František Saleský
francouzská, 1567 - 1622
Populární knihy
/ všech 7 knih
Nové komentáře u autorových knih
Úvod do zbožného života
„Toto skvělé dílo jsem dostal darem od svého zpovědníka a musím říci, že nemohl vybrat užitečnější knihu. Sv. František Saleský ve svém "Úvodu do zbožného života" vytvořil jakýsi kurs, jak postupovat v utvrzování víry a zbožnosti. Velmi přínosné byly úvahy k rozjímání (doplněné návodem, jak vlastně správně rozjímat) i didaktické teoretické pasáže - zde se nabízí srovnání s antickými filosofy, kteří často ve svých spisech volili podobnou formu.“... celý text
— Freiherr
Úvod do zbožného života
„Mám doma vydání z roku 1990 a nikdy jsem se nedokázala do knihy začíst. Přesto mám k tomuto světci velkou úctu a při troše trpělivosti lze v tomto spise potkat moudrost a zdravý rozum. Vzácné to věci v dnešní době :o)“... celý text
— Chesterton
Dopisy sv. Františka Saleského II. část
„„Není třeba se domnívat, že nemůžeme mít důvěru v Boha, když cítíme obtíže ve vyhýbání se hříchu a když se bojíme, že neodepřeme pokušením a špatný příležitostem. Opravdu ne, protože nedůvěra v naše síly není nedostatek vůle, ale opravdovým uznáním naší slabosti. Je lépe nedůvěřovat, pak budeme moci odporovat pokušením, než domnívat se, že jsme si jisti a silní proti pokušením. To, co neočekáváme od našich sil, to očekáváme od milosti Boží. Kolik jen bylo těch, kteří s velikým nadšením slíbili, že budou dělat veliké věci pro Boha a když na to přišlo, uboze padli. Jiní naopak nedůvěřovali ve vlastní síly a pak dělali podivuhodné věci.
Pocit vlastní slabosti je nutil, aby hledali Boží pomoc, bděli a modlili se, pokořovali se, aby neupadli do pokušení (Mt 26,4).
I když necítíme v sobě sílu ani odvahu odporovat pokušení, kdyby na nás v tom okamžiku přišlo, nemáme se rmoutit. Není nutné cítit vždy sílu a odvahu: stačí, že doufáme, toužíme, že ji ve správný čas a na správném místě budeme mít.“
Druhá část z výběru dopisů Františka Saleského má dvě hlavní témata – přátelství a vyrovnávání se s bolestí.
Svatý František se zde prezentuje opět jako vlídný a laskavý světec, kterému velmi záleží na tom, aby na tomto světě nerozmnožoval nevraživost a nikomu nezavdal důvod k osobní zášti.
V dopisech, které ho prezentují jako nezištného a obětavého přítele je krásně patrná Františkova touha svým přátelstvím sloužit svému protějšku, nebrat přátelství jako něco, co je tady pro mě, ale jako něco, co já mohu nabídnout druhému. To určitě může okouzlit i nekřesťanského čtenáře a oslovit každého, kdo byl požehnán darem tohoto důležitého mezilidského vztahu; a to zde zcela chybí jeho dopisy svaté Janě Františce, se kterou měl obzvláště něžný vztah. Následující Františkovu větu pokládám za výstižnou – a také mimořádně půvabnou: „Kdokoli mě provokuje v závodění v přátelství, musí být velice statečný, protože ho nebudu šetřit.“
V dopisech o smrti blízkých prokazuje sv. František pochopení pro rmoutící se adresáty, ale směřuje je (mírně, ale dost pevně) k tomu, aby se ve svém žalu neutápěli příliš, aby nacházeli útěchu ve vědomí, že posmrtný život bude prostorem pro budoucí šťastná shledání. Není v tom nedostatek citlivosti k lidskému trápení, ale pokora a uvědomění si hranic vlastních možností – tím trochu připomíná (a předjímá) svatou Terezku.
„Dejte si pozor, aby se Vaše snaha nezměnila v neklid a nepokoj. Nakolik cestujete na vlnách a mezi bouřemi častých námah, dívejte se vždy k nebi a říkejte: Můj Bože, ať k Tobě směřuji. Ty ať jsi mým vůdcem a mým lodivodem. Pak se posilněte myšlenkou, že když budeme v přístavu, útěcha, kterou tam budeme mít, zastíní trápení, které zakoušíme. Směřujeme k tomu přístavu mezi tolika bouřemi: dosáhneme ho, když budeme mít upřímné srdce, dobrý úmysl, pevnou odvahu, oči upřené na Boha a celou důvěru jen v něho. Když nám silná bouřka leckdy převrátí žaludek, zamotá nám hlavu, nezneklidňujme se, seberme znovu dech, povzbuďme se k dobrému.
Bojme se Boha a jiné věci nás nebudou děsit. Milujme Boha a každá věc od nás bude milována v Něm““... celý text
— mirektrubak
Dopisy sv. Františka Saleského I. část
„Nechala jsem si tenhle svazeček, který jsem ukořistila v kostele u salesiánů (kniha vyšla pouze pro vnitřní potřebu řádu), především jako "duchovní potravu" pro období letošního adventu. Františkův přístup kombinující důvěru ve vnitřní svobodu s radikálním zaměřením na Boha mi připomíná, a v jeho korespondenci obzvlášť výrazně, Augustinovu slavnou maximu "miluj a čiň, co chceš". Ta může být snadno chápána zavádějícím způsobem, nakolik jsme si dnes zvykli vykládat slůvko "láska" všelijak. (Třeba že je žádoucí to, co je doprovázeno povznášejícími pocity, a zbytek nemá cenu.) František se vyjadřuje mnohem jasněji, když říká, že chceme-li být svatí podle své vůle a podle svých představ, nebudeme svatí nikdy. Augustinovo "miluj" je Františkovo "dej s přesvědčením a srdečně absolutní primát Boží vůli". A potom, když v jednotlivých životních situacích a setkáních, do nichž tě Bůh staví, osvědčuješ lásku a pokoru, neulpívej na umělých pravidlech, protože láska nezná metodu. Je to velmi pokojná, zdravá a praktická nauka, která se hodí pro život člověka jakéhokoli stavu před čtyřmi sty lety stejně jako dnes.“... celý text
— Hanka_Bohmova
Dopisy sv. Františka Saleského I. část
„„V rozhovorech neztrácejte klid kvůli všemu, co vám lidé říkají a činí. Je-li to dobré, máte za to chválit Pána. Je-li to špatné, posloužíte Pánu, když od toho odvrátíte své srdce bez projevu překvapení a podráždění, od okamžiku, kdy nemáte dost vlivu abyste zabránila špatnému mluvení těm, kteří tak chtějí mluvit a mluvili by ještě hůř, kdybyste se snažila jim v tom zabránit. Když tak děláte, zůstanete nevinná mezi syčícími hady, nenasáknete jedem ani v kontaktu s jedovatými jazyky.“
František Saleský je světec, který předběhl svoji dobu. V oblasti, ve které se pohyboval, dominoval kalvinismus ve své nejortodoxnější podobě. Také v katolické církvi rigorismus kvetl, ale – možná této tendenci trochu „natruc“? - propagoval biskup František cestu vlídnosti, ohleduplnosti a dosažitelných cílů.
Tato sbírka dopisů je určena ženám, žijícím mimo řeholní službu. Neukazuje tak jeho teologii v celém spektru jeho postojů, ale vidíme dost na to, abychom si dokázali udělat představu. A nezbývá než obdivovat. Já si rád všímal jeho důrazu na to, že každý člověk má svůj význam v Božím plánu, že každý má svoje povolání, každý může být užitečný svým specifickým způsobem, na svém místě. A že každý má svou hodnotu. Že zkrátka není malých rolí :-)
To je tak osvěžující pohled! Vždyť i dnes se kolikrát neubráníme tomu, strukturovat si církev na jednotlivé úrovně. Řeholník je víc než oblát, farář víc než jáhen, laik je někde na okraji jako pasivní příjemce... Toto dělení jako by František neuznával a je tak povzbuzením i pro naši věřící veřejnost.
Z Františkových názorů mě zaujalo, jak nadřazuje vnitřní prožívání nad rituály a předpisy. Lásku a ne pravidla. Milosrdenství a ne oběť. Když nemůžete klečet, tak seďte, píše těhotné ženě. Když neudržíte pozornost půl hodiny, meditujte jen čtvrt. Ne, paní, když jste nemocná, postit se nemusíte. A tak dále. Dnes možná jasné věci, ale ve své době malá revoluce.
Zvláštní potěšení mně působila podobnost Františkova učení s myšlenkami Terezky z Lisieux (příbuznost těchto dvou osobností má pro mě osobní význam) - zejména ve snaze být příjemný k okolí, neprosazováním sebe, zaměřením se na nutnou přítomnost lásky v každodenním konání. A veselost! Vždyť „světec, který je smutný – to je smutný svatý.“
A mnohé rady, které svým duchovní dcerám udílel, mají vyloženě obecnou platnost. I pro nevěřícího člověka v 21. století: „Každý den trochu čtěte.““... celý text
— mirektrubak
František Saleský - knihy
Žánry autora
Duchovní literatura Náboženství
Štítky z knih
dopisy korespondence křesťanství světci duchovní život křesťanský život biskupové duchovní literatura duchovní, klerici křesťanská víra
Saleský je 2x v oblíbených.