Rodinná pouta

recenze

Když mladá žena Libby zjistí, že zdědila velké rodinné sídlo, zažije překvapení. Už několikeré v životě. Když zjistí, že její osud je spjat s nálezem třech mrtvých právě v tomto domě, je šok o něco větší.

V jiné části světa se o něco starší Lucy se dvěma dětmi protlouká životem jako částečný bezdomovec. Nese si s sebou tíhu rozhodnutí svých i těch, které kdysi učinila její rodina.

Obě ženy jsou si blíže, než tuší. Každá z nich si s sebou nese kus osudu rodiny, která byla odsouzena k tomu nebýt nikdy šťastnou.

Rodina z podkroví je zvláštní thriller. Někdo by řekl jako tajemství zamčeného pokoje, ale chybí tam vytříbenost Agathy Christie i záhada celá, protože v tomto příběhu je pouze mnoho zamčených dveří, ale jen málo linek k jejich spojení. Zároveň však v sobě nese tajemno i napětí, jen působí trochu… rozhozeně.

Děj samotný se točí kolem nebezpečí sektářství a podlehnutí kouzlu snadných řešení. Nechat svůj majetek i odpovědnost na někom silném, kdo určitě ví, co dělat, je lákavé, ale jak již kdysi zjistili osadníci Jonestownu, je to nebezpečné a může to být i fatální. Do života jedné rodiny ve velkém sídle vstoupili lidé, kteří do něj nikdy neměli vkročit a změnili její osud k nepoznání. Každý obyvatel se dříve či později rozpadl na kousíčky a více či méně na očích sousedům žili svou vlastní bojovku za okny domu, z něhož se stalo dobrovolné i nedobrovolné vězení.

V knize je možné vidět onen postup ve zlomení duše, ohýbaní hřbetu i ztráty naděje. Psychologická linka z pohledu dospívajících dětí, které moc dobře vidí, že je všechno špatně, ale jen málo s tím mohou dělat pod pevnou rukou autoritářských dospělých, je velmi smutná. Nepochopitelné je jednání dospělých, kteří ve své dětské naivitě odevzdávají svůj život do rukou hmatatelnému peklu. To vše vyústí v tragédii, jež je na stránkách knihy pomalu odhalována.

Příběh je dobrý. Je v několika dějových i časových liniích, ukazuje děj z pohledu mnoha postav, jsou zde nečekaná odhalení i hnusná tajemství, ale i tak, něco tomu chybí. Něco jako Míša řez bez té vrchní vrstvy čokolády. Jako je to dobré, ale ten detail by celek udělal lepší. Po dočtení zůstalo jen takové prázdno, nedotaženost. Jako příslib, který nepřišel.

Autorka ve mně vzbudila pocit nadšení ze zajímavě rozehrané hry a pak najednou fik, jakoby se zalekla vlastních nápadů a všechno odřízla ve zjednodušené formě, aby měla klid a nic ji neděsilo. Což je škoda, protože nápad rodiny zdecimované svou vlastní umanutostí v dodržování nesmyslných pravidel, která nikam nevedou a pomalu je ničí a ještě k tomu lámou duše nevinných dětí, to zní oprabdu bombasticky. Ale pak se to celé rozpadá, jako rodina sama.

Ale i tak to zkuste, je to zajímavý čtenářský zážitek, ve kterém můžete najít něco, co mě třeba na první přečtení uniklo. Za mě tam ale chybí ta čokoláda.

Prostě to nekřupe.

Pozor, koho si pustíte domů… Londýn, módní čtvrť Chelsea. Honosný dům na nábřeží a v něm kolébka s nakrmeným a spokojeným miminkem, které čeká, až ho někdo pochová. O patro níž, v kuchyni, leží tři rozkládající se mrtvá těla.... více

Komentáře (0)