Komu nakonec připadne trůn Havraní říše?

recenze

Tahle obálka je bezesporu parádní. Skvělé provedení, které člověka upoutá hned na první pohled. Font názvu umístěn na černém jablku je také perfektní. Téhle obálce prostě nemám co vytknout. Možná tak to, že se mi celá vazba při čtení jaksi zešikmila, ale to rozhodně není problém, kvůli němuž bych knihu nenáviděla a vozila ji po všech čertech jako špatný příklad. Stane se, minimálně je podle toho poznat, že byla čtená.

Už když jsem viděla obálku téhle knihy, věděla jsem, že si ji chci přečíst – a když pak nakladatelství Baronet vyhlásilo konkurz o zrecenzování tohoto titulu, vzala jsem příležitost za pačesy.

Protože re-telling Sněhurky? To pro člověka, co miluje převyprávění pohádek – a sám něco takového napsal - znělo vskutku fantasticky. I když se přiznám, že jsem se trochu bála, abych v tom nenašla něco, co už bylo jednou napsané, zfilmované… chtěla jsem vidět, jak si s tímto autorka poradí.

Princezna Lorelai vidí, jak celé království i jejího otce a bratra, ovládá její mocná teta Irina – s pomocí černých jablek, kterých všichni spořádají denně nespočet. Jednoho dne se proto rozhodne udělat tomu přítrž a zaútočí na ni, jelikož je také marduškou, což je ve své podstatě čarodějka a musím říct, že mě zaujalo, že tomu autorka dala vlastní název a celkově si s příběhem dost vyhrála.

Jedinou marduškou, kterou si Irina nedokázala podmanit, přestože o tom vzhledem k jejich příbuzenskému vztahu ani nepochybovala. Bohužel se jí celá spontánní akce nepovede, její otec a také král Havraní říše je zabit a Lorelai musí utéct z království, aby ochránila nejen sebe, ale i svého bratra Lea.

Spolu s královskými potomky je na útěku Gabril, který je chrání – Lorelai je totiž jedinou naději umírající Havraní říše. Čas od času mi připomínala Sněhurku ze seriálu Once Upon a Time. Tím způsobem, že se nechovala jako klasická princeznička a uměla se postarat o sebe, i o své blízké. Zároveň byla zručná. A