Haruki Murakami citáty

japonská, 1949

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (61)

„„Prázdná ranní knihovna má v sobě něco, co mě vždycky hluboce zasáhne. Tiše a klidně tu odpočívají všechna slova, všechny myšlenky.““ — Kafka na pobřeží

„Ale říkám ti, že nezáleží na tom, nakolik si s někým rozumíš, ani na tom, jak hluboce miluješ, dohlédnout až na dno cizí duše nedokážeš. Můžeš se o to snažit, ale skončíš jen tím, že se budeš trápit. My dokážeme vidět jen do své vlastní duše, a i to pouze za předpokladu, že se hodně snažíme. Musíme udělat jediné, najít kompromis a upřímně se smířit sami se sebou. Pokud skutečně toužíš vidět do někoho jiného, pak se musíš podívat přímo a hluboko sám do sebe.“ — Muži, kteří nemají ženy

„Ani ty nejmenší maličkosti se ti nestanou náhodou.“

„Ať člověk utíká, jak chce, sobě samému neunikne. Je to jako se stínem. Pořád se vás to drží.“

„Ať už skryješ své vzpomínky sebelíp a potopíš je sebehloub, historii, která se s nimi pojí, vymazat nikdy nesvedeš. Aspoň tohle by sis měl zapamatovat. Historie se nedá mazat ani přepisovat. To by totiž bylo stejné jako zabíjet sebe sama.“ — Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

„Bez důvěry ve svět a bez lásky pro tebe bude všechno jen bezcenná imitace. V kterémkoli z těch dvou světů, ve kterémkoli světě vůbec platí, že hranice mezi hypotézou a pravdou jsou v naprosté většině případů okem neviditelné. Musíš je rozlišovat srdcem.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Bolest je nevyhnutelná, utrpení je volba.“

„Celé léto po návratu do Tokia ho ovládal podivný pocit, jako by se od základů měnila celá jeho fyzická konstituce. Důvěrně známé věci se mu najednou jevily v docela jiných barvách, jako by byly překryté jakýmsi zvláštním filtrem. Slyšel, co do té doby jaktěživ nezaslechl, nemohl zaslechnout, co do té chvíle docela určitě slýchával. Kdykoli se zkusil pohnout, shledal, že je najednou hrozně neohrabaný. Jako by se kolem něj neustále měnila gravitace. Pět měsíců poté, co se vrátil zpátky do Tokia, prožil Cukuru přímo u bran smrti. Vybudoval si maličký prostor na kraji bezedné temné díry a v tomhle prostoru pak žil svůj osamělý život. V neustálém nebezpečí, že stačí, aby se ve spaní jen trochu převalil, a poletí rovnou do propasti prázdnoty. Nepociťoval ale ani ten nejmenší strach. Jenom si celou dobu říkal, jak by takový pád byl vlastně směšně snadný. Všude kolem, kam jen oko pohlédlo, rozkládala se jenom zoufalá kamenitá poušť. Bez jediné kapky vody, bez jediné travičky. Bezbarvá a bez pořádného světla, které by stálo za řeč. Nesvítilo tu slunce, nezářil měsíc ani hvězdy. Nejspíš tu neexistoval ani žádný směr. Jen se tu v pravidelných intervalech střídalo tajemné šero s bezednou temnotou. Stál tu na nejzazší hranici všeho vědomí. Zároveň to ovšem bylo i místo hojnosti. V hodinách, kdy vládlo šero, sem přilétali ptáci se zobáky ostrými jako nabroušené čepele a nelítostně mu klovali maso z těla. Když ale pokryla zemi tma a ptáci se kamsi vytratili, místo mu vyklovaný prázdný prostor pokaždé tichounce zaplnilo novou tkání.“ — Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

„Celý můj život se tenkrát otáčel kolem smrti.“ — Norské dřevo

„Častokrát si tak říkával, jestli s ním snad není něco od základů v nepořádku. Třeba jestli v sobě nemá nejaký blok, který mu znemožňuje normálni duševní pochody a dělá z něj pokřiveného člověka.“

„Člověk je zkrátka už takový, že ať si přeje, co chce, a ať se vydá kam chce, může být stejně vždycky jen tím, kým odedávna byl.. Ať jdeš, kam chceš, stejně vždycky budeš jen sám sebou.“ — Birthday Girl

„Hudba má neuvěřitelnou moc oživit vzpomínky, někdy s takovou intenzitou, až se z toho sevře hruď.“

„I maličkost, kterou jsi svedl vymyslet sám, je důležitější, než velká věc, kterou vymyslel někdo jiný.“

„Já dost možná jsem úplně prázdný člověk bez jakéhokoli obsahu, říkává si. Jenomže snad právě proto, že nemám žádný obsah, se zřejmě našli i lidé, co ve mně shledali útočiště. Tak jako si samotářští noční ptáci hledají bezpečný úkryt k dennímu odpočinku někde v neobývaném podkroví. Zřejmě se jim totiž právě ten prázdný, zšeřelý a do ticha ponořený prostor velice zalíbil. V tom případě by měl být Cukuru za svou vnitřní prázdnotu naopak spíš vděčný.“ — Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

„Je dost tenká, zeď mezi zdravým sebevědomím a nezdravou pýchou.“ — O čem mluvím, když mluvím o běhání

„Je třeba neztrácet naději a dál pokračovat v rozmotávání jedné nitě po druhé. I když může situace vypadat sebehůř, každá nit má někde svůj konec. I když je všude jen tma, musíme se v ní začít rozkoukávat.“ — Norské dřevo

„Jediní normální jsme tady my. A víš proč? Protože my o sobě víme, že jsme blázni.“ — Norské dřevo

„Jediní normální jsme tady totiž my. A víš proč? Protože my o sobě víme, že jsme blázni.“

„Kam se jen poděla ta někdejší čtenářka, co hltala knihy jako posedlá? Co pro mě vlastně znamenala ta doba a moje čtenářská vášeň, prudká tak, že to bylo až bizarní?“ — Spánek

„Když já ještě nikdy nepřemejšlela, jak asi umřu. To si vůbec nedokážu představit. Když vlastně doteď nevím ani to, jak bych měla žít...“

„Když umřel Kizuki, naučila mě jeho smrt jednu věc. Pravdu, která se stala - nebo to tak aspoň vypadalo - nedílnou částí mne samého. Zněla takhle: "Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá." Snad je to tak. Zatímco žijeme, narůstá v nás smrt. Ale to je jen jedna část pravdy, kterou si musíme osvojit. Naočina smrt mě naučila něco jiného. Že totiž žádná pravda nemůže vyléčit bolest ze ztráty milovaného člověka. Žádná pravda, žádná upřímnost, žádná síla ani laskavost nemůže takovou bolest vyhojit. Můžeme ji přetrpět a něco si z ní odnést. Ale ani to nás neochrání před dalším utrpením, jež může přijít.“

„Měli jsme každopádně hlad jako vlci. A vlastně ne jen tak obyčejný hlad. Spíš to byl pocit, jako když člověk spolkne samotnou prázdnotu vesmírnou.“

„Moc se mi líbí, jak mluvíš. Jako když se čistě omítne zeď. Už ti to někdo řekl?“ — Norské dřevo

„Mohla jsem číst knih, kolik se mi jen zamanulo. A soustředit se libovolně dlouho, aniž bych cítila únavu.“ — Spánek

„Možná že životem v dnešním pohodlném světě opravdu ztrácíme svůj díl podobné citlivosti. Možná že opravdu vidíme něco jiného, přestože sám měsíc na nebi zůstává tentýž. Možná že jsme před čtyřmi sty let byli skutečně duševně bohatší a blíž přírodě.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Můžeš si mlčet, jak chceš, ale jednoho krásného dne tě stejně někdo najde.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„My všichni, zdraví i nemocní, jsme jen nedokonalé lidské bytosti žijící v nedokonalém světě. V životě nemůžeš všechno přeměřovat podle pravítka … Dej věcem volnost a ony si samy najdou cestu.“ — Norské dřevo

„Na bludištích je nejhorší, že nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud jí neprojdete až úplně na konec. A když pak na samém konci zjistíte, že jste si vybrali špatně, bývá už kolikrát pozdě. To je u bludišť největší kámen úrazu.“ — Podivná knihovna

„Na cestách doprovod, v životě cit.“

„Na tomhle světě lidi nejdřív ze všeho omrzí právě to, co není nudné. Co se naopak neomrzí, jsou většinou právě nudné věci.“ — Kafka na pobřeží