Trochu jako epizoda ze seriálu.

recenze

„Krčil se nad ní a usmíval se při představě její absolutní nemohoucnosti a zranitelnosti. Kdyby chtěl, jednoduše by jí mohl podříznout hrdlo a dívat se, jak jí krev stéká v pramíncích po groteskním úsměvu, který by jí vyřezal ostřím nože do bělostného masa.“

Zasluhuje zemřít je mou druhou knihou od autorky Lisy Jackson. Nalákala mě svou krásnou obálkou, za kterou posílám do nakladatelství Domino obrovskou pochvalu, protože je mnohem hezčí než originál a dokázala bych se na ni koukat hodiny. Budu upřímná a na rovinu řeknu, že z detektivek se mi autorčin Hrobař se líbil mnohem víc.

Stále mě výborný styl a studie lidských povah Lisy Jackson baví. Nepřestal mě udivovat její pohled na svět očima oběti. Ani mě nepřestalo děsit nahlédnutí do pomatené a zvrácené mysli vraha (ta ženská opravdu vidí psychopatům do hlavy…je to děsivé, strašidelné). Opět jsem do poslední chvíle celou zápletku a příčinu všeho neuhodla a stejně tak mě bavilo vyšetřování a policejní stanice, v jejímž okrsku se zločin odehrál.

Hrobař patřil do série Savannah a Zasluhuje zemřít zase do ságy Alvarezová & Pescoliová. A přesně tak je nutno na díla pohlížet. Jako byste si pustili seriál Castle a hned v zápětí Kriminálku Miami.

Takže já jsem si pustila seriál, jehož úvodní díly jsem neviděla. A tak se na mě během prvních 50 stránek vyrojilo asi milion postav, do jejichž rozběhnutých životů jsem skočila rovnýma nohama, ale to nevadilo, protože autorka vše pěkně vysvětlila a já jsem se rychle zorientovala.

„Skrz skučení větru k němu doléhal tátův hlas a štěkání psů, Eli ale v tu chvíli nedokázal nic jiného, než křečovitě svírat otěže a hrušku sedla a pádit zpátky k domovu. Svět se zatáhl nezřetelným bílým závojem a Eli viděl jen zmrzlou ruku, která se natahovala k nebesům. Ruku, kterou si v paměti ponese navždy.“

Opravdu mě bavila detektiv Pescoliová – její tajemství a komplikovaný rodinný život. Bavil mě i život policistů kolem. Bylo to skutečně jako seriál – sledovala jsem dění na stanici a souvislý příběh (který se pravděpodobně táhne předchozími knihami a bude pokračovat i dál) dotyčných postav a nejen hlavní hrdinku utíkající před psychopatem. Sama autorka si dělala z událostí v Medvědím Brodu legraci, což jen dokazují po knize roztroušené narážky jako „další magor“ a „máme tu sériového vraha – opět – ano, dalšího“.

Co mě ale bohužel nebavilo, byla překombinovaná, nevěrohodná a za vlasy přitažená zápletka. Asi jako když narazíte na slabší díl oblíbeného detektivního seriálu. Tento díl si nebudete za dlouho pamatovat, ale stejně se koukáte, protože vás baví vyšetřovatelé, kvůli kterým se na show vlastně díváte. Na rozdíl od zápletky mi přišlo ale velmi reálné vyšetřování, policejní postupy, motivy a dialogy.

Nebyla bych to ovšem já, kdybych si nenašla ještě nějaká ta ALE. Takže: byla bych mnohem raději, kdyby policisté posílali velícímu důstojníkovi hlášení, namísto zpráv, a kdyby se na stránkách ustálilo, zda se jedná o Medvědí brod nebo Medvědí Brod. Čtenář může být lehce zmaten. :-) Velikou pochvalu ale posílám za dialogy a především větu: „Globální oteplování, prejže rejže.“ (za mě oba palce hore)

Zasluhuje zemřít doporučuji k přečtení, pokud jste fanoušky Lisy Jackson a především série Alvarezová & Pescoliová. A pokud se rádi bojíte, když jste sami doma. Jessica je lovnou zvěří, která žije uprostřed ničeho a má pocit, že ji někdo sleduje. Já byla sama doma chvilku a málem jsem se po… strachy.

Komentáře (0)