Pecka z Litvy čili Čína vs. Evropa

recenze

Název románu Ryby a draci symbolicky odkazuje ke dvěma kulturám – křesťanské evropské a k tradiční čínské. Knihu tvoří dvě anachronická, typograficky odlišená vyprávění, která lze vnímat jako dialog mezi oběma kulturami nahlížený prizmatem zenových principů a literárně vystavěný na způsob čínské zahrady, jak poznamenává sama autorka. Jedna linie vyprávění je zasazena do Číny 18. století, druhá do malého bytu na starém městě blíže nespecifikované současné evropské metropole. Ústřední postavou „čínské“ linie je reálná historická osobnost malíře Giuseppa Castiglioneho, jezuitského misionáře působícího na čínském císařském dvoře. „Evropskou“ linii reprezentují čtyři ženy spojené příbuzenskými vztahy: Babička Amigorena, její dcera Máma Nora a vnučky Šaša a Miki.
Jsou to dva příběhy, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ale jejichž paralelní rozvíjení, dané neustálým střídáním po jistých narativních úsecích, ve čtenáři nutně vyvolává dojem jistého latentního vzájemného vztahu, posíleného v závěru románu naznačením, že „čínskou“ linii sepisuje jedna z postav „evropského“ příběhu – Šaša.
„Čínskou“ linií vyprávění se vine nit střetu „správného“, tj. čínského přístupu k výtvarnému umění, s přístupem cizorodým, tj. evropským – nit, která nabývá univerzální platnosti, dosud aktuální. „Evropské“ linii dominují hravé, mistrovsky napsané dialogy vycházející ze situací každodenního života, ze vzájemné empatie i nedorozumění jednajících postav, jejichž konverzace bývají završeny humornou pointou nezřídka absurdní povahy.
Autorčin osobitý, snadno rozpoznatelný styl se opírá o úsporné jazykové prostředky, hypnoticky se opakující slova či specifické zacházení s větnou skladbou.
Knížka je určena spíše pro náročnějšího čtenáře, ale jakékoli úsilí do četby vynaložené se vrátí v silném a dlouhotrvajícím zážitku. Román jako bonus nabízí ochutnávku současné litevské literatury, což se u nás nestává zas tak často.

Komentáře (0)