VíťaNT diskuze

Včerejší noc jsem strávil s knížkou Jiřího Hájička "Fotbalové deníky". Nevšední příběh ze života, který se čte poměrně lehce. Takový, možná "syndrom vyhoření" chlapa po čtyřicítce. Po obědě se chystám na "Pravidla moštárny" (John Irving), všiml jsem si vysokého hodnocení zde, tak jsem zvědav.

binysek: Máte naprostou pravdu, mnohé z textů, co slyší člověk kolem opravdu za moc nestojí. Hledáme zrnko v písku, když máme alespoň na chvíli zdání, že ho držíme v dlaních, proč o tom neříct ostatním a nějaký ten povedený text sem nepřiložit.

tenax: Jestli se tedy můžu zastat krátce vlákna Hudba pro náladu, určité spojení s knihami bych našel. Alespoň u tuzemských interpretů přikládám velkou váhu textům a když takhle čteme v knižní podobě například Krylovy nebo Nohavicovy texty, to je nádhera. Jestli zde k tomu někdo přihodí odkaz jak zní ono dílo i s muzikou, proč ne, myslím, že to tady není zbytečné. Ale je pravdou, že nic se nemá přehánět a dávat zde odkazy na Vondráčkovou, Elán a skladby, co člověk slyší několikrát za den z rádia, nemá zas tolik smyslu.

LordSnape: Z toho jde až strach. Byla-li tato šifra nalezena na zdech Cheopsovy pyramidy, budou mít vědci co dělat mnoho příštích let.

Eumenida: To přirovnání knih k originálním cd není zase až tak zcestné. Vaše věty k tématu e-knih: "Jsou možná o třetinu levnější než knihy skutečné, ale v tomhle případě bych si raději tu třetinu připlatila a měla v ruce něco reálného, něco, co se mi z flešky nebo disku neztratí..pro mnohé jsou papírové knihy prostě přitažlivější. Na rozdíl od těch datových je totiž lze vzít do ruky, ohmatat, zalistovat, přivonět k tisku, ohodnotit i obálku.." Tak tohle jsou přesně ta slova, co ještě před pár lety mnoho lidí pronášelo směrem k originálním cédéčkům, kdy trh s nimi ještě jakž takž fungoval. Vzít do ruky, ohmatat, přivonět, číst booklet.. A kde to skončilo. Určitě podobná situace na knižním trhu nehrozí nyní ani za rok, ale třeba jednou ano. To byla prostě jen taková úvaha.

Pojďme si pustit na dobrou noc něco, co v rádiu jen tak k slyšení není: https://www.youtube.com/watch?v=FpQ6knPxTHE

Včera jsem dočetl "(Ne)obyčejného kluka". Docela prostě napsáno, avšak hloubka těch stránek je veliká. Ještě dlouho poté jsem hleděl do tmy a přemýšlel. Třeba nad našimi všedními starostmi. Zítra si jdu pro Formánka a "Úsměvy smutných mužů", tak jsem zvědav.

Nikdy bych nehodnotil člověka podle toho, jaké čte knihy. Bůh ví, jak ostatní vidí mě..

Otázkou je, nakolik lze podobným výzkumům věřit. Jak píše binysek v prvních dvou větách, tohle samé, jak jsem již psal dříve vidím taky. Ale je i pravdou co píše tsal, že hodně lidí dnes nakupuje knihy přes internet a na to ty kamenné prodejny taky doplácí.
Nevím jak v jiných školách, u nás to mají děcka tak, že přibližně v rozmezí dvou měsíců musí každý žák přinést do školy jednu knihu dle vlastního výběru, přichystat si o ní pár slov, přednést je před celou třídou a přečíst ukázku z knihy. Žádný systém neexistuje, ve výběru mají volnou ruku, což se mi jeví sympatické, protože se aspoň učí hledat a vybírat, aniž by jim někdo něco diktoval. Samozřejmě se najdou tací, co knihu vůbec nečetli, narychlo půjčí něco v knihovně, obsah si zjistí na internetu a z knihy náhodně vybranou pasáž přečtou.

newtory: Vy jste mě včera s těmi stavebními mechanismy tak rozesmál (v dobrém slova smyslu), že jsem už do rána neusnul. Přesně takové reakce se mi líbí, humorné, neotřelé a s poučením.

