Antoine de Saint-Exupéry citáty

francouzská, 1900 - 1944

Citáty (201)

Len smer má zmysel. Ide o to, že niekam smeruješ, a nie, či sa tam dostaneš, lebo človek sa nedostane nikam, iba k smrti.


Lidé cestují vlakem, sem a tam a Malý princ říká výhybkáři, se kterým se baví: Nebyli snad spokojeni tam kde byli? Výhybkář: Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme. Malý princ


Lidé nemají představivost. Opakují, co se jim řekne.


Lidé se natlačí do rychlíků, řekl malý princ, ale potom nevědí, co hledají. A tak se rozčilují a točí se kolem dokola. A pak dodal: Nestojí to za to... Malý princ


Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. A poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel.


Logika zabíja život. A sama o sebe nič neobsahuje.


Malý princ odběhl podívat se na růže. - Vy se mé růži ani zdaleka nepodobáte, vy ještě nic nejste, řekl jim. -Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočili. Jste takové, jako byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě. Růže byly celé zaražené. - Jste sice krásné, ale jste prázdné, pokračoval malý princ. Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by obyčejný kolemjdoucí pomyslel, že se vám podobá. Ale ona je důležitější než vy všechny, protože jsem ji zaléval, dával pod poklop, chránil jsem ji zástěnou, zabíjel jsem housenky, kromě těch dvou nebo tří, z nichž vyrostou motýli. Poslouchal jsem, jak naříkala, jak se chlubila, nebo jak někdy mlčela. Protože je to má růže.


Máš-li být nově uhněten a utvrzen, přenech tu práci svým nepřátelům, Však oni se jí zhostí, tak jako bouře, jež hněte cedr. Tvůj přítel je k tomu, aby tě přijal. A když vstupuješ do chrámu, uvědom si, že tě Bůh nesoudí, nýbrž přijímá.


Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se spolu jedním směrem.


Milovat neznamená hledět jeden do druhého, ale pohlížet společně jedním směrem.


Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička! Člověk má ještě vyšší povinnosti než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.


Miluje jen ten, kdo oplátkou nic nečeká.


Miluješ-li květinu, která vyrostla na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami...


Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.


Neboť se živím, abych žil, žiji, abych dobýval a dobývám abych se vrátil a rozjímal a cítil se ve svém poklidném mlčení člověkem širšího srdce.


Neboť skutečná láska se nikdy nevyčerpá. Čím více dáváš, tím více ti zbývá.


Nebudu ti snášet důvody, pro které mě máš milovat, neboť ty žádné důvody nemáš. Důvodem k lásce je láska.


Nejdále dojde a nejúspěšnější bude, kdo nejvíc zápasil sám se sebou.


Nejsem modla, aby mi sloužili, ani otrok, abych sloužil sám.


Někdo vyžaduje vděčnost – udělal pro kohosi to či ono.. Ani dar však není jednou provždy sklizen a uložen do zásoby. Tvůj dar je koloběh od jednoho k druhému: Jestliže teď už nedáváš, nedal jsi ani předtím. Řekneš: „Včera jsem si získal zásluhu, a to mi zůstane připočteno k dobru.“ Já však odpovím: „Kdepak! Kdybys včera zemřel, mohl jsi zemřít s touto svojí zásluhou, ale tys včera nezemřel. Platí jen to, jaký jsi v hodině smrti. Svou včerejší ušlechtilost jsi proměnil v dnešní lakotu. Zemřeš tedy jako lakomec.“


Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.


Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje..


Nevím, zda ten, kdo se ubírá k svému domovu, jde vstříc hádce nebo lásce.


Nezapomínej, že tvá věta je čin.


Nežijeme z věcí, ale z jejich smyslu.


Nežíjí z věci, nýbrž z jejich smyslu.


Nic nemá smysl, jestliže jsem do toho nevložil své tělo a svého ducha.


Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědným a zoufalým.


Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme.


Nikdy nejsme spokojeni, tam kde jsme.