Osud hněvu a plamene

recenze

Romeria přežívá v New Yorku díky tomu, že krade drahé šperky pro newyorskou mafii. Rodiče ji už dávno nejsou oporou a ona sama nemá moc nadějné vyhlídky, vždycky ale může být hůř. Například vás může záhadná žena lstí dostat do říše nadpřirozených bytostí, abyste pro ni splnili nesplnitelný úkol. Romeria se tak ocitá zdánlivě ve svém, ale přesto v cizím těle, v cizí říši a rovnou čelí obvinění z vraždy a zrady, přičemž muž, kterého si měla v daném světě vzít, ji chce popravit. To zní dostatečně komplikovaně, no ne?

Musím říct, že jsem se na začátku knihy dost nudila, ale jakmile jsme se konečně dostali do elfí říše, rozhodně mě příběh zaujal mnohem víc. Romerie mi bylo skoro celou dobu hrozně líto. Je to skvělá postava a schytávala od všech dost krutý a neoprávněný hejt a ze strany krále Zandera ten největší.

Mé nadšení z vývoje příběhu bohužel nevydrželo věčně. Akčních scén je tu minimum a romantická linka taky nehraje úplný prim. Kniha je opředena spíš mnoha tajemstvími a postupným odhalováním fungování daného světa, a protože to není ta část, která mě během čtení zajímá nejvíc, dost se mi to táhlo. Uvítala bych svižnější tempo, víc magie, a když už se autorka vrhla do pár odvážnějších scén, nemusela je hned utnout, jako by se bála zabíhat do podrobností.

Na jednu stranu se mi líbil celkový vibe. Hodně mi to připomínalo Cizinku, jen místo cestování v čase tu máme cestování do jiného světa. Oblíbila jsem si jak hlavní hrdiny (i když Zander byl na můj vkus docela chladný), tak pár vedlejších postav a zajímá mě, jak to celé dopadne, ale říkám si, jestli se mi do pokračování vážně chce.

Hodnotím 3,5/5* a doporučuji těm, kteří mají rádi atmosférické fantasy s propracovaným světem, kapkou hate to love romantiky a pomalejším tempem.

Komentáře (0)