Richard Flanagan

Nové komentáře u autorových knih

„První padesát stránek jsem prokousávala snad rok... A zbytek louskla za dva dny, jakmile jsme se začetla, nechtěla mě pustit.“
— BubliBubli

Úzká cesta na daleký sever

„Za mě trochu zklamání. Přitažlivá místa zabil naprosto strašný styl. Přeskakování v ději trochu bez ladu a skladu mi vadilo. Někteří autoři dokážou doslova popsat zoufalství a zkázu, i když píšou fikci. Tady jsem měla spíš dojem, že se účastním výletu do strašných podmínek, ale sleduji to z balkonku v pětihvězdičkovém hotelu. Popisované události jsou někde v čase. Minulé roky, měsíce, dny a hodiny je uvěznily ve škatuli na časové ose, hned vedle dalších podobných. Pokud je vytáhne správný archivář a dokáže z nich vytěžit podstatné, předestře před budoucí čtenáře, generace, historiky, šmíráky doslova armagedon. A nebo ne.“... celý text
— Janadvorackova

Úzká cesta na daleký sever

„Vzhledem k ocenění jsem měl vysoká očekávání, bohužel ale neustálé přeskakování v ději, silné zaměření na psychologii hrdiny a vůbec celý způsob vyprávění mi absolutně nesedly. Vzdal jsem to po cca. 150 stranách.“... celý text
— pavel1238

Úzká cesta na daleký sever

„Nelidské zacházení se zajatci po porážce britské armády v Singapuru je pouze potvrzením toho, že válka odlidšťuje. V každé extrémní situaci vyplouvá na povrch všechno, co jedinec prožil. A pokud je to vztek, nenávist, zbabělost, strach, nahromaděná nespravedlivost, ztrácí veškeré morální zábrany, pokud je vůbec kdy měl. Neříkám nic nového. Neskutečný fanatizmus, s jakým Japonci pojímali svou službu pro císaře, podřazeni jeho vůli a rozkazům je pro nás cizí. Jejich odlišné pojímání cti bylo ale spřaženo s hlubokou historii samurajů, kterých tradice sice končila, ale v knize je u japonských postav znát. Chybí jim nadhled. Možná jenom major železniční armády Nakamura před smrtí je schopen vnímat mezi dobrem pro zbožštěného císaře a dobrem pramenícím z prostého vnímání života. Přínosem knížky byl i přesah příběhů postav do doby po válce, pokud tedy přežili. Jejich sžívání s pováleční dobou. Většinou je to u všech stejné, to, co prožili, jim zamyká ústa. A nakonec i ty ukázky z tvorby japonských poetů (Bašó, Kukušani, Issa), nepatrná zmínka o obdivuhodném japonském malíři (Hokusai) … určitě nám také japonská kultura měla a má co říct. Kdyby jenom nebyla ta válka. Tak zbytečná. Tak krutá.“... celý text
— esma

Úzká cesta na daleký sever

„Jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetla! Protože teď pracuji z domova a vypadlo mi tak pravidelné čtení v MHD a ve vlaku a v pracovní dny se ke čtení bohužel nedostanu tolik, jak bych si přála, dokonce jsem zvažovala, že si vezmu den dovolené, abych knihu dočetla hned po víkendu a netrvalo mi to několik dalších dní :-). A rozmyslela jsem si to jen kvůli množství pracovních úkolů, které se samy neudělají. Jako všechny dobré knihy i tato začíná nenápadně. Stručný pohled do dětství hlavního hrdiny a seznámení s postavami, z nichž většinu asi brzy zapomenete, protože Vám zkrátka budou připadat nudné a nezajímavé, alespoň v porovnání s Dorrigem, Amy a dalšími hrdiny Dorrigových mladých, vojenských let. Doporučuji dávat víc pozor, protože na konci vyplují na povrch věci, které jsou provázány s postavami a událostmi z prvních kapitol. Když mi docvakly všechny souvislosti z různých částí knihy, spadla mi čelist. Ano, občas se přeskakuje v ději, v knize je množství postav, ale je nesmírně čtivá. Kdybych měla knížku ohodnotit jediným slovem, pak by to bylo slovo "lidská". Kniha se vyznačuje především hlubokým pochopením pro naše sny, touhy, ale i selhání a doslova smrtelné hříchy... a že jich bylo, vždyť ústředním motivem je 2. světová válka v tichomoří a poválečná léta. Na válečné a poválečné dění se autor dívá z pohledu zajatců využívaných k otrocké práci i jejich věznitelů. Kdo vlastně nese největší podíl viny na tom všem? Bylo možné všechno to utrpení zmírnit? Kolik toho mohl dokázat jednotlivec tváří v tvář nelítostné válečné mašinérii? A jsou váleční hrdinové skutečně hrdinové? Každý voják přece musí zabíjet a mnozí o tom, co se dělo, nedovedli ani vyprávět... Na mnoho věcí asi máte názor a jasnou odpověď – dost možná, že po pročtení knihy už tomu tak nebude. Ne proto, že by kniha něco zamlžovala – je to přesně naopak. Mně pak nedalo spát, proč někteří světoví vůdcové skončili v kolonce "válečný zločinec" – a jiní, kteří měli na rukou krev zrovna tak jako ti první, si žili v klidu dál, či dokonce byli oslavováni... Musím říct, že mnohé postavy mi přirostly k srdci – Dorrigo, Čoky Gardiner i některé další – navzdory všem selháním a chybám... A bylo mi moc sympatické, když bývalí, přeživší zajatci zašli po válce do oblíbené hospody jejich zemřelého kamaráda, aby pustili na svobodu ryby čekající na to, že se v dalších dnech stanou něčí večeří nebo obědem. Celá ta scéna byla nesmírně dojemná, byť při ní došlo k porušení zákona. Vřele doporučuji a doufám, že si někdy najdu čas přečíst si knihu ještě jednou! PS: Pokud Vám náhodou chybí do výzvy kniha, v níž se popisuje svatba nebo pohřeb, vězte, že i pohřeb zde najdete... i když drsný, takový by si asi nikdo z nás nepřál, na druhé straně síla kamarádství z něj v těžkých podmínkách tropické džungle udělala něco, co lze pohřbem alespoň nazvat.“... celý text
— BabaJaga11

Přejít na knížky autora