Cizinec z moře

recenze

„Slečno Poldarková,“ oslovil ji.
Otočila se, na rtech ještě úsměv po nějaké poznámce, kterou jí řekl ten urostlý mladík. V prvním okamžiku se zatvářila nejistě a překvapeně, ale pak se celá rozzářila.
„Papá!“

Winstone, ty lišáku starej, ty to pořád umíš.
Čím to, že do některých knih se člověk musí začítat a snažit se prokousat začátkem a jiné slupne ani neví jak? A pak jsou knihy takové, kdy jeden hltá třeba i osmý díl v pořadí, přestože vyšel po roční pauze. A má pocit, že se vrátil domů. Jak se říká takovým příběhům? Klasika? Pecka? Mám pocit, že pro Poldarka a jeho místo v mém srdci je to pořád málo. Možná tedy srdcovka.

Jakmile se začtu, nejsem schopná přestat, protože mám pocit, že jsem se konečně vrátila domů. Na jeden víkend. A pak musím rok čekat. Já vím, že se mi to vyplatí a odměna bude sladká, protože Winstonovi a jeho pisatelskému umu věřím. Na Poldarcích pracoval takřka celý svůj život. Začal během druhé světové války a s přestávkami pokračoval až do roku 2002. Poldarkovy osudy nejsou prvoplánové, ale promyšlené a mám takový pocit, že s panem Grahamem i žily. Stejně jako se mnou.

Winston má jeden velký dar. Už jsem se o něm i zmiňovala dříve – velké životní události, radosti i krachy dokáže servírovat jen tak mimochodem mezi řádky. Během celého Cizince z moře Winston jen tak namátkou rekapituluje důležité události posledních jedenácti let. Ty jsou sice velice zajímavé, nicméně na samostatnou knihu by nevydaly a pan Graham se správně rozhodl popsat nám je jakoby zpětně. Já jsem ale musela odložit knihu a všechno si přestavit, protože pro mě to bylo a je dost důležité.

Osmý díl mi připadá jako úvodní díl k nové sérii (cítím ji v této rozsáhlé sáze coby třetí v pořadí) s ústředními postavami Clowance a Jeremym, jakožto dětmi Rosse a Demelzy přebírajícími v pravý čas pochodeň od svých rodičů.

„Serou, kudy choděj. Slepice nejsou tak špinavý. Se slepicema se dá žít. Slepice vypouštěj slepičince jako dámy, přesně jak se dá čekat. Ale kachny serou. Jen se koukněte, jak to vypadá u nás v kuchyni. Všechno je zadělaný od kachních hoven!“

Osudy hrdinů knih předešlých se z velké části uzavřely už v minulém díle. A já jsem tomu ráda, protože si během sedmi románů prožili své. Po rozbouřeném mládí zbývá už jen s láskou pozorovat jejich klidnou pouť ve středních letech. Oproti tomu nové postavy a dospívající děti manželů Poldarkových, George Warleggana a manželů Enysových svoji lásku a životní partnery teprve hledají a jejich zápas o místo pod sluncem je v plném proudu. Z Jeremyho i Clowance vyrostli velice zajímaví mladí lidé a mě jejich příběhy a vztah k rodičům opravdu zajímají! Už je to tady zase. Nemůžu se dočkat, až se dozvím, co bude dál.

Musím opět vyzdvihnout práci v nakladatelství Baronet. Vynikající překlad, doslova vymazlený, jak je vidět například v Stephenově dopise pro Clowance, v krásné a charakteristické přímé řeči. Překladatelka se musela poprat s nelehkou politickou situací a různými parostroji, takže klobouk dolů, protože Winston nás opět nešetřil. A do očí mě nepraštila ani jediná chybička, Cizinec z moře mě dokonale vtáhl do děje, nic mě při čtení nerušilo ani nevytrhlo.

Ráda si svoje Poldarky v poličce knihovny prohlížím. Mám je vyskládané jeden vedle druhého. A mušli z oceánu k tomu. Zálibně si je prohlížím a raduji se z toho, jak krásně vedle sebe vypadají… všechny z edice s filmovými obálkami. Nicméně musím být trošku šťoura a podivovat se nad tím, proč má Cizinec z moře na obálce Morwennu, jež v knize téměř není. Chudák doktor Enys by si zasloužil taky vyobrazit, na jeho ztvárnitele je docela pěkný pohled, jako literární postavu ho mám moc ráda a Morwenna na jedné už byla. Nicméně za to moje oblíbené české nakladatelství nemůže. Nejvíc by se mi k tomuto dílu hodili Clowance s Jeremym, ale ti v seriálu vůbec nevyrostli.

Doporučuji sérii Poldark všem lidem, kteří mají rádi dobré příběhy. Polapí vás a nepustí. Je to jedna z nejlepších ság, které znám. Opravdu propracovaná. Milují ji ženy i muži, jak jsem se přesvědčila po svých pokusech na manželovi, tchánovi a švagrové. Srdcovka. Navždy.

„Zachráníš z moře cizince,
bodne ti dýku do srdce.“

Komentáře (0)