Antoine de Saint-Exupéry citáty

francouzská, 1900 - 1944

Citáty (201)

- Co to znamená ochočit? - Je to něco, na co se nezapomíná. Znamená to vyvořit pouta.


- U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. - Nenalézají ... - odpověděl jsem. - A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody... - Ano - odpověděl jsem. A malý princ dodal: Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.


... ale když se někdo červená, znamená to "ano", vidte?


...nejdále dojde a nejúspěšnější bude ten, kdo nejvíc zápasil sám se sebou.


...neuvěřil v trápení a radost ho odmítla.


...To je to nejtěžší! Je mnohem obtížnější soudit sebe samotného než soudit své bližní!


..má-li být oheň krásný,musíš vědět,co pálíš.


"Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího po hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli."


"Hnili v iluzi štěstí, jež viděli v majetku. Štěstí však spočívá jen v žáru činů a v tvůrčím uspokojení. Ti, kdo se přestali za něco směňovat a berou svou potravu od jiných, ať byla jakkoli jemná a vybraná, ano, ti zjemnělí, kdo naslouchají cizím básním a vlastní básně nepíší, ti, kdo se těší z oázy, aniž jí sami poskytují cokoli živého, a kdo sahají po zpěvech dodaných odjinud, ti přivazují sami sebe k chlévském žlabu a proměněni v pouhý dobytek, jsou zralí pro otroctví."


"Je zbytečné doufat, že listy mladého doubku, který jsme teprve zasadili, nám poskytne stín. Takový je běh života.Nejprve jsme bohatli, po léta jsme sázeli, a pak přijdou jiná léta, kdy čas zničí naši práci a všechno poplení." ZEMĚ LIDÍ


"Na další planetě bydlel opilec. Návštěva u něho byla jen krátká, ale malého prince velice rozesmutnila. „Co tady děláš?“ řekl opilcovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví. „Piju,“ odpověděl smutně opilec. „A proč piješ?“ zeptal se malý princ. „Abych zapomněl,“ řekl opilec. „Abys zapomněl na co?“ vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat. „Abych zapomněl, že se stydím,“ přiznal se opilec a sklonil hlavu. „A proč se stydíš?“ vyptával se stále malý princ, protože by mu byl rád pomohl. „Stydím se, že piju!“ řekl opilec a nadobro se odmlčel. A malý princ zmaten odešel.


"On ne voit bien qu’avec le coeur, l’essentiel est invisible pour les yeux." "Vidíme pouze srdcem, co je důležité, to je pro oči neviditelné."


"Poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu..."


"Proměňte svůj život v sen, a své sny ve skutečnost "


"V pustině stojíte přesně za tolik, za kolik stojí váš bůh/Bůh."


"Vše, co je v člověku krásné je očima neviditelné."


„Ak sú sopky dobre vymetené, horí v nich pomaly a pravidelne, nevybuchujú.“ Malý princ


„Ale oči sú slepé. Treba hľadať srdcom.“ Malý princ


„Ale ona jediná je dôležitejšia ako vy všetky, pretože práve ju som polieval. Pretože ju som dával pod sklený zvon. Pretože ju som chránil zástenou. Pretože jej som pozabíjal húsenice. Pretože ju som počúval, ako sa žaluje alebo vystatuje, alebo dokonca ako niekedy mlčí. Pretože je to moja ruža.“ Malý princ


„Autorita si zakladá predovšetkým na rozume.“


„Bola iba líškou, čo sa podobala stotisícom ostatných líšok. Ale ja som si z nej urobil priateľku a teraz je jediná na svete.“ Malý princ


„Co to znamená ochočit? Je to něco, na co se moc zapomíná. Znamená to vytvořit pouta.“


„Čas, ktorý si strácal pre tvoju ružu, robí tvoju ružu takou dôležitou.“ Malý princ


„Človek sa vystavuje nebezpečenstvu, že bude trošku plakať, keď sa nechal skrotiť...“ Malý princ


„Čo dáva zmysel životu, dáva zmysel i smrti.“


„Důkazem, že malý princ skutečně existoval je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. Chce-li někdo beránka, je to důkaz, že žije.“


„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“ "Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce. "Poušť je krásná…," dodal. A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic… A přece něco září v tichu… "Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ. Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství… "Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"“


„Kdybych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje. Je třeba žádat od každého to, co může dát.“


„Len srdcom vidí človek správne, to podstatné je očiam neviditeľné.“


„Len ten je človekom, kto nadobudol krásu cez pieseň, báseň alebo modlitbu, a kto je vo vnútri vybudovaný.“