Rudolf Luskač životopis

česká, 1899 - 1971

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Rudolf Luskač (21.12.1899, - 26.6.1971) byl český spisovatel, romanopisec a povídkář.
Narodil se v obci Rájec nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) v rodině technického úředníka, která se roku 1909 přestěhovala do Prahy. Tam absolvoval reálné gymnázium a dva roky lesnické akademie v Zákupech (1917–18). Vojenskou službu vykonával na Slovensku, kde po porážce Maďarské republiky rad pomáhal při útěcích komunistů, proto byl 1921 zatčen a po propuštění emigroval do Saska; v tamním Tharande vystudoval Vysokou školu lesnickou (1926). Roku 1927 odjel do SSSR, zpočátku pracoval jako inženýr-mechanizátor lesního průmyslu v Karelii, od roku 1932 jako vedoucí Lenigradského státního trustu lesního hospodářství. Roku 1941 vstoupil do prvního čs. armádního sboru a s ním přišel v roce 1945 do Prahy. Do roku 1950 zůstal v armádě, potom byl zatčen, avšak po krátkém věznění propuštěn a začal pracovat v redakci Světa sovětů. V letech 1951–63 byl zaměstnán v oddělení sovětských poradců na ministerstvu lesů a dřevařského průmyslu (od roku 1960 v oddělení přidružené výroby a myslivosti Správy lesního hospodářství ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství) a jako odborný tlumočník Rady vzájemné hospodářské pomoci. Od roku 1963 spisovatel z povolání.
Od poloviny 20. let publikoval v německých časopisech lovecké příběhy a fejetony, mj. v Rote Fahne; jeho první prozaické knihy měly vyjít za jeho pobytu v SSSR rusky: Cesta v ledu (1932), Karelské léto (1933). Spolupracoval s Čs. televizí (seriál ostravského studia Lovy beze zbraně) a Čs. rozhlasem. Přispíval do periodik Svět sovětů (1964 zde na pokračování Na loveckých stezkách SSSR), Svobodné slovo (1967 zde na pokračování Odkaz lovce tajgy), Zemědělské noviny (1979 zde na pokračování Revír bez hranic). Značnou část jeho textů literárně upravoval v reedicích z 80. let Jiří Sedláček.
Zjevná autopsie, reportážní a cestopisné prvky, stejně jako málo výrazný jazyk a styl posouvají Luskačovy prózy k dokumentární literatuře. Inspiračním zdrojem jeho tradičně pojatých, často dobrodružně motivovaných loveckých povídek, jsou především autorovy zkušenosti nabyté v lesích Karelie, sibiřské tajze, v turkmenských a kazachstánských stepích Sovětského svazu. Detailní popisy lovu různých druhů zvěře (od ptáků a ryb až po kance, vlka, rysa, losa, medvěda či tygra) jsou v nich doprovázeny lyrickými popisy přírody v různých ročních obdobích i poukazy na potřebu její ochrany. Základní dějovou osu jednoduše komponovaných románů, situovaných většinou opět do Karelie, pak vytvářejí průhledné detektivní (Odkaz lovce tajgy) nebo špionážní zápletky (Bílá straka, Jedovaté žihadlo), zachycující zápas s nepřáteli sovětské moci. Apriorní výchovné cíle a autorova komunistická orientace je patrná z přístupu k sovětským reáliím a ze schematismu charakteristik postav, oddaných myšlenkám socialismu. (zdroj životopisu: www.slovnikceskeliteratury.cz)

Ocenění