Helen Oyeyemi

britská, 1984

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Perník Perník

Tak po pravdě jsem to vůbec nepochopil. Ale možná to ani pochopit nešlo. Občas vtipný, občas jsem to jen tak přelétával. Twin Peaks je sice taky hodně divný, ale bavilo mne o dost víc. Nevadí.... celý text
Crimble


Perník Perník

Abych pravdu řekl, nevím co si o téhle knize myslet. Postavy nějak konají, ale není jasný jejich cíl, jejich motivace. Asi nejlépe to vyjadřuje doslov - je to jako divný sen.... celý text
engelbert


Perník Perník

Často si říkám, že už jsem snad četla tolik knih, že už mě snad nic nemůže překvapit. Opak je pravdou, protože literatura mě překvapuje stále znovu a znovu. Naposledy mě takhle ohromil Perník Helen Oyeyemi – anglicky píšící autorky, která pochází z Nigérie a žije v Praze. To už je samo o sobě dost zajímavé, že? Nu, tak to jste ještě nečetli toto… Jak jsem tak dál a dál otáčela stránky, stále více se mě zmocňoval pocit, že se spolu s postavami pohybuji v jakémsi snu bez přesně vymezených hranic – rozeznat realitu od neskutečného světa, do kterého se čas od času během spánku propadá snad každý z nás, bylo postupně těžší a těžší, až jsem začala soudit, že ve skutečnosti tu žádná pevná zem pod nohama prostě pro mě jako čtenáře není. A tohle přitom není žádné fantasy, sci-fi nebo něco takového, kdepak! Ani nevíte, jak jsem byla ráda, když mé domněnky potvrdil překladatel a autor doslovu, Petr Onufer: „Spokojme se tedy s tím, že vstřebáme jednotlivé obrazy i celkový děj Perníku v jejich symboličnosti a vezmeme na vědomí jejich nedořečenost a mnohoznačnost. Přistupme v tomto ohledu na autorčinu hru. Přijměme logiku snu.“ A když do toho půjdete s tímto přístupem a budete prostě číst mnohoznačný sen s odkazy na pohádky, klasickou literaturu, moderní kulturu a další, určitě si to vychutnáte jako já. Přečtěte si sen. Když je sen příjemný, pak přece ráno taky dokážete ocenit jeho krásu a jednotlivé vrstvy. PS: Nedokážu se zbavit pocitu, že Helen Oyeyemi tu naráží i na náš český cimrmanovský humor. =)... celý text
SlamLenka



Perník Perník

Ztrácela jsem se - a vůbec mi to nevadilo. Ta rozkoš z vyprávění je skutečně nakažlivá - a nápovědy z pera (vynikajícího) překladatele Petra Onufera pomohou jen k základní orientaci, nejrelevantnější je pro mne zmínka o Davidu Lynchovi... "... ačkoli máme neodbytný pocit, že na vzedmuté symbolice a byzantinsky křivolakém ději plném odboček nesmírně záleží, vlastně nevíme proč. Jisti si vlastně v Oyeyemině vyprávění nemůžeme být ničím: existuje skutečně Andersajtánie? Mluví Perditiny loutky doopravdy? Je Gretel vážně podvrženec? Říkají nám všichni vypravěči (v čele s Harriet), jimž autorka dopřeje hlas, o svém konání a motivaci pravdu? Kdo celou knihu vlastně vypráví?" (z doslovu nazvaném Pohádka, romance, román: Perník a jeho ingredience)... celý text
petrarka72


Dívka jménem Boy Dívka jménem Boy

Vpravdě zvláštní román o rasismu, rodině a rodinném údělu, sourozenectví, macešství vyrovnávání se s vlastní zkušeností a jejím přenášení na ostatní, ne/rovnosti a mnoha dalších věcech. Navíc rámovaný mýty, pohádkami a jejich ohýbáním do poměrně nečekaných souvislostí. Vedle toho tu máme dvě nespolehlivé vypravěčky, množství bytostných otázek (z nichž jen na některé části mozaiky se čtenáři dostane jasné odpovědi), střídání nejen perspektiv ale i stylu, k tomu je ústřední dějová linka často narušována vedlejšími nebo zdánlivě vedlejšími příběhy. Inspirace magickým realismem je dost zřejmá, a to nejen motivy mluvících pavouků a zvláštně se chovajících zrcadel – těsná propojenost s pohádkami, mýty, historickou realitou, ale třeba také občasné narušení chronologie a logiky akce a reakce: Tohle všechno mě vlastně nutí k zamyšlení, že Dívka jménem Boy od Helen Oyeyemi je jednou z mála knih posledních let, které skutečně jsou magickým realismem, a ne jen něčím, co se mu povrchně podobá a autoři a redaktoři se zaštiťují módní nálepkou "magický realismus". Nicméně nehledě na žánr – tahle kniha je výborná. Relativně útlá na to, kolik by se o ní dalo říct, kolik intertextuálních narážek, motivů a společenských témat Oyeyemi zpracovává. Ale na tom omezeném prostoru to zvládá nečekaně dobře, Gabriel García Márquez by zaplesal, přestože Oyeyemi je ctenarsky přístupnější, ale jeji vyprávění není nijak mělké. Zpočátku jsem měl problém do knihy proniknout, zdálo se mi, že tak nějak krouží kolem, ale ani jsem si nebyl jistý, kolem čeho vlastně. Ale pak přišel zlom, vše do sebe začalo pozvolna zapadat a následující čtyři pětiny knihy mě strašně vtáhly a já nemohl jinak, než je zkrátka zhltnout. I přes několik věcí, které působí kapku nedotaženě, mi nezbývá než říci: Bravo!... celý text
sharik