František Halas

česká, 1901 - 1949

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 77 knih
Já se tam vrátím...
Já se tam vrátím...
Domove líbezný
Domove líbezný
Torso naděje
Torso naděje
Kohout plaší smrt
Kohout plaší smrt

Nové komentáře u autorových knih

Torzo naděje Torzo naděje

„Velmi silné, velmi krásné. Ideální na babrání se v textu, klidně hodiny.“
— vrsketa

Hlad Hlad

„Musím o jeho životě napsat: To bylo ještě v době, kdy se komunisté chodili modlit do kostela. (V dětství jsem o takových lidech občas slýchal.) Jeho matka byla silně věřící, on už byl komunista. Lidé věřili, že bolševik může jejich bídu vyřešit. Na konci života poznal, že se mýlil. Jeho poezie sdílí osudy této země. Mnoho básní je litanických nebo alespoň meditativních. Texty v próze se čtou lépe. Přece jen zemřel už krátce po válce, avšak po roce 1948. Je to dávno. Komunisté nazvali jeho básně pohrdlivě „halasovštinou“, dekadencí. (Podobně stavěný byl termín „holanovština“.) Odklon od stranické linie se neodpouštěl, aby si tak lidé mysleli ještě něco jiného, než je povoleno! Halas však dobře vycházel i s katolíky. Politika byla důležitější. Avšak poezie zůstala až dodnes, Tato kniha vás přehledně seznámí s jeho životem i dílem.“... celý text
— Pablo70

Klenotem erbovním Klenotem erbovním

„Zavzpomínání“
— palka452

Já se tam vrátím / Naše paní Božena Němcová / Tvář Já se tam vrátím / Naše paní Božena Němcová / Tvář

„Velmi zdařilý výběr Halasovy poezie, který v celé šíři zachycuje a obráží pestrost a rozmanitost jeho tvorby. Sbírku začíná lyrickoepický text "Já se tam vrátím" z roku 1947. Inspirací mu byla milovaná rodná krajina u Kunštátu, místo, kam se často a rád vracel. Na relativně malém prostoru se snaží co nejlépe vystihnout a popsat své vzpomínky a dojmy, výsledkem čehož je pak zvláštní, hutná koncentrace poetických výrazů a obratů, jimiž šikovně šimrá čtenářovu představivost a probouzí v něm chuť do jeho světa vstoupit také. Nabízí lehce zidealizovaný obraz poklidného domova, viděného dětskýma očima. Inspiraci čerpá i z lidové slovesnosti, vyzdvihuje lidové tradice a zvyky, jako např. přástky, draní peří, atd.. A nezapomíná ani na přírodu, s níž je člověk provázán, jejíž síly jej doprovází od narození až do smrti. Svému textu dal sice podobu prozaického útvaru, ale tím, jak své věty umně vyšperkoval četnými básnickými obrazy a prostředky, jej povznesl na vyšší úroveň. Stavbou věty místy připomíná slova dětské říkanky či rýmovačky z dětského slabikáře (Majko, Majko, dej mi masti na bolesti), místy naopak odkazuje k vyšším hodnotám, hlavně sepjetí člověka s přírodou, koloběhu lidského života od jara do zimy (Až má nevěsta blesků zvážní podzimem a žluva protáhne žlutý křik sadem, já se tam vrátím. Otevře se kniha dešťů a zápisy října s iniciálou psího vína budou tiše předčítat nohaté stromy.). Ve sdělení samotného textu lze vycítit jisté napětí: obsah lehce osciluje mezi konkrétnem a abstraktnem - na pojmy "domov" a "dětství" je nahlíženo z hlediska konkrétních vzpomínek a obrazů, zároveň zde fungují i jako zcela zásadní hodnoty lidské existence. Myslím si, že jde o neprávem opomíjený klenot naší literatury. Čtenáři se tu nabízí tolik asociací a motivů, zvláštních spojení a obrazů (v čase mezi skřivánkem a sovou... lípy budou pobzukovat chorál... bude přištěbetáno jaro...) Typická je i jistá zvukomalebnost, aliterace - a mnohokrát, v četných obměnách, zde básník pateticky proklamuje: "Já se tam vrátím!", neboť tu krajinu svého dětství nade vše miluje a ze všeho nejvíce touží zde spočinout (...jen když zbude jistota jednoho místa, místa posledního, místa jen pro hrob. Chci ho mít tam, jen tam u nás.) Sbírka "Naše paní Božena Němcová" vyšla prvně v roce 1940. Je inspirovaná 120. výročím spisovatelčina narození. Básník její utrpení zpodobnil s utrpením národa - už jen v názvu sbírky "NAŠE paní..." ji přibližuje všem. Vytváří z ní téměř ikonu, v jeho pojetí se stává symbolem porobeného lidu. Znázorňuje ji jako ženu statečnou, bojující s osudem, zároveň i jako oběť tragických okolností, její nešťastný osud se mu svým způsobem "hodí do karet" - může jej šikovně využít při působení na čtenáře. Jeho verše jsou velmi úderné, stručné, strohé a rázné, hojně využívá infinitivů, jednoduchých vět, nekomplikovaných obrazů. Často také odkazuje ke známým pohádkovým postavám /Popelka, Smolíček Pacholíček, kmotra Liška/, které se díky sběratelské činnosti B. Němcové staly jakýmsi ústním tradovaným národním pokladem. ... Devatero hlav sťala bídě sama První Kouska chleba není Druhá Co na sebe vzít Třetí Nářek dětí z nachlazení Čtvrtá Jak zaplatit byt Pátá Botky nadranc rozbité Šestá Z uhlí spálen prach Sedmá Kdypak ten dluh splatíte Osmá Nemoc v útrobách Devátá je Láska za horama Ale Pánbůh chodil za ní s pokladničkou jak už chodí za chudáky... ... Paní chlebem, plátnem voníte nám celá pohádkám jste ústa otevřela... Paní pláč Koruny české srdce nám tak svírá kde by byla bez Vás paní naše víra... Sbírka "Tvář" vyšla poprvé v roce 1940, od 4. vydání v roce 1946 rozšířena o oddíly "Hořec" a "Tiše". Je věnovaná Josefu Horovi, umělci. Obsahuje melodické, kratší básně, jejichž forma se ustálila na pravidelných tří a čtyřverších. Básnický subjekt se vyznává ze svých milostných prožitků a horoucích citů, ze vztahu k dětství - odkrývá nám bohatý intenzivní vnitřní svět, ovšem ke konci sbírky již lze vystopovat jasné tendence odklonu od introspekce a reflexivnosti. Opakují se zde motivy plamenů, těla, krve, noci, dítěte, květiny, prázdna, ale i občasné narážky na dávnou mytologii /Sphynx, Léthé/.“... celý text
— Snoopi

Hlas domova Hlas domova

„Nádherně popsáno. Musím souhlasit s Prateri. Krásně vyobrazená domovina.“
— čuřil

Přejít na knížky autora