O komisaři, který vykouřil víc cigaret, než měl

recenze

Asi takovým titulkem bych shrnula příběh v knize Dívka, která nikomu nechyběla. Nemám autorovi za zlý fakt, že vytvořil neskutečného kuřáka - hrdinovu reputaci totiž značně vylepšuje to, že byl skvělý detektiv a v tomhle případě jsem schopna mu to kouření odpustit.

Obálka zobrazuje okno do lesa, což celkově s příběhem souvisí, jelikož právě tábor sekty Čistý život se nachází kousek od lesa. Do okna zpoza stromů prosvěcuje slunce, které přece jen tu temnotu trochu zmírňuje a předpovídá určitou míru naděje. Graficky není špatně vyvedená a moc se mi líbí - přesto si nedokážu odpustit krátký komentář k "nálepce" Nejlepší švédský krimiromán.

S největší pravděpodobností nejsem jediná, kdo tohle nálepkování nemá ráda, a kdyby to nebylo součástí obálky, prostě to strhnu. Nepotřebuji žádný vyšší důkaz o tom, jestli kniha je, nebo není bestseller, já si na ni udělám názor sama. A jestli bude pozitivní nebo negativní, to už také záleží na mně.

Knih, které mají v názvu dívku, je opravdu přehršle - tolik, že se v tom čtenář na Databázi knih kolikrát ztrácí. Přesto jsem se odhodlala a rozhodla se přečíst Dívku, která nikomu nechyběla. Ono je určitým způsobem zajímavé použít hned v několika slovních spojeních právě toto slovo.

Nejen proto jsem si knihu chtěla přečíst. Bylo to totiž i z toho důvodu, že mě vždycky nějakým způsobem zajímalo téma sekt. Takových těch klasických vymývačů mozků, kvůli nimž jsou lidé schopni udělat cokoli, klidně i zamlčet vraždu.

Právě to se děje i v této knize - jednoho dne je v lese nalezena mladá členka sekty, která byla uškrcena a brutálně znásilněna. Místní detektiv si proto přivolá na pomoc komisaře Van Veeterena, který mu má s vyřešením vraždy pomoct. Zprvu se jedná o pouhé telefonáty, které se Van Veeteren chystá nějakým způsobem prošetřit a vyvrátit domněnku telefonujícího. Jak už ale ze samotné anotace vypovídá, nic není tak jednoduché, jak se zdá a během pár dní objeví onu mrtvolu dívky.

Automaticky se hlavním podezřelým stává Oscar Yellinek. Vůdce sekty Čistého života. Dívkám, které se účastní tábora, neskutečně vymývá mozek, stejně tak i třem ženám, které se o ně starají. Hlavně pak z toho důvodu, že se okamžitě po nálezu druhého těla stává pohřešovaným. Jenže nemyslíte si, že kdyby on byl tím vrahem, tak by to bylo až moc jednoduché?

Van Veeteren se v jednu chvíli vydává do útočiště k jezeru, aby měl čas se nad celým případem zamyslet a najít vraha. Mimoto mu jedno mrtvé tělo stačilo. Také se rozmýšlí, jestli má odejít do důchodu, což je věc, na které celá kniha nestojí, takže je snad v pořádku, že to sdělím.

Abych byla upřímná, mrzelo mě, že jsem si před přečtením Dívky, která nikomu nechyběla nepřečetla autorovy předchozí knihy o inspektoru Van Veeterenovi, ale jsem si jistá, že to do budoucna jistě napravím. Kniha se tedy nečetla příliš špatně, ale uznávám, že ani ne nejlépe. Také jsem nepociťovala tu správnou radost z dopadnutí vraha - hlavně proto, že jsem jeho identitu pořád tak nějak tušila.

Příznivce detektivek by kniha jistě mohla zaujmout. A pokud rádi čtete o sektách podobných právě Čistému životu, kde se členové musejí oddávat přísným pravidlům, domnívám se, že u této knihy budete na správné adrese. Zajímavě se četla a byla napínavá od začátku až do konce. Asi bych ji nehodnotila jako nejlepší počin roku a nejspíš bude patřit ke knihám, na které brzy zapomenu, ale za předpokladu, že si ji chcete přečíst, tak pevně věřím, že nebudete litovat.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Moba.

Komentáře (0)