Pláňata

recenze

Petra Dvořáková a její tvorba se pro mě stává závislost. Pláňata je z období 1985 - 1995, kdy se střídá čtvero ročních období a vyprávěné z pohledu některého člena rodina. Máma Alena, táta Jirka, dcery Jana a Pavlína. Nejvíce je vyprávění z pohledu dcery Pavlíny, nejmladšího člena rodiny. Spolu s rodinou bydlí v přízemí ještě babička s dědou. Rodiče Aleny. Problémy soužití dvou generací v jednom domě, nespokojenost v práci, zákaz studia lidem, kteří nejsou ve straně, žití od výplaty k výplatě

Každý máme své sny, svoje plány, ale ať chceme nebo ne ovlivňuje nás doba a společnost ve které žijeme. Ale nejen to, utváří nás i rodina ve které žijeme.

To, jak dokáže autorka skvěle vystihnout dobu i domácnost za komunismu. I dobu po revoluci. Tím jak byl každý hlídaný, aby ve škole nebo na pracovišti něco neřekl. V obchodech nic nebylo, všichni žili až strašidelně stejně. Kolik hlášek a situací jsem poznávala ze své zkušenosti nebo u kamarádek či příbuzných.

Děsně zajímavé jak se autorka dokáže nabourat do pocitů 10 leté holky a postupně s ní jít těmi roky. A vlastně každý v rodině cítí nějakou tu svoji křivdu. Nepochopení. Ještě dlouho si budu knihu v hlavě rozebírat.

Neskutečně dobře napsaný uvěřitelný příběh ve kterém se nejeden člověk pozná. Ocení ho hlavně ročníky, kteří komunismus alespoň líznul a pamatují si tu dobu. Úplně mě to vrátilo do dětství.

Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejném domě. A kolem s... více

Komentáře (0)