Posvátné lži Minnow Blyové

recenze

Posvátné lži Minnow Blyové (2017) / DaveBukowski

Temný, nelítostný a zároveň hluboce jímavý příběh o dívce bez rukou.

---

Mám rád knihy, které nutí člověka přemýšlet — knihy, kde je poznat, že samotný příběh pro autora něco znamená a že se pomocí něj snaží představit čtenáři svůj pohled na svět. Také mám rád knihy, které mě nenechají chladným — knihy, kde mě každá rána, kterou obdrží hlavní hrdina, bolí stejně jako jeho. V neposlední řadě mám rád také knihy, které nejsou prvoplánové — knihy, kde má každá kapitola má v příběhu své místo a kde je vidět, jakou si autor dal práci s tím, aby každou z nich napsal co nejpůsobivěji.

Román Posvátné lži Minnow Blyové spadá do všech tří kategorií.

Abych byl upřímný, zezačátku mě nechával tak trochu rozpačitým — už samotná nálepka young adults pro mě nevěstí nic dobrého a prvních několik kapitol jsem zdolával horko těžko. Téma knihy je ale natolik zajímavé, že mi nevadilo pokračovat i přesto dál.

Sledujeme sedmnáctiletou dívku Minnow Blyovou, která už od útlého věku vyrůstala v přísných podmínkách náboženské sekty a která téměř nikdy nepoznala nic jiného než lesní osadu, již nesměla opustit. Minnow se však podařilo uniknout — a zanechala za sebou pořádnou spoušť. Osada je spálená, její vůdce Prorok je mrtvý. A samotná Minnow musí nastoupit do vězení a začít se tak seznamovat se světem mimo keviniánskou sektu. Spoustu otázek tak zůstává nezodpovězených. Jak se jí podařilo uniknout? Kdo zabil Proroka? Za co byla Minnow odsouzena? A především — proč má místo rukou jen pahýly a kdo ji o ně připravil?

Postupně se nám tak skládá obrázek osobnosti Minnow Blyové a sledujeme ji ve snaze začlenit se do světa, který po sedmnácti letech svého života vlastně vůbec nezná.

Ve své podstatě jde o velmi smutný příběh. Minnow je — nutno poznamenat, bravurně vybudovanou — tragickou postavou, která jako by na svých bedrech nesla tíhu celého světa a s jejímiž potížemi vám v porovnání ty vaše budou připadat téměř bezvýznamné. Celý příběh sledujeme z jejího pohledu, o to vyznívá pochmurněji.

Zároveň je to ale skvělá příležitost pro autorku, Stephanie Oakesovou, jak čtenáři přiblížit všechny pochyby, otázky a úvahy Minnow o našem světě poté, co unikne ze sekty. Jak už jsem říkal, na knize je znát, že si Oakesová dala záležet na tom, aby každá kapitola v příběhu něco znamenala — každá z nich má něco do sebe. Občas se tak na chvíli zastavíte a přečtete si poslední odstavec ještě jednou, abyste ocenili, že autorka příběh jen přímočaře nevypráví, ale nechává vás ho prožít a nutí vás přemýšlet. Snad nejzajímavější pro mě tak byly právě části, kde Minnow uvažuje o náboženství, vědě či lidské povaze.

Je proto poznat, že Oakesová k tématu, o kterém píše, má co říct a že se zde cítí „ve své kůži“. Tohle není příběh, který se rozhodla napsat náhodou. Je to její příběh.

Na to, že se jedná o její debut, tak Posvátné lži Minnow Blyové působí velmi vyspěle. Na druhou stranu je stále poznat, že ještě nemá zcela zaběhlý svůj styl psaní, někdy tak vyprávění působí poněkud nepřirozeně. K příběhu mi také zcela nesedí členění do krátkých, pětistránkových či často i kratších kapitol.

To je snad jediná vada na kráse — ale vem to čert, Posvátné lži Minnow Blyové jsou skvělou, rozhodně nadprůměrnou knihou, která je jak originální a napínavá, tak promyšlená a podnětná. Všechny mé počáteční obavy byly mylné — doporučuji!

90 %

theweeklyvomit.wordpress.com

Komentáře (0)

Přidat komentář

---