Z povinné četby si vzpomínám na knihy Malý Bobeš, Honzíkova cesta, Čuk a Gek a Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce. Pak samozřejmě povinný odběr periodik jako Ohníček a Vesjolyje Kartinki.

Eicherik: Ty nikdy jen strohý rachot neuslyšíš, neboť si black metalovými vichry jak vidno nadále zcela pohlcen. Jinak ta nahrávka byla na kazetě zn. TDK z ostravské burzy a na druhé straně byl Bulldozer :)

Náhodou, pohled z okna bylo jednou z nejhezčích věcí, co jsem kdy v životě viděl. Pár let jsem prožil v horách na chalupě. O víkendu jsem často vstával už v pět hodin, abych viděl, jak se vše probouzí. Nejlepší to bylo v zimě, když bylo venku sněhu po okna. Srny dorazily častokrát až nahoru téměř k plotu. A to zvláštní ticho, velké sněhové vločky padající z nebe a teplo u kamen v kuchyni. Zavíral jsem se sám do patra chalupy, na polském mono kazeťáku zn. Unitra sjížděl tehdejší novinku "Bathory - Blood, Fire, Death" a pomalu se začínal ponořovat do svých astrálních světů. Nedávno jsem si to poslechl po hodně dlouhé době zas, ale už jsem neslyšel víc než rachot. V poličkách malinkaté knížky s poezií, které jsem často vůbec nerozuměl. Kdo ví, kdybych měl tehdy u sebe (rok 88) internet, možná bych tohle všechno tak nevnímal. Ale zase bych třeba objevil věci jiné.

woodward: Jo, tak s tímhle názorem musím souhlasit, vidím to taky takhle. Důležitost počítačů se přehání, k čemu jsou stovky přátel na facebooku, když přímá komunikace mezi lidmi je čím dál bídnější. To, co jste napsal na podobné téma v jiné diskuzi: "Už ani nepamatuju, kdy jsem na ulici potkal partu kluků, kteří nebyli na cestě do školy nebo ze školy a sami, bez doprovodu dospělých, se věnovali nějaké hře nebo jakýmkoliv jiným spádům", z toho až mrazí, ale uvědomil jsem si to samé. Je to tak. Teď je jen potřeba oné víry, že se to "zase nějak narovná". Už bylo zle, daleko hůře, ale ještě nikdy nezmizely z ulic děti.

Rozdat dětem místo tabletů motyčky! To je výborný nápad, díky woodwarde za inspiraci.
U nás na základní škole zrušili papírové, žákovské knížky. Známky se dávají už jen po síti, známkuje se od 1 do 5 a každá známka ještě zvlášť od 1 do 10. Šílenství. Takže třeba trojka s osmičkou má větší váhu než jednička s šestkou. Děcka ve třídě tomu neví hlavu ani patu. Jen jedna holka ze třídy nemá doma počítač, tak má nadále papírovou žákovskou. A teď se jí můžou ostatní ze třídy smát, to je ta, co její rodiče nemají ani na počítač. Pak se někde dočteme, že dětem rozdávají tablety už v mateřských školkách, místo, aby jim ukázali, že to jde i bez nich. Správně, rozdat motyčky, ale nejsem si jistý, jestli by děti věděly co s nimi. Nanejvýš by se s nimi třískaly do hlav, protože tak to viděly ve filmu.

Nejšťastnější jsou stejně děti, za kterýma rodiče přijdou, i když nekřičí.
Kdybych se měl ale vrátit od pavouků či komárů zpět ke čtení, zajímavá je myšlenka, kterou výše napsal Richie 1, že "nejchudší jsou ti, co se nevěnují ničemu". Myšlenka s těmi aplikacemi mě napadla z toho důvodu (teengeři používají výraz "apky", to se třesu, jen ho slyším), že brzy budeme mít aplikace téměř na vše. Možná taky zavaleni jimi zapomeneme na svůj vlastní úsudek a když se na nás z mobilu ozve "otočte se", zjistíme, že jedeme po dálnici v protisměru jako nedávno ta Slovenka na dálničním uzlu u Welsu.

