Su Tchung

čínská, 1963

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Manželky a konkubíny Manželky a konkubíny

První dva příběhy byly zajímavé. Ve třetím jsem se úplně ztratila v ději a ve spoustě jmen, která vypadala skoro stejně.
Šárka.Šála


Manželky a konkubíny Manželky a konkubíny

První novela je asi nejlepší, druhá je také velmi dobrá, třetí je trochu slabší, ale i tak moc dobrá kniha, která na dramatických příbězích ukazuje odcházení a mizení staré Číny a hektický nástup Číny revoluční. Autor se soustředí na proměnu vnímání vztahů a na jemnou psychologii především ženských postav.... celý text
puml


Manželky a konkubíny Manželky a konkubíny

První dvě povídky se mi moc líbily. První - předloha k filmu Vyvěste červené lampiony byla dle mého názoru v mnohém lepší než film. Postava Lotos (na rozdíl od filmu) se většinou chová chytře a ví, co dělá. Je snadnější pochopit její motivaci. Ve filmu spíš připomíná rozmazleného fracka a je těžké s její postavou sympatizovat. Druhou povídku o kurtizánách bych klidně brala jako román. Zápletka byla zajímavá a každá postav svou tvrdohlavostí a neústupností něco do příběhu přidala. Třetí povídka se četla těžko. V postavách jsem se ztrácela, ale hlavně v dějové posloupnosti. Su Tong měnil úhly vyprávění jako v kaleidoskopu a předjímal události, co se měly stát, pak se vrátil do minulosti, která zase vyústila do přítomného okamžiku v povídce. Postavy označoval jednou jménem, jednou jejich postavením v rodině, to mě taky dost mátlo. I když jsou asi vypravěčské postupy v povídce inovativní, z těch tří povídek se mi líbila nejméně.... celý text
Amalberga



7x čínská avantgarda 7x čínská avantgarda

Přijde mi skvělé, že se studentské překlady dostaly k vydání v takovéto podobě! A musím říct, že většina je opravdu skvělým počinem! Všechny povídky jsou velmi zajímavé, průřez literární avantgardou, která, stejně jako například v Evropě, měla od všeho něco. Je tam lyrika krajiny bez lidí v porovnání s jejich krutostí, je tam drama lidského údělu, je tam návrat k něčemu, co jsme už zapomněli a po čem bažíme, i když to zatím ještě nevíme, nebo si to nechceme připustit. Pro mě silná analogie s francouzským novým románem, Moderato Cantabile od Durasová, kde se láska odehrává v monologu, to přesně se dělo v Rozhovoru od Pan Juna, ticho, které vypoví více než všechna slova a na oko nepatrná gesta... A Tanec duše od Alaje, to byla imaginace sama, surrealismus a snový svět, nádherné pohlazení po duši po Mo Yenově drsnosti a naturálnosti. Byl to čtenářský požitek!!... celý text
bookemma


Manželky a konkubíny Manželky a konkubíny

"Manželky" mě bavily moc, "Maková pole" naopak vůbec. Tak už to u povídek bývá...
Lenka1386