Věk přízraků přehled
Lenka Poláčková
Věk přízraků série
1. díl >
Je moudré naslouchat přízrakům? Píše se rok 1895 a na holých loukách za Olomoucí rostou místo vlčích máků přepychové vily. V jednom z těch krásných německých domů pracuje jako služebná i česká dívka Žofie. Život nemá lehký, ale zkomplikuje se ještě víc, když se do něj vrátí její dětská láska a s ní i tajemství, které roky střežila – slyší hlasy zesnulých. Díky své schopnosti se sice stává oblíbenkyní místní smetánky, ovšem zároveň se zaplétá se silami, které si pohrávají s jejími smysly i rozumem. Dokáže je ovládnout dříve, než bude pozdě? Příběh z historické Olomouce plný napětí, lásky a nečekaných spojenectví od Lenky Poláčkové, vítězky 5. ročníku literární soutěže Hvězda inkoustu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Věk přízraků. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (39)
(SPOILER)
Příběh pojatý z neobvyklého úhlu. Olomoucká služtička, její bratr truhlář, pyšné a primitivní paničky, mladí a naivní komunisté... a k tomu magie starých bohů. Nebylo by jednoduché mít takovou těžkou úlohu, jako měla Žofi...
A nádherná obálka!
(SPOILER)
Perfektní knížka přečtená jedním dechem. Začátek je pozvolnější, pak vás to ale vtáhne do víru seancí. Jediné, co bych knížce možná vytkla je ten až pohádkový/naivní konec, kdy najednou Žofie je jako zamilovaný milius (na druhou stranu opět to vidím jako odůvodnitelné jednání - člověk taky roztaje, když může být s tím, koho má rád).
Moc se mi líbí, že autorka některé věci svým příběhem komentuje, některé rozvíjí a některé nechá mezi nebem a zemí. Velmi povedená a propracovaná knížka. A davám pět hvězdiček, protože jsem si ji opravdu užila. (P.S. A je fajn, že konečně jednou někdo napíše příběh, co nemá milion stránek, je ucelený a může fungovat jako stand-alone!)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2023 -
HumbookAwards
(Nejoblíbenější česká obálka roku)
Kniha Věk přízraků v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 118x |
ve Čtenářské výzvě | 27x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 91x |
v Chystám se číst | 156x |
v Chci si koupit | 44x |
v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
19. století česká fantasy Olomouc historická fantasy fantasy
Autorovy další knížky
2022 | Moje cesta do fantazie |
2023 | Co zpívá Sojka |
2023 | Věk přízraků |
2023 | 4 povídky |
2024 | Hodina hromu |
Tato kniha má spoustu dějových chyb, příběh není vyprávěn příliš srozumitelně a postavy jsou až bolestivě ploché. Ani zasazení do Olomouce, které mnoho čtenářů na knížce tak vychvalovalo, mi nepřišlo nijak zvlášť skvělé či magické, a myslím si, že doporučování této knížky na základě toho, že má “českou autorku tomuto titulu dvakrát nepomáhá.
Co se příběhu týče, je zvláštně podaný a částmi až kýčovitý. Hlavní hrdinka Žofie nemá nic do sebe, je spíše pasivní. Ať už se jí přihodí cokoliv, po jednom odstavci už je to navždycky pryč, aniž by tento problém byl znovu někdy nadnesen. Taky se mi vůbec nelíbí, jak pohledy najednou v půlce knihy začnou přeskakovat na úplně jiné postavy (nebo taky ptáky, kteří nám nejsou ani pořádně představeni a najednou hrají obrovskou roli), což považuju za krajně zvláštní. Skoro to až vypadá, jakoby je tam autorka někdy v průběhu psaní přidala jenom proto, že potřebovala nějak slepit příběh.
A když už jsme u těch postav, nemohu opomenout, jak malou mají osobnost. Nemají mezi sebou vůbec žádné vztahy, které bych mohla považovat za přátelství. Například Matrna a Leopold - ti dva se spolu baví prostě proto, že se spolu baví. Nic víc za tím není, nemají snad žádnou přátelskou dynamiku, společné zájmy a podobně. To samé platí i o sourozencích Ambrožovi a Žofii - Ambrož nemá žádný charakter krom toho, že je silný a vznětlivý, a za sebe můžu říct, že takhle se sourozenci jeden ke druhému nechovají.
Nakonec bych jen chtěla říct, že tohle je můj osobní názor, se kterým nemusí nikdo souhlasit, a že tato knížka není vyloženě to nejhorší, co jsem kdy četla, jako spíše titul, který byl tak moc doporučován, že mne nevýslovně zklamal.