Zkáza nacistického Titaniku

recenze

Sůl moře (2016) 5 z 5

/ honZic

Americká spisovatelka Ruta Sepetys vypráví příběh z mrazivého roku 1945, kdy se druhá světová válka chýlí ke konci a poblíž Východního Pruska se několik tisíc uprchlíků vydalo na pouť za svobodou. Autorka románů V šedých tónech a Potrhaná křídla zkřížila životní osudy čtyř lidí na lodi, jež jim slibovala spásu.
Jmenovala se Wilhelm Gustloff a i přes tragickou dobu ve které se kniha odehrává, v něm udeří tragédie ještě větší. V tu chvíli je naprosto jedno, z které je kdo země a kultury či jaký má společenský status. Všech deset tisíc lidí lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Ruta Sepetys svoji knihou otevírá jednu z nejhorších, a téměř neznámých, válečných hrůz.
Zasazení příběhu do doby před koncem války bylo skvělým tahem. Čtenář se tak má možnost detailněji seznámit se situací, kdy deseti tisíce lidí různých národností prchá před hrůznou vládou svých vlastních zemí. Jak vládou Stalina, tak vládou Hitlera. Při popisu života v Německu, ovšem i v Sovětském svazu je autorka velmi autentická a v ničem nezapře důkladné nastudování konkrétních reálií.
Sepetys vypráví příběh z úst čtyř vypravěčů. Každý je z jiné země a každý skrývá jiné tajemství. Své síly však musí spojit, aby přežili. Společně procházejí zdemolovanou zemí a skrývají se před německými vojáky stejně jako před těmi Stalinovými. Válka trvá moc dlouho, nikdo není v bezpečí a lidé umírají po tisících. Válka si nevybírá. Smrt si nevybírá.
Hlavní hrdinové se na své cestě do bezpečí lodě Wilhelm Gustloff, jenž je má evakuovat z nejvíce válkou zasažených oblastí, setkávají z mrtvolami takřka na každém kroku. Vraždy, krádeže a znásilnění nevyjímaje.
Lidé se přesouvají k Baltskému pobřeží do Gotenhafenu, kde je má čekat nalodění na dříve výletní loď prominentních nacistů, jež je má odvést do bezpečí. Ve válkou zmítané zemi, není však nic tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Ruta Sepetys za pomoci čtyř vypravěčů, čtyř charakterů a čtyř propracovaných psychologií, rozvíjí příběh plný hrůzy, lásky i smutku a v každém čtenáři díky tomu rozvíří doslova vír myšlenek a pocitů. Životní osudy hrdinů jsou natolik plasticky vylíčeny, že žádného čtenáře nemohou nechat chladným.
Každý vypravěč svádí vnitřní boj se svým svědomím díky tajemství, které si s sebou nese. Jeden po druhém vyprávějí svůj příběh. Každý po svém, každý jinak. Autorka záměrně zvolila několik typů vyprávění, díky čemuž přidala příběhu na věrohodnosti a autenticitě. Nejzajímavějším a v rámci knihy největším odklonem standardního vyprávění v první osobě je příběh Němce Alfréda, jež svůj příběh svěřuje své milé Hanellore za pomoci dopisů. Joana, Emilia i Florian vypráví svůj příběh, tak jak se odehrává právě tady a teď.
Kniha plyne velmi rychle díky krátkým kapitolám, které jsou rozděleny dle vypravěčů. Při své pouti do bezpečí otevírá každý z hrdinů čtenářům svoji duši. Všudypřítomný strach je v jejich vyprávění doslova hmatatelný. Některé momenty knihy jsou natolik silné, že čtenáře rozpláčou a následně mají dojem, že ve své podstatě vše prožili společně s hlavními hrdiny.
O tragédii lodi Wilhelm Gustloff se nemluví. Je pohřbena na dně Baltského moře a zemřelo na ní 6 krát více lidí než na, nejznámější lodi světa, Titanicu. Ruta Sepetys napsala skvělý a výjimečný román. Silný příběh o válečné katastrofě, o svědomí, o touze přežít a o naději v lepší budoucnost.

Děkuji martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku.