Tisící ovace na zamrzlá těla

recenze

Představovat Roberta Bryndzu v knižní komunitě už ani tak není o nošení dříví do lesa, ale jako o naprosté ignoraci. Protože jsem tak trochu ignorant, přečetla jsem si Dívku v ledu až nyní. A ještě až po přečetní třetího dílu série, který kdybych nevyhrála, tak bych tohoto autora minula v záplavě podobného žánru úplně.

A byla by to chyba. A to dost veliká.

Když se nalezne tělo bohaté dcerky z vážené rodiny zamrzlé v koupališti v zimních měsících, je z toho pozdvižení na mnoha vysokých úrovních. Andrea byla mladá, bohatá a náruživá ve všech směrech a pozornost tisku k případu nemá obdoby. Proto se Erica Fosterová sama diví, když je povolána k řešení tohoto případu. Ale pustí se do něj s vervou sobě vlastní. Nehledí napravo na bandu senzacechtivých novinářů ani nalevo, na váženého lorda s konexemi velikosti průměrné výletní lodi na cestě kolem světa. Erica se ovšem nevzdává a se zarputilostí sobě vlastní překonává překážky a klacky, které jí hází pod nohy i ti, kteří by měli mít zájem vyřešit případ, stejně jako ona.

Jak to bylo s Ericou a jejím případem dál už nemá cenu popisovat. Většina už ví a koho to zajímá, knihu si přečtěte, litovat nebudete. Robert Bryndza nestojí po boku autorů vysoké literatury, píše pro širší masy, ale píše výborně a srdcem a na knihách je to vidět. Srozumitelná a jasně daná forma, křišťálový děj, rozumné a jemné odbočky a nakonec rozuzlení tak šokující a překvapivé, že jsem málem přejela zastávku při cestě do práce.

Dívka v ledu má výborně mrazivou atmosféru a jedná se o odpočinkovou knihu, která Vás ovšem donutí i přemýšlet. Mnozí z Vás třeba i vraha uhodnou před konečným finále, mně se to nepovedlo a byla jsem ráda. Bryndza mě dokázal opět příjemně šokovat a zamrazit.

Už mám nachystaný další díl a po něm i ten čtvrtý a zatím poslední, ale pevně doufám, že nám autor brzy opět naservíruje něco ze světa Ericy Fosterové, jejích vnitřních démonů i věrných přátel ve zbrani. Protože číst tohoto autor mě baví a vím, že se k němu budu ráda mnohokrát vracet. Ne kvůli vysoké kvalitě četby ani kvůli zkoumání dějových jinotajů a hledání nových kliček v ději, ale protože je mi s ním dobře a atmosféra jeho knih je návyková.

A já mu za toto děkuji, protože takové knihy a hlavně autoři jsou bohužel dnes v záplavě podobného žánru vzácností.

Proto nad Bryndzou neváhejte a čtěte jej. Stojí za to.

Komentáře (0)