William Butler Yeats

irská, 1865 - 1939

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 21 knih
Rosa Alchemica
Rosa Alchemica
Irské pohádky / Irish Fairy Tales
Irské pohádky / Irish Fairy Tales
Eseje o věcech veřejných
Eseje o věcech veřejných
Moderní anglická poezie
Moderní anglická poezie

Nové komentáře u autorových knih

Vize Vize

„(prvá část komentáře, pardon, pardon!) V poslední době na mne tak silně zapůsobila ona zvláštní poesie tohoto básníka, že jsem označení "soubor metafor pro poesii" neodolal a Vize jsem si zapáleně objednal. Čekal jsem, pravda, lecco. Tohle ne. Kniha mě překvapila v každém jednom ohledu, někdy pozitivně, často negativně. Ale jistě to bylo zajímavé čtení, které mě vlastně dost bavilo. O autorovi jsem nevěděl mnoho. A upřímně stále nevím. Ale věděl jsem, že se věnoval irskému folklóru a měl rád japonské divadlo Nó. To uznejte, působí strašně zajímavě. Zároveň jsem věděl, protože jsem si tentokrát přečet anotaci, že se má jednat o dílo notně heterogenní. Čekal jsem tedy víceméně encyklopedický seznam metafor autora, coby výkladového prostředku pro jeho básně. Hehe... To jsem čekal blbě. Rozhodně se nejedná o seznam. Je to kupodivu celkem ucelený text (ve smyslu pěti knih, které jsou, zdůrazňuji poměrně, kompaktní), který pro to ovšem není o nic jednodušší. V anotaci jsou Vize připodobňovány Odysseovi, či románům Woolfové. To je dost mimo. On to asi překladatel nemyslel špatně, jen to možná vyznívá jinak, než by mělo. Ano, je pravda, že jsou to všechno texty komplikované. Ale úplně jinak. Zatímco Joyce a Woolfová činí své dílo komplikované formou, u prvého proto, že využívá každou jednu vyprávěcí formu, která ho napadla a vůbec psal lexikálně složitým slohem, u druhé proto, že způsobila naprostou revoluci ve fokalizaci a naraci, Yeats to má úplně jinak. Jeho text není složité číst, to je lehké. Jeho text je nesrozumitelný obsahem. Autor se nám snaží předložit komplexní systém svého uvažování o světe, ze kterého vzešla jeho pozdní poesie, mezi předními kusy jmenuji Druhý příchod k tomu se možná ještě vrátím. Je to přístup vlastně oceněníhodný, je holistický, komplexní, nepojímá jenom bytí individualit, ale též kolektivů a předkládá vlastní filosofii dějin. Jaká ta filosofie je? No nedobrá, samozřejmě. Měl-li bych ji zjednodušit, je to hermetismus sprclý s hegeliánskou dialektikou. Vše se točí v kruzích (duše jednotlivců, uspořádání společnosti, i dějiny samy), ovšem nikoliv v pološíleném kruhu (Zde si dovolím vytknout jistou chybu překladu Martina Hilského již zmíněné básně - ne že by za ní mohl, lépe to snad nešlo, ale přesné to není - překládá "gyre" jako kruh, ale to není přesné, Štefl, i google přikládají danému slovu spíše význam spirály. Má klesavou a stoupavou tendenci.), ale v jakési