František Halas
česká, 1901 - 1949
Diskuze (2)
Přidat příspěvek
Jestliže je Václav Hrabě první básník, který mě kdy oslovil, pak František Halas je zase první, jenž se mi dostal hluboko pod kůži. Jeho verše jsou těžké, vyžadují pozornost a pečlivé čtení a já mohu za sebe říct, že jsem zdaleka nepronikl do všech, které jsem zatím četl, ale ty, které se mě "dotkly," ve mě zanechaly hodně hlubokou stopu. Dle mého dojmu Halas mistrovsky ovládá jemné významové nuance slov, sekundární, či terciální asociace, jež v nás jednotlivá slova nevědomě vyvolávají a dokáže slova řadit do veršů tak, že jimi doslova hraje na naší psychiku jako na harfu. Kromě prostého faktu, že jím použitá slova jsou krásná i v "prvním gardu."
Jako naprostý začátečník v poezii mohu Halasovi hluboké, hloubavé, někdy smutné a ponuré, ale vždy vášnivé a horoucí básně jen a jen doporučit.
František Halas - knihy
| 1945 |
 Za Jiřím Ortenem |
| 2001 | Já se tam vrátím... |
| 1958 |  Torso naděje |
| 1948 | Kohout plaší smrt |
| 1946 | Staré ženy |
| 1997 | Před usnutím |
| 1954 | Halas dětem |
| 1984 | Láska a smrt |
| 1948 | Sepie |
| 1946 | Naše paní Božena Němcová |
Žánry autora
Literatura faktu Povídky Literatura česká Literatura slovenská Poezie Literatura naučná
Štítky z knih
první světová válka (1914–1918) druhá světová válka (1939–1945) Praha dopisy leporela česká literatura lyrika dvojjazyčná vydání výbor z díla básníci
Halas je 44x v oblíbených.
Rozhodně stojí za povšimnutí, nejen jako básník, ale i jako osobnost. Do světa literatury vstoupil poznačen cejchem smrti a rodinné tragédie: v osmi letech mu zemřela maminka a ještě předtím i pár sourozenců, jeho otec byl dělnický bouřlivák a komunista, často vězněný. Vyučil se knihkupcem, díky čemuž "přičichl" k té vášni, která jakmile jednou vzplane, nejde uhasit - ke knihám a čtení... a dále ho to ponouklo k doplnění vzdělání :-)
Je mi nesmírně sympatický tím, co o sobě prohlásil:
"Bylo hodně hladu a bídy, ale knihy, které jsem miloval a hltal, to pomáhaly snášet lehčeji. Zuřivost četby byla tak nesmírná, že když nebylo čím svítit, čítával jsem i pod lucernami na ulicích..." Jak já mu rozumím... :-)
Dále přidávám i jeho slova, jimiž komentuje svou básnickou tvorbu. Je dobré si uvědomit, že "žádný učený z nebe nespadl" a i takoví velikáni, mezi něž se Halas může směle zařadit, také prožívali cosi jako tvůrčí krize, vnitřní boje a pochybnosti. Líbí se mi na něm právě ta jeho skromnost a bezprostřednost, kdy se nebojí přiznat těžkosti, s nimiž se při svém tvoření musel potýkat:
"Nevyznal jsem se nikdy příliš v teorii básnického řemesla, třebaže nesčetněkráte mi kamarádi (viď, Horo, Zahradníčku, Seiferte i jiní!) vtloukali do hlavy, co je předrážka a jiné záhady poetiky. Proto ty verše tak kodrcají a skřípají, ale co jiným trhalo uši, mým se zdálo dokonalou libozvučností!"
Ano, z těch slov čiší opravdovost - a ještě jedna úžasná věc: síla opravdového přátelství a síla lásky k obrazné řeči :-) Je dobře, že se nenechal zastrašit svými pochybami a zbylo po něm velmi hodnotné dílo.
Jako poslední si dovolím citovat jeho slova o vztahu k dětství:
"V dětství lze ještě zahlédnout údivnost prvních tvůrčích gest. Tam si věci uchovaly zářivost neporušené novoty a teplo dlaně, která je hnětla a probouzela... návraty k živé vodě dětského živobytí nejsou však nějakou zvláštní výsadou poezie a umění, utíká se tam časem každý, aby pookřál a zbavil se byť jen na okamžik okoralosti chmurných a těžkých dnů." (O jedné závisti, 1943)
Všechny tři citace převzaty z díla "Česká literatura od počátků k dnešku", kol. autorů, NLN, 2000, s. 618 - 619 a 689.