binysek: Když si představím, že budu zas v létě spát někde venku, v lese nebo třeba u vody, kde jsou komárů hejna a kdosi vytáhne aplikaci na tabletu proti nim, asi by mě to pobavilo. Vždycky jsme byli poštípaní od různého hmyzu a světe div se - přežili jsme. Ale bez chytrých aplikací na cokoliv, jak nám dnes ze všech stran tvrdí, se prý neobejdeme.
Ale o tom jsem Vám psát nechtěl. Vaše reakce o tom psovi mě totiž dnes ráno přivedla k zamyšlení. Co když ona aplikace vydávající zvuky proti komárům opravdu vadí ostatním zvířatům? Máme doma křečka, chceme zakrslého králíka.. I vydal jsem se takhle z rána do pokoje za synem, jako chápající otec posadil se vedle něj na pelest a moudře pravil: "Člověče, jsem tak nad tou aplikací proti komárům v tom tvém tabletu večer přemýšlel, co když to bude vadit i jiným zvířatům, například pejskům?" Jeho odpověď byla pro mě zdrcující: "Vůbec tomu nerozumíš tati, když se podíváš do menu, zjistíš, že se to dá nastavit zvlášť, to znamená jednotlivě proti komárům, psům, vosám a pavoukům." Podíval se na mě jako na blba, já odešel z pokoje a šel se dívat z okna.. Často tam vídávám stromy..

Jak napsal woodward ve svém příspěvku, je to tak. Z dětství si pamatuju dva černobílé programy v televizi, Rozmarýnek a čertíka Bertíka, doma jsme měli jeden mono magič, rádio a když táta přinesl malý kufříkový gramofón s jedním reproduktorem, hleděl jsem na ten přístroj jako na zázrak. Méli jsme i nějaké hranaté, gramofónové desky, něco jako pohlednice, vždy s jednou písní. Bylo na nich z druhé strany napsáno: "Možno přehrát 200x". A tak si děti více hrály venku a bylo více času na čtení.
Dnes, když mají po kapsách ve svých přístrojích aplikace třeba na to, nepohybuje-li se v tramvaji revizor, na uších půl dne sluchátka a v televizi vidí věci, které jsme si my dokázali jen těžko představit, zaprášené knihy na poličkách mají daleko těžší práci mladé lidi zaujmout. Mají plno jiných možností jak trávit volný čas, které dříve nebyly. Vymýšlet příběhy a témata, co by vprostřed toho všeho prostřednictvím knih dokázali adolescenti vnímat, sedět u toho a jen obracet listy, je stále složitější. Puberťák vám dokonale vyjmenuje rozdíl mezi telefony Samsung Galaxy S5 a Samsung S5611 a na otázku, kdo byl prvním prezidentem České republiky odpoví Masaryk.
Dnes mi syn ukazoval novou aplikaci v tabletu na plašení komárů. Že když ho bude v noci otravovat komár, pustí si aplikaci, tablet začne vydávat zvuk lidským uchem neslyšitelný a komáři odletí. Čím dál častěji poslední dobou odcházím do lesů. Přestávám mít na to sil.

Mě zaujalo rčení: "Pečení holubi kde jste, my už máme otevřené huby". Pak se mi líbí třeba věta: "Blýská se na časy, které už nepřijdou."

Viki9: To je opravdu zapeklitá a originální otázka. V noci jsem nad ní přemýšlel a zatím mi z toho vyplynulo zdání, že k mému stolu by určitě zasedla Haha Bimbi, (vlastním jménem Alžběta Prknářová), Rychlé Šípy, ty do hospody nechodí. Pak bych rád pokecal s náčelníkem Maguou (Poslední Mohykán) třeba na téma, jestli někdy není opravdu lepší vyřešit věci tomahawkem do hlavy. Rád bych se zeptal Olina (Výstupy do údolí) jak se má. A v neposlední řadě bych pozvedl kalich hořkosti s cikánem Andrejkem (Děvčátko, rozdělej ohníček), zda-li by mi nepomohl lépe pochopit tento svět. Stejně bych byl ale nejradši, kdyby se dostavili a pokecali se mnou třeba Bůh a Ďábel. Tolik si toho máme co říct. Nebudu to prodlužovat, na zdraví Viki!

Já si brávám na dovolenou většinou jen mptrojku a audioknihy. Není nad to navštívit hospodu, která mi někde padne do cesty, dát si pivo, poslouchat povídání ve sluchátkách a sledovat okolí.