spirále fungující na dialektické bázi. Ano, všechno se vrací, ovšem ovlivněno již prožitými skutečnostmi, čili se to vrací, ale vždy trochu jiné. V tom je jeho filosofie výrazně akceptovatelnější, než prostý hermetismus. Přesto však lze sotva dané filosofii přiřadit legitimitu. Důvodů je poměrně mnoho, a já nejsem schopen je všechny vypsat, minimálně ne v racionálním celku. Ale dobře, alespoň něco. V prvé řadě je problém v samotném autorovi. On byl jistě geniální, jistě fascinující, jistě strašně chytrý. Ale žil v době, která už nesnesla renesanční génie. Prostě nemohl dělat všechno. Nemůžete být folkloristou, básníkem, politikem, mystikem, i filosofem. Yeats byl jistě dobrým básníkem a folkloristou. Jistě byl dobrým mystikem. Nebyl dobrým filosofem. Sám přiznává, že při prvním vydání Vizí nevěděl o filosofii vlastně nic. Ovšem potom studoval. Studoval deset let, při kterých svou knihu fundamentálně přepracoval. Vzniklo z ní dílo, k jehož plnému pochopení potřebujete znát, cituji: "Yeatsova otce a jeho rodinné zázemí, specifika irského politického a intelektuálního prostředí, vybrané prvky keltské mytologie, rozsáhlou sbírku ezoterických doktrín od Madame Blavatské po hinduistickou filosofii, Blakea, Shellyho a prerafaelitské hnutí, francouzský symbolismus vnímaný očima Arthura Symonse, soubor filosofů zahrnující Platóna a Plotína, Barkeleyho, Kanda, Hegela a Nietzscheho, Vica, Croceho, Gentileho atd., obecné klima filosofických polemik v Anglii ve 20. letech točící se okolo Bernarda Russella, Whiteheada a G. E. Moorea, Ezru Pounda a vliv výtvarného umění, ... presokratickou filosofii, Leibnizovu monádologii, Balzaca, Stendhala, Danta a jeho Božskou komedii, Jungovu a Freudovu psychoanalýzu, několik vybraných autorů zabývajících se dějinami umění a filosofií dějin, nemluvě o řeckém, byzantském a evropském výtvarném umění jako takovém." Nu... A to měl nastudovat za deset let. Jistě, je to možné. Ale lze se pak tázat, cituje přesně? Pojímá jejich myšlenkové systémy jako celky, nebo si jen vybírá líbivé pasáže? Dává smysl eklektický konglomerát z toho vzešlý? A jsou to dobré otázky. Necituje přesně, nepojímá autory v jejich komplexitě a ten konglomerát nedává příliš smysl. Zkrátka, pokud smícháte hermetickou ezoteriku s Jungem, astrologii s Platónem a Nietzschem a do všeho přisypete Blakeovu symboliku a odkazy na Shakespeara, nemůže z toho vzejít funkční systém ostatně na autora, pokud vím, nikdo nenavázal, určitě ne nikdo důležitý. Jistě, ten systém je zajímavý, ale divný. Když si opravdu freudovsky vymyslíte 28 archetypálních fází života duše, oddělených na základě arbitrárních a nejasných kritérií, působí to trošinku směšně. A jistě, je to zajímavé, autor si s tím dal obrovskou práci. Ale je to divné.“... celý text
— Set123

Vize Vize

„(druhá část komentáře) A to není jediná divná věc na kterou při čtení člověk narazí. Povím vám, byl jsem úvodním překladatelovým pojednáním nadšen. Yeatsova kritika modernistických autorů (kterým sám trochu byl, ale neříkejte mu to) se mi zdála lákavá a celý jeho systém trochu zvláštní, ale rozhodně přitažlivý. Nu a pak přišli duchové. A překladatel si nedělal srandu, oni pak přišli i v těle samotného textu, v pasáži "Úvod do Vize". Autor opravdu přichází s tím, že to celé vzniklo na základě povidání s duchy, kteří pravidelně vstupovali do těla jeho ženy, která s ním komunikovala "automatickým psaním". A to už je, uznejte, opravdu trochu divné. Pomlčme o tom, že to jeho žena očividně dělala jen proto, aby jí přestal utíkat za herečkama a nebyl zbytečně smutný. On tam pak opravdu přichází s tím, že mu tihle duchové vytvořili v kapse vůni nějaké květiny... Je to fakt divné. Jistě, opět je zajímavé vidět poněkud pomatenou mysl velice chytrého člověka. Ale divné to je. Nu a vůbec bych mohl mít ještě několik dílčích poznatků k jeho dílu. Předně, vytvořil jistě zajímavou teorii dějin, která má své kouzlo. Problém je, že se mu mírně rozpadá pod rukama, což vrcholí v pasážích, typu "a muselo se stát něco, o čem se nám nezachoval záznam". Ano, touhle berličkou bych si také dovedl pomoci. Ale celkově je jeho pohled jistě zajímavým to zase ano. Problém jsem měl s ještě jednou věcí - své fáze autor měl potřebu prezentovat na jednotlivých osobnostech dějin. A to se mi nelíbilo. Nevím, jeví se mi trochu neetické snažit se o psychoanalýzu léta mrtvých osob jen proto, abych si je zařadil do své pochybné tabulky. Některé problémy pramení z faktu, že nebyl filosofem, ani filosofii neznal opravdu důkladně. Základem jakékoliv filosofie, jakéhokoliv systému je metoda a terminologie. Tyto dvě věci se musí logicky propojit. Nu a to autor neprovedl. Své pojmy vysvětluje za pochodu a to nijak elegantně - ty pojmy ostatně nejsou elegantní. Pardon, ale pojem "mohutnosti" je sám o sobě dost nejasný, nehledě na jejich názvy "vůle, maska, tvořivá mysl a tělo osudu". Jistě, s trochou trpělivosti se lze naučit je chápat a pracovat s nimi. Ale není to dost intuitivní a logické, aby si za to autor zasloužil pochvalu. Ale! To vše je samozřejmě kritika, po mém osudu zasloužená (neodpustím si jedno rýpnutí, jakmile do toho začnete tahat Kozorohy a Blížence, automaticky se diskvalifikujete), ale nic to nemá ubrat na působivosti díla a na tom, že opravdu pomáhá lépe chápat autorovu poesii. Jistě, není to tak, že by vám vysvětlilo jednotlivé symboly, které v jeho básních jsou. Ale pomáhají k celkovému vnímání. Učil jsem se teď zpaměti v originále The Second Coming. Ta báseň je prostě naprosto fascinující, to je nezpochybnitelné. Ale vyložit si ji, to jsem moc dobře neuměl. A bál jsem se, strašně jsem se bál, že je až příliš křesťansky vedená. A měl jsem pravdu. Vize jí ovšem dodává zcela nový rozměr. Dialektický rozměr. Autor nechápe křesťanství jako vůdčí princip světa, chápe ho jako parciální, dobový vůdčí princip, který ovšem musí být antiteticky nahrazen jiným, opačným. Proto po řádu Ježíše Krista přichází "Rough beast", po době holuba přichází doba Dia v podobě Labutě znásilňující Ledu. A to je strašně zajímavý pohled na dějiny. Příchod antikrista není zkázou, koncem dějin tohoto světa, ona je reinterpretací předešlých dějin. Druhý příchod najednou nese významy, hluboké významy, které mu dodává Vize. Nádhera. Ještě k této básni. Obdivuji se Martinu Hilskému za jeho převod. Jistě, už výše jsem naznačil, že není dokonalý jenže on nemůže být. Hilský básni přidává vlastní poetiku, zdůrazňuje to, co je třeba zdůraznit, přidává, co je potřeba pro českého čtenáře přidat ("Hle, druhý příchod!" / "The Second Coming!"). Je z toho monumentální překlad, který skvěle funguje a ještě k tomu nádherně zní. Bravo! Poslední věc. Vydání od Academie. Je naprosto prvotřídní ukázkou kritického vydání, která se u nás tak málo vedou. Obsahuje vynikající úvodní slovo, monumentální poznámkový aparát (678 poznámek pod čarou), který navíc disponuje potřebnými citacemi originálních textů, medailonky autorů, na které je poukazováno, odkazů na zbytek textu. Je to skvěle vyvedené. V přílohách pak je čtenáři poskytnuta i část prvého vydání, tak pro srovnání. Hilského Druhý příchod a autorův komentář k němu, další studie. Je to prvotřídní. Opravdu, velice, ale velice chválím, dlouho už jsem nic podobného neviděl. A smekám před překladatelem, doktorem Šteflem. Bravo!“... celý text
— Set123

Slova snad pro hudbu Slova snad pro hudbu

„Musím říct, Yeats si mne získal. Je to fantastický básník a myslím, že touto sbírkou jsem s ním zdaleka neskončil. Ostatně v týdnu by se mi do rukou měla dostat jeho kniha Vize, která třeba dále osvětlí i tuto sbírku. První Yeatsova výhoda na rozdíl třeba od Eliota se dá číst. Nesnaží se o podivuhodné experimenty, kterými by se překlápěl až v avantgardu, je vcelku jednoduchý, udržuje sevřené struktury, často se opakující, rytmické, hutné. Číst ho je zkrátka radost, mnohem větší samozřejmě v originále - nechci snad říct, že by překlad byl vyloženě špatný, ale však to znáte. "Nor dread nor hope attend A dying animal; A man awaits his end Dreading and hoping all; Many times he died, Many times rose again. A great man in his pride Confronting murderous men Casts derision upon Supersession of breath; He knows death to the bone - Man has created death." Tak jako je relativně sevřená forma, jsou relativně sevřená i témata. Silná fascinace smrtí, ohromný cit lásky, irský folklor a jeho nostalgická reflexe, oslava velikosti, shovívavost k nízkosti. Pro čtení Yeatse je významné to, s čím později pracuje Eliot propojení mýtu a moderního světa, snaha popsat banalitu života touto mytologickou paralelou. Eliot ostatně oceňoval Yeatse právě za to, že k této nutnosti došel jako první. Při čtení těchto básní nesmí člověk ani opomínat to, že se modernistická literatura vracela k tradiční kultuře, silně ji reflektovala. Tak i Yeats. Odkazuje se na Shakespeara, na Blakea, ale i na řecké autory, třebaže asi ne v míře tak absurdní, jako jeho kolegové věnující se literárnímu experimentu (Eliot méně, více ale Joyce a Woolfová). Celé čtení je tak komplexní, pro Středoevropana samozřejmě těžké na pochopení, nedisponujeme očividně kulturní znalostí Irska, ale o to ne méně fascinující, silné a poutavé. Opravdu, jsem ohromen. "By his command these words are cut: Cast a cold eye On life, on death. Horseman, pass by!"“... celý text
— Set123

Růže světa Růže světa

„Jedna z dalších sbírek na mé cestě při shánění knihy Básně. Každopádně sem tento kousek sehnal v krásném stavu i s přebalem, ale to byla jen třešnička na dortu! Tahle básnická sbírka mne oslovila dokonce i víc než samotné Básně......nebo spíš dost podobně. Tady jsem si Yeatse opravdu zamiloval! Tento básník mi mluví z duše a já už nyní vím, že sem se měl narodit jeho době. Každopádně sbírka je to malá, ale básně nádherné! Ukázka jedné méně složité, leč mému srdci milé básně :-) Na ostroj za vodou Má milá, plachá, plachá již mám rád, v dumách ji vidím v světle krbu stát. Mísy už nese, v jeden klade řad, na ostrov za vodou plul bych s ní tak rád. Přináší svíce v temné jizby klín, na prahu, plachá plachá jako stín. Plachá jak srna, vždy si rady ví, na onen ostrov rád bych prchl s ní.“... celý text
— VikThor

Per amica silentia lunae Per amica silentia lunae

„Je to zajímavé, ale k Yatsovi mne dostal film Equilibrium. Hned zkraje tam jeden kolega zastřelil druhého, když četl Nebeský šat od W.B. Yeatse. Zapauzoval jsem a od té doby hledal Básně a nakonec sem si sehnal svůj vlastní český druhoválečný vítisk. Ale než jsem jej sehnal, tak sem mi povedla výborná koupě právě téhle knihy z roku 1929. A více než silně mne zaujala....to nelze popsat čím. Prostě mne ten styl oslovil a nepustil :-) úvahy autora občasně proložené jeho poezií mají svého nezaměnitelného ducha. Vzhledem ke krátkosti knížečky doporučuji vyhradit si pár hodinek k důkladnému pročtení a věřím, že ji doceníte.“... celý text
— VikThor

Přejít na knížky autora