Příběh o ženství ze dvou stran

recenze

Dívka, která upíjela měsíc (2018) / RenataP
Dívka, která upíjela měsíc

Připravte si na tuto knihu hodně času, protože se mi často stávalo, že mne příběh zastavil a donutil se zamyslet se i nad svým životem a snad i nad tím měsíčním svitem, který tu je…stále stejný, nyní i za tisíc let. Stále stejný. Viděli jsme ho snad i kdysi, v minulých životech, uvidíme ten samý i někdy příště?

Jak poetická kniha a díky této podivné poetice, která vás občas omotává jako lepivá pavučina, si spoustu z děje zapamatujete i dlouho poté, co knihu odložíte.

To je jen jedna z mnoha myšlenek, která tak trochu uhnula od knihy a zavalila mne... ten proklatý měsíční svit... Nebo zase tak mimo nebyly? Ale tohle je jeden z nejmalebnějších příběhů, němž je magie, tajemství, lidskost, fantazijní zvířata, symbolika a krása mládí i stáří ženy.

Fascinace ženstvím
Sice je to prvotně příběh pro děti a mládež, a ten je jako takový povedený, bude se líbit menším i puberťáckým čtenářům, ale osloví i dospělé. A možná ženy nejvíce.

Malá Luna totiž z miminka roste v děvčátko a posléze v dívku. A už jen ty psychické změny tu jsou zaznamenány velmi syrově, tak, jak opravdu jsou.
Stejně tak čarodějnice Xan zase stárne. A ta cestička k vetchosti, k ubývajícím silám, je tu také popsána velmi sugestivně.
A na této cestě se tyto dvě ženy potkávají, aby vnímala jedna druhou a byla tím fascinována, zděšena, ale aby nakonec z toho všeho vykřesaly všudypřítomnou lásku.

Za mne jeden z nejhezčích příběhů na lehké, leč velmi hluboké téma.
Renata


Dívka, která upíjela měsíc Dívka, která upíjela měsíc Kelly Barnhill

Každý rok obětují lidé v Protektorátu jedno novorozeně čarodějnici žijící v hlubokých lesích. Odnepaměti slýchali, že jen tak ochrání město před jejími zlými čáry. Jenže čarodějnice Xan není krutá. Naopak, o opuštěné dítě se posta... více


Komentáře (0)

Přidat komentář