Antoine de Saint-Exupéry citáty

francouzská, 1900 - 1944

Citáty (201)

„Mal som za jej priehľadnými úskokmi vytušiť, aká je nežná.“ Malý princ


„Mier je strom, ktorý rastie dlho.“


„Musíš byť veľmi trpezlivý. Najprv si sadneš do trávy trochu ďalej odo mňa, asi takto. Ja sa budem na teba pozerať kútikmi očí, a ty nebudeš nič vravieť. Reč je prameňom nedorozumení. Ale každý deň si budeš môcť sadnúť trochu bližšie. “ Malý princ


„Musíš byť veľmi trpezlivý. Najprv si sadneš do trávy trochu ďalej odo mňa, asi takto. Ja sa budem na teba pozerať kútikmi očí, a ty nebudeš nič vravieť. Reč je prameňom nedorozumení. Ale každý deň si budeš môcť sadnúť trochu bližšie. “ Malý princ


„Nemal som ju počúvať, kvetiny netreba počúvať. treba sa na ne dívať a vdychovať ich vôňu.“ Malý princ


„Odvaha nespočíva v slovách, spočíva vo voľbe.“


„Omyl vonkoncom nie je opakom pravdy.“


„Pijan: Piji, abych zapomněl, že se stydím, že piji.“


„Svět slz je tak záhadný.“


„Tak si říkám, jestli hvězdy září proto, aby každý mohl jednoho dne najít tu svou. Podívej se na mou planetu. Je právě nad námi... Ale jak daleko!“ Malý princ


„Tu je moje tajomstvo. Je veľmi jednoduché: dobre vidíme iba srdcom. To hlavné je očiam neviditeľné.“ Malý princ


„Túžba po láske je stále ešte láska.“


„Ty si pre mňa zatiaľ len malý chlapec podobný stotisícom malých chlapcov. A nepotrebujem ťa. A ani ty ma nepotrebuješ. Ja som pre teba líška podobná stotisícom líšok. No ak si ma skrotíš, budeme jeden druhého potrebovať. Budeš pre mňa jediný na svete. Ja budem pre teba jediná na svete...“ Malý princ


„Už milióny rokov si kvetiny vytvárajú tŕne. Napriek tomu ovečky už milióny rokov žerú kvetiny. A to nie je vážna vec, keď sa usilujeme pochopiť, prečo sa tak namáhajú, aby si vytvorili tŕne, ktoré sú im celkom nanič? Vari nie je dôležitý boj ovečiek a kvetín?“ Malý princ


„Voda! Vodo, jsi bez chuti, bez barvy, bez vůně, jsi nedefinovatelná a člověk Tě pije, aniž by Tě poznal. Ty nejsi nutná k životu, Ty jsi život sám. Naplňuješ nás rozkoší; jejíž zdroj není ve smyslech. S Tebou se vrací všechno to, čeho jsme se už zřekli. Díky Tobě se otevírají všechny vyschlé prameny našeho srdce. Jsi tím nejcennějším pokladem na světě a též pokladem nejchoulostivějším, Ty, tak čistá v útrobách země. Člověk může umřít žízní u magnezitového pramene. Může umřít žízní na břehu solného jezera. Může umřít, i když má dva litry rosy, jsou-li v ní rozpuštěné nějaké soli. Ty nepřijímáš žádné příměsi, Ty se nedáš zfalšovat, Ty jsi choulostivé božstvo… Ale naplňuješ nás nesmírným a prostým štěstím.“ (Země lidí)


„Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí.“


„Způsobím ti samozřejmě bolest. I ty mi samozřejmě způsobíš bolest. Ale to je podmínka života. Být jarem znamená přijmout riziko zimy. Být přítomný znamená přijmout riziko nepřítomnosti.“ - Sedm dopisů Natalii Paley


A tak ten, kdo byl poražen a znovu sbírá síly, je pro mne větším vítězem než ten, kdo se těší ze včerejšího vítězství jako lenivec ze sklizně, a spěje už jen k smrti.


A vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Citadela


Ach,lehká je skořápka mých darů. Co však záleží na váze,nebo počtu? Mohu jen otevřít dlaň a vyběhne z ní vzhůru po horském svahu armáda cedrů. Stačí jediné sémě!


Aj o vetre, ktorý trhá plachty, sa dá povedať, že ich zároveň formuje do tvaru krídel.


Avšak koho si vybrala smrt, kdo už jen zvrací krev nebo si přidržuje vnitřnosti, ten jediný odhaluje pravdu – že totiž hrůza ze smrti neexistuje. … Ano, viděl jsem, jak lidé před smrtí utíkali, už předem zděšeni tím setkáním. Avšak neklamte se, nikdy jsem neviděl, že by propadl hrůze ten, kdo umírá.


Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni.


Až spatříš z vrcholku hory, že jsou tvé otázky rozhřešeny, říkáš si: "Jak to, že jsem to předtím nepochopil?" Jako by předtím bylo co k pochopení.


Běh času nikdy nemáme cítit, čas má zpevňovat a dávat zrát a stárnout.


Bez lásky se nedá nic dělat. Čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím větší je tvé nadšení. Čím víc dáváš, tím se stáváš větším.


Bral vážně bezvýznamná slova a byl proto velice nešťasten.


Budeš tedy soudit sám sebe (...) To je to nejtěžší. Je mnohem složitější soudit sám sebe než kohokoliv jiného. Jestliže se ti podaří soudit dobře sám sebe, bude to znamenat, že jsi opravdu moudrý.


Bůh je stejně pravdivý jako strom, jenom je mnohem těžší ho poznat.


Byl jsem opuštěnější než trosečník na voru uprostřed moře.“