Dagmar Šimková životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1929 - 1995

Životopis

Narodila se v rodině pražského bankéře Jaroslava Šimka a jeho ženy Marty. Ten si nechal v Písku ve 20. letech postavit vilu, ve které Dagmar se svou o osm let starší sestrou Martou prožila dětství a mládí. Ve 40. letech začala Dagmar studovat písecké gymnázium. Na konci války ji v Písku tragicky zemřel otec. Pro Dagmar to byl šok a lékaři ji doporučili na čas změnit prostředí. Dva roky pak studovala v Ústavu anglických panen na zámku Štěkeň, který patřil řádovým sestrám Congregatio Jesu a kam ji přihlásila matka. Dagmar zde absolvovala hodiny společenského chování a etikety, hodiny hry na klavír a výuku cizích jazyků - angličtiny, francouzštiny a němčiny. V roce 1949 byl zámek řádu vyvlastněn.Život celé rodiny se zásadně změnil po komunistickém převratu v roce 1948. Do vily se z rozhodnutí národního správce nastěhovali cizí lidé a jim zůstala pouze jedna místnost. Kuchyň byla pro všechny nájemníky společná.

1948

ve školním roce 1948/1949 se Dagmar zapsala na pražskou filozofickou fakultu. Jako dcera bankéře však měla nepřijatelný "buržoazní původ" a na studia mohla zapomenout.

1950


sestře Martě se podařilo v roce 1950 uprchnout za hranice. Nový domov našla v Austrálii. Dagmar pracovala jako ošetřovatelka v písecké nemocnici. Ve volném čase psala, rozmnožovala a po městě roznášela letáky. Namalovala také několik plakátů zesměšňujících Gottwalda a Zápotockého.

1952


v říjnu zatčena StB a obviněna nejen z rozšiřování letáků a tvorby posměšných plakátů, ale také z toho, že poskytla úkryt dvěma kamarádům "vyakčněným" ze studií a poslaným na vojnu, ze které zběhli. Chtěli se dostat na Západ. Její matku zatkli záhy a odsoudili na 11 let. Po 7 letech byla propuštěna na amnestii. Veškerý majetek byl rodině zabaven a vila obsazena.

1954


v únoru ji po 16 měsících vazby krajský soud za "protistátní činnost" odsoudil na 8 let vězení. Prokurátor se odvolal a vrchní soud trest zvýšil na 15 let. Pozdějším útěkem z vězení Želiezovce ji byl trest prodloužen na 18 let. Kromě Želiezovců prošla Dagmar věznicemi v Opavě, Českých Budějovicích, Písku či v Praze na Pankráci. V pardubickém vězení sdílela svůj osud s podobně postiženými ženami Růženu Vackovou, Irenou Vlachovou či Dagmar Skálovou a sdílela s nimi přednášky, kdy si doplňovaly samy mezi sebou vzdělání.

1966


propuštěna na svobodu. Do vily se s matkou vrátit nemohly, žily spolu v Písku v jednopokojovém bytě. Byla zaměstnána v sodovkárně, z platu ji byly strhávány peníze, které údajně dlužila Ministerstvu vnitra za neodpracované neděle ve vězení.

1968


na jaře se podílela na založení K 231. Po srpnové okupaci odjela s matkou do australského města Perth za svou sestrou. Ministerstvu vnitra předtím doplatila za všechny neodpracované neděle ve vězení.

1968-1969


v Austrálii vystudovala dvě vysoké školy. Na univerzitě získala titul bakaláře svobodných umění. Později vystudovala archeologii, starověkou historii, psychologii a sociologii. Absolvovala kurz pro manekýnky a kaskadéry, naučila se techniku výroby smaltovaných obrazů, s nimiž se zúčastnila desítek výstav a pracovala jako terapeutka ve věznici. Od roku 1969 byla zapojena do činnosti Amnesty International.

1989


po roce 1989 přijela několikrát do Československa.

1995

Dagmar Šimková zemřela dne 24. února 1995 na rakovinu. Její popel byl rozprášen v jednom z parků v australském Perthu. (zdroj životopisu: TOTALITA.cz, úvod ke knize Byly jsme tam taky)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.