Zpátky do Osla

recenze

Přízrak (2014) / DaveBukowski
Přízrak

V dálce bijí zvony. Malá krysa v tmavém bytě spěchá do nory, aby nakrmila svá mláďata. Vtom však narazí na překážku – v cestě jí stojí mrtvé tělo.


Harry Hole se už za dva týdny vrátí na pulty českých knihkupectví a je tak jasné, jaká knížka to zase chvíli bude okupovat přední pozici v žebříčcích nejprodávanějších novinek. Nesbøho fanoušci ví, jak vysoko si tento autor nasadil svými posledními knihami laťku a jak to Přízrak bude mít těžké, aby uspokojil všechna očekávání.

Harry strávil poslední tři roky v Bangkoku, v izolaci od všech traumat spojených s Oslem. Za tu dobu se mu podařilo splnit nelehký úkol – dal si život jakž takž do kupy a přestal pít. Návrat do Osla je však nevyhnutelný. A tak se po dlouhé době ocitá zpátky, odhodlaný objasnit vraždu mladého feťáka Gusta Hanssena. Obviněným a usvědčeným totiž není nikdo jiný, než Oleg Fauke, osmnáctiletý chlapec a člověk, kterého Harry zná víc než dobře. Když ale dojde k jejich prvnímu setkání, pozná Harry, že i Oleg podlehl drogám a co hůř, o jeho pomoc ani nestojí. To však Harry odmítá připustit. Na vlastní pěst se pokouší prokázat Olegovu nevinu a šplhá po pyramidě organizovaného prodeje drog, na jejímž vrcholu stojí záhadný člověk zvaný Dubajec. Čím dál však postupuje, tím více narůstá pocit, že tu už nejde jen o Olega. Do některých věcí je totiž možná lepší se nemotat…

Harry se nadechl. „Zvládli jsme to předtím, zvládneme to i teď, Ráchel.“
Zavěsil. A znovu si uvědomil, jaký se z něj stal skvostný lhář.

Za upozornění stojí, že Přízrak je devátá kniha ze série a to je nutné respektovat. Jo Nesbø se snaží nevyzrazovat přesná jména vrahů z předchozích dílů, ale i tak, pokud jste ještě neměli s Harrym Holem tu čest, Přízrak je opravdu špatná volba, čím začít. Nejen kvůli nesčetným spoilerům, hlavně se připravíte o jedinečný zažitek, který autor naděluje skalním fandům.

Tentokrát jde totiž, co se Harryho života týče, opravdu do tuhého. Po osmi příbězích už máme k Harrymu tak blízko, že jen zmínka o hrozícím vážném nebezpečí dokáže vyvolat spoustu emocí a především podvědomou chuť číst dál. Je vidět, že jeho příběh se blíží ke konci, osud (jménem Nesbø) mu naděluje další a další trable a vše nakonec graduje ve strhujícím závěru.

I přesto je děj velmi skromných rozměrů. Po celou dobu prakticky zůstáváme v Oslu, které (za což jsem nesmírně rád) konečně využívá svého potenciálu – uličkami bloudí feťáci a dealeři v dresech Arsenalu, předávají si nový druh drogy a přitom na ně shlíží neviditelný vládce. Nesbømu tato poloha svědčí víc, ke knize se neskutečně hodí a působí jako příjmená změna oproti např. Levhartovi, kde jsme se dostávali až do Afriky.

Zahleděl se na novou městskou čtvrť okolo zátoky Bjørvika, která se už začínala šplhat k nebi. Myslel na všechny ty drobné detaily: rozměry šroubů, závity matek, kvalitu malty, pružnost okenních rámů, na všechno to, co musí sedět, aby celek fungoval. A pocítil hluboké uspokojení. Protože ono funguje. Tohle město funguje.

Členové fanklubu Harryho Holea už můžou pomalu začít rušit plány na víkend po Velkém knižním čtvrtku – od tohohle jen tak neodejdete. Přízrak je temný, nemilosrdný, ale také velmi procítěný a do poslední stránky naprosto vypiplaný román.
A tak zanechává hřejivý pocit, který vydrží:
Nový Nesbø je ještě lepší…


Více recenzí najdete na: dave-bukowski.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář