Emily Brontë citáty

Ellis Bell · pseudonym

anglická, 1818 - 1848

Citáty (12)

,, K čemu bych byla stvořena, kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě? Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já, kdyby tu ale zůstalo všechno a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat!´´ (Na Větrné hůrce)


,,Nemohu žít, odešel mi život! Nemohu žít, odešla mi duše!´´ (Na Větrné hůrce)


,,Není to člověk a nezaslouží si nejmenší cit. Dala jsem mu srdce, on je vzal, zmučil je k smrti a hodil mi je zpátky. Cítím srdcem, a když mi srdce roztříštil, nejsem schopna mít cit. Nelituji ho, i kdyby celý život pronaříkal.´´ (Na Větrné hůrce)


,,Stačí dobré srdce, a budeš krásný, kdybys měl tvář třeba jako uhel černou. Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc, než kdyby byl od přírody nehezký.´´ (Na Větrné hůrce)


"Jsem skoro ochoten připustit, že se tu naskýtá i možnost lásky na celý život - já prosím, který nikdy nevěřil, že by člověk vydržel milovat celý rok. Vyjádřil bych to takto: představte si milujícího v obou případech jako hladového člověka. Postavte před něho jediný pokrm a on se do něho pustí s veškerou chutí a bude vědět, že se najedl. Posadíte-li ho však k bohaté tabuli prostřené lahůdkami francouzské kuchyně, nají se možná se stejným pocitem uspokojení - jenže každý jednotlivý chod zanechá v jeho žaludku i ve vzpomínce jen nepatrnou stopu."


Běžte tou cestou, co jste přišel. Je to stručná rada, ale chytřejší vám dát nemůžu. (Na Větrné hůrce)


Doba je dneska úplně jinačí než tehdá! (Na Větrné hůrce)


Miluju zem pod jeho nohama, vzduch nad jeho hlavou a všechno, čeho se dotkne, a každičké slovo, které vyřkne – líbí se mi, jak se tváří a co dělá, a vůbec se mi líbí celý a bez výhrad. Tak! (Na Větrné hůrce)


Moje láska k Lintonovi je jako list v lese – čas ji zeslabí, to vím, tak jako v zimě opadají stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem – ne oku pro radost, ale podstata života. Já jsem Heathcliff, Nelly! (Na Větrné hůrce)


Ona říkala, že je smutná? – Dokonce se rozplakala, když jsem jí dnes ráno řekla, že je zase pryč. – Já jsem pro změnu brečel včera večer, a měl jsem k tomu vážnější důvod než ona. (Na Větrné hůrce)


Proč ho milujete, slečno Katko? – Hloupá otázka, prostě ho miluju, to stačí. (Na Větrné hůrce)


Tady vidíte rozdíl mezi jeho city a mými: Kdyby on byl na mém místě a já na jeho, ruku bych na něho nevztáhl- třebaže ho tak nenávidím, že mi život zhořkl jako žluč. Vy tomu nevěříte, co? Já bych jí nezbraňoval přátelit se s ním, dokud by o jeho přátelství stála. V tu chvíli, kdy by se ho nabažila vyrval bych mu srdce a z těla vysál krev! Ale do té chvíle - a jestli mi nevěříte, pak mě neznáte - do té chvíle bych radši umíral v ustavičných mukách, než abych mu zkřivil jediný vlas! (Na větrné hůrce)