sieno, problém je v tom, že další seriálové řady už mnohdy vykrádají samy sebe a x-tá pokračování téhož nezřídka začnou diváka unavovat... Ale nehme se překvapit - a nepředbíhejme... :-)
binysek-kdyby takových mladých jako je Kubasino bylo víc,tak by jsme o narůstajícich rozvodech nemuseli číst.
Kubasino-chválím.Je hezké si něco takového přečíst:-)
marlowe - binysek si posteskla, že jsme se odklonili od tématu, tak jsem to chtěl napravit. Smyčkou se vracet k již řešenému jsem nechtěl a provokovat už vůbec ne. Na následky jsem ale připraven :-)
pavlinda - Na jednu stranu mě mrzí, že takové chování mezi partnery není automatické. Vlastně pořád jen poslouchám, jak nejsem normální, že jsem v životě měl po všech stránkách jen jednu holku, se kterou pořád jsem. Já jsem ale šťastný, tak mě ty řeči nijak netrápí.
binysek-to myslíte vážně s těmi Harlekýnkami?!
Text příspěvku byl upraven 27.09.15 v 03:47
Taky myslím, že domácí práce nejsou ponižující ani pro ženy, ani pro muže. Neměly by být. Pokládám i za výraz vzájemné lásky a úcty, když oba partneři mají k dispozici podobný objem volného času (ne - stoprocentně stejný, to je, samozřejmě, nereálné), stejné možnosti - vyjít si na pivo, víno, jít na pokec nebo zacvičit si.
k emancipované ženě se většinou chovám jak k chlapovi, mnohdy i hůr. Negativní vlastnosti obou pohlaví osvojené, jen ty klady chybí. Jsou i výjimky.
Ale nějaký zaritý macho nejsem, to určitě ne, navařit a uklidit problém nemám
Marbo: Kdo je podle vás emancipovaná žena? Proč se mnohdy chováte k ženám hůř než k mužům?
Vložit příspěvek