Alena Breuerová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1962

Nová kniha

Můj rok 1954

Můj rok 1954 - Alena Breuerová

Opatrné tání na československé i mezinárodní scéně. Vítejte v roce 1954. Rok po smrti Stalina a Gottwalda, šest let po „Vítězném únoru“. Čtyřicet let po Sara... detail knihy

Populární knihy

/ všech 10 knih
Můj rok 1969
Můj rok 1969
Můj rok 1958
Můj rok 1958
Můj rok 1963
Můj rok 1963
Můj rok 1953
Můj rok 1953

Nové komentáře u autorových knih

Můj rok 1968 Můj rok 1968

„Přečetla jsem s velkým zaujetím, protože mi v tomto roce bylo 10 a všechno už jsem hodně vnímala a pamatuji si, popsané ploty, sundané směrovky a značky na silnicích, hukot letadel nad městem shazujících propagační letáky, které jsme jako děti sbíraly a vozili do sběru i můj největší strach o úplně novou aktovku do školy, už do ruky a ne na záda.... Že byl otec jako vojenský lékař asi tři měsíce pryč a my doma bez sebemenší informace mi bylo jedno:-)“... celý text
— MartaPear

Můj rok 1963 Můj rok 1963

„Projekt nakladatelství BizBooks by mohl být velice zajímavý. Ale asi to není tak úplně pravda. Trochu jsem se podíval na hodnocení čtenářů jiných knih z řady Můj rok .... A mám z toho pocit, že tyto knihy skoro nikdo nečte, zde na DK je minimum komentářů k nim. A ty komentáře, které jsem četl zrovna nevypovídají o tom, že by čtenáři byli kvalitou textů a témat oslněni. Můj dojem z této knihy je také docela rozporuplný. Pro připomenutí některých událostí, které hýbaly světem v roce 1963, je tento výběr dobrý. Ale určitě nezahrnuje všechny důležité události a výběr témat mi příliš nesedl. Takže za mě 3*. Pokud bych si chtěl přečíst ještě nějaký další rok z této řady, tak asi až za delší čas.“... celý text
— Bedřich63

Můj rok 1958 Můj rok 1958

„Nenápadný, ale důležitý rok pro naší rodinu. Souhlasím:-) Moc se mi líbí tato idea sesbírat nejdůležitější a nejzajímavější momenty z každého roku. Samozřejmě je to subjektivní pohled autorů, ale i tak je to velice přínosné, důvod ke vzpomínání, zamyšlené, porovnávání se současností a případně i se vzpomínkami starších příbuzných. Někdy jsem docela nevěřícně zírala, resp. četla, co se všechno v té době dělo nebo naopak nedělo... A děkuji za současnost, ať je jaká je!“... celý text
— MartaPear

Můj rok 1954 Můj rok 1954

„Jelikož tenhle rok zpracovala Alena Breurová, byl jsem si jist, že kniha bude zase v nejvyšší možné kvalitě. A je to opravdu tak. Spousta lidí si myslí, že jakmile umřel Stalin, Gottwald a chvíli před ním Slánský, byla už pohodička. Nebylo to tak. Následovaly další popravy za politické "zločiny", jenže bez Stalina soudruzi jako kdyby pořádně nevěděli, co mají vlastně dělat. V SSSR byla situace přes nástup Chruščova hodně nejasná a šestapadesátý byl ještě daleko. Zato dodnes nezdravě adorovaný Pavel Kohout je předveden ve sporu s Janem Terfulkou ve vší nahotě. Přitom ta Trefulkova charakteristika byla mrazivě pravdivá. Až se tahle dodnes žijící bezcharakterní "osobnost" odebere na věčnost, jistě ho nezapomenou v ČT oslavovat zfilmovanými "veledíly" i připomínat dokumenty o něm. Přesto se ovzduší pomalu začalo měnit. Najednou se řeší zábava, lidé mohou pod hlavičkou ROH a závodních klubů zase provozovat to, co se nazývalo zájmovou činností a potichu se do nepolitických sfér mohli vrátit včera nepřípustní lidé. Spartakiádu zorganizovali včerejší Sokolové, už úspěchy Zátopka a spol. ukázaly, že ve sportu jde o výsledky a uvědomělost je k ničemu. Fotbalová katastrofa na MS ve Švýcarsku, kde naši představitelé socialistické tělovýchovy - fotbalisté jeli domů už po dvou zápasech ve skupině bez bodu a s potupným skóre 0:7 bylo nejhorším představením čs. fotbalu na mezinárodní scéně. Autorka poctivě vytahuje věci, které už jsou zapomenuty, nebo skoro zapomenuty - třeba vítězství J. Drobného ve Wimbledonu. A především dvě připomínky mě potěšily - na Josefa Hasila, převaděče na Západ, člověka, který díky své odvaze zachránil řadu osob před perzekucí a možná i smrtí. Po roce 1953 už čáru nemohl přecházet, protože došlo k jejímu zadrátování včetně vysokého napětí, dalšímu vyklizení a rozšíření hraničního pásma a také položení minového pole, na kterém ovšem zahynulo o dva řády víc pohraničníků, než "narušitelů". Stejně tak na Milovana Djilase, skutečného disidenta v Jugoslávii, který se proti Titově režimu postavil ne proto, aby urval ještě vyšší koryto (byl pokládán za Titova nástupce), ale protože na základě osobních zkušeností pochopil za cenu řady omylů a tápaní, co je ten "socialismus" zač. Komické bylo obracení názorů v osobě ministra Kopeckého, který nazval najednou spolustraníky, beroucí výstavbu socialistického zřízení smrtelně vážně suchary nebo vyjádření Zdeňka Nejedlého, že Dvořákova hudba spojovala národy. Inu, takový to byl rok. S pokračujícím nedostatkem všeho možného byty počínaje a běžným spotřebním zbožím konče, hladovými platy a monstrózní socialisticko-realistickou výstavbou v Ostravě a okolí. Je pozoruhodné, že na Václaváku v Praze se u hotelu Jalta, Domu potravin a Domu módy socialistický realismus potichu vytratil, třeba jako v Brně stavby navržené architektem Rozehnalem. Další z řady skvělých ukázek, jak žili naši rodiče a prarodiče bez hysterických a manipulativních výlevů. Prostě kniha pro lidi, kteří jsou schopni si věci dát do souvislostí a přemýšlet o nich.“... celý text
— jadran

Můj rok 1962 Můj rok 1962

„i když si z toho roku samozřejmě nemůžu nic pamatovat a navíc jsem zažil jenom jeho poslední chvilky, byla to zábavná jízda. a je dobře vědět, že v tom roku se toho tolik dělo, co mělo vliv na pozdější vývoj. hezký dárek, potěšil mně i poučil.“... celý text
— freejazz

Přejít na knížky autora