Předrevoluční vraždy v podání Dominika Dána

recenze

Další kniha z detektivního cyklu slovenského spisovatele Dominika Dána se odehrává v předvánočním čase roku 1989. Dán tentokrát vypráví příběh sériového vraha žen, jež své oběti nechává vždy na stejné lavičce v parku. Bohužel je příběh jeho běsnění spojen s dobou, o které se mluví jako o „Sametové revoluci“, což má za následek nestandardní vývoj vyšetřování.
U nás předposlední vydaný román Dominika Dána Něžná fata morgána vrací čtenáře na konec osmdesátých let. A to přímo konkrétně do roku 1989, kdy jakékoliv vyšetřování bylo velmi ztížené demonstracemi na náměstích, které měli všichni policisté v prioritním úkolu hlídat.
Příběh knihy představuje čtenářům Dominika Dána oblíbeného detektiva Richarda Krauze, ještě stále jako nového na oddělení vražd. V chronologickém sledu knih se jedná o jeho třetí případ, na kterém stále jeho starší a zkušenější kolegové testují jeho schopnosti.
Samotný příběh knihy začíná však o několik let dříve, ještě v době tuhého socialismu, kdy o sériovém vrahovy nemohla být ani řeč. Detektivové Našeho města řešili vraždu mladé dívky, jež vrah zardousil, znásilnil a nechal ležet na lavičce městského parku. Vraha však nikdy nenašli, ba co víc, dokonce se mu nedostali ani na stopu. On však zanechával každých deset měsíců na stejné lavičce ve stejném parku oběť další. K poslední čtvrté vraždě však dochází měsíc před revolucí a nováček v týmu, Richard Krauz, nehodlá s horlivostí sobě vlastní případ uzavřít jako nedořešený.
Dominik Dán pokračuje ve stejném stylu psaní, na který jsou jeho čtenáři již navyklí. Nicméně stejně jako ve svých předchozích knihách nabízí pár obměn. V této knize se jedná o vyprávěcí postupy. V knize jsou časté odskoky ve vyprávěcí dějové linii a v samotném vyprávění, jenž začíná pro Dána netypicky v době před nástupem hrdiny série Krauze ke kriminálce. Pro Dána typický vševidoucí vypravěč se však nemění.
Knihy této slovenské série se vyznačují notnou dávkou autenticity. Nejinak je tomu i v této knize. Protentokrát se však autor ještě více než je u něho obvyklé věnuje politické situaci. Dokonce jí dává v knize natolik velký prostor a důraz, že se tím upozaďuje samotná detektivní linie, což může spousty čtenářů od čtení odradit. Byla by to ovšem škoda, protože i popis politické atmosféry, potažmo revoluční atmosféry, má ve stylu vyprávění Dominika Dána svoje nesporné kouzlo.
Svoji v Čechách další vydanou knihou Dán dokazuje, že je v současné době jedničkou na trhu. Pro neznalce jeho knih jen dodám, že nikdy není pozdě ho začít číst. Stojí to za to, i přes výhrady, jež se najdou.

Komentáře (0)