Více než Rock’n’Roll

recenze

Úžasné je, že tahle Stoppardova hra, kterou napsal sedmdesátiletý, vypadá jako hra mladého muže. Je v ní energie, syrovost a vášeň, které bychom nespojovali se Stoppardovou elegancí a vtipem, jsou v ní pasáže nespoutaných emocí, které jdou přímo k srdci. Tento kus voní po sexu, drogách a rock and rollu. Zároveň se zdá, že je výjimečně osobní – Stoppard si představuje, jaký by mohl být jeho život, kdyby se vrátil po válce do svého rodného Československa místo toho, aby začínal nový život v Anglii. Jeho hrdina Jan je český akademik na studijním pobytu v Cambridgi v roce 1968, kdy do Prahy vtrhnou ruské tanky. Vrací se domů, když mu jeho milovanou sbírku desek rozmlátila tajná policie a členové jeho oblíbené kapely jsou uvězněni. Ve hře následujeme Jana do euforie Sametové revoluce, ale též se vracíme zpátky do Cambridge ke skalnímu komunistickému profesorovi, který tvrdohlavě lpí na své víře, ačkoli ta je neustále znovu a znovu prověřována. Zde se také setkáváme se třemi generacemi jeho rodiny, jejichž vztahy Stoppard odkrývá se vzácným humorem, lidskostí a vášní. Ve hře je několik nádherných proslovů, v nichž Jan popisuje svou lásku k Anglii, její silnou tradici svobody, které zcela jistě odrážejí Stoppardovy vlastní pocity k adoptivní vlasti. Ale ve hře zaznívá také varovný tón. Na konci je Jan varován českým známým, že Anglie již není tím, čím bývala, že „začali něco přidávat do vody“, a že se stala „demokracií poslušnosti“. Člověk si pak vybaví současnou vládu, která rozleptává osobní svobody se starostlivým úsměvem na tváři, a napadne ho, že v našich očích boj Čechů za svobodu náhle vypadá zbytečný. Byla jsem v pokušení zakončit tuto recenzi rčením, že je to sice jenom Rock’n’roll, ale stejně se mi to líbí. Ve skutečnosti jde o mnohem více než jenom o Rock’n’Roll – a to mám ráda.

Komentáře (0)