Taylor, tohle už mi nedělej

recenze

Stevensová ve třetí části své série o geniální multilingvální a stíny minulosti pronásledované ženě jménem Michael dokazuje, že psát umí. Škoda je, že to začne dokazovat až na stopadesáté stránce.

Na začátku jsem celkem slušně trpěla nudou, až jsem si v slabší chvilce řekla, zda knihu neodložit. Ale Stevensová pozornost čtenáře udrží, to zas jo. Určitě především tím, že celkem svižně střídá úhly pohledu, takže i když vás třeba moc nebaví dokonalý svalnáč Bradford, překousnete to, protože víte, že za chvíli se vrátí záporňák Loutkař.

Krom toho vás nakonec nejspíš stejně chytne zápletka. Stevensová postaví svou hrdinku do situace, která je (ať se na to díváte z kteréhokoli úhlu) v podstatě neřešitelná. Z toho nemůžou všichni vyváznout živí, to by opravdu bylo nesmyslně naivní. Takže uvažujete, co Michael udělá a kdo si to nakonec odskáče.

Asi v polovině se pak rozjede naprosto šílená akce. Přibude taky nový úhel pohledu – několikrát sledujeme děj očima Lumaniho, zabijáka, který se pověsí na Michael, aby se ubezpečil, že ta dostojí svým závazkům a doručí živou zásilku na domluvené místo. Nevím, čím to je, ale je to skvělé, třeba celá 18. kapitola je jednoduše úchvatná.

To samé platí pro telefonáty mezi Michael a Lumanim poté, co ta ženská jednoduše zdrhne, vykašle se na životy rukojmích a valí si to po azurovém pobřeží s Neevou, tou hodně divně oblečenou holkou, kterou hledá celá severní Amerika. Je v tom něco filmového, úplně slyšíte Michael (měla by chraplavý hlas), jak něco hravě důvtipného sděluje do sluchátka svému úhlavnímu nepříteli, a pak slyšíte Lumaniho (angličtina se silným italským přízvukem), jak jí to elegantně vrací.

Stevensová si pak kupodivu mezi akcí dovolí i celkem obsažné, filosofií zavánějící konverzace mezi Michael a tou holkou, která si zatím zjevně vypěstovala celkem slušný stockholmský syndrom. Řeší, zda se pomstít, když člověk má příležitost, a zda se ti pak uleví, nebo si ty sračky stejně poneseš celý život, a jestli je z té bolesti nějaká cesta ven.

Neevina reakce na to, když ji Michael dovede do bezpečí na americké velvyslanectví v Nice, pro mě byla asi nejzajímavějším zvratem v celém románu. Ne, nečekala jsem to.

Mám spoustu poznačených míst, ale nevím, co mám odcitovat, asi radši neodcituji nic.

To, jak Stevensová zahodila prvních sto či více stran, je fakt na facku. Málem jsem tu knihu odložila. Jasně, napadlo mě, že to je možná jenom můj problém a jiní to tak mít nebudou – mě prostě mnohem víc bavilo to evropské dění než Bradfordovy sherlockovské pokusy na americké pevnině. Tak bych to asi neměla úplně zatracovat. Jenom upozorňuji. Dejte vědět, až dočtete!

Vanessa Michael Munroeová, chameleon a úspěšná lovkyně informací, si vysloužila reputaci člověka, který dotáhne do konce i nebezpečné zakázky na hranici zákona. Její schopnosti jí však nadělaly i mnoho nepřátel. Jednoho dne je une... více

Komentáře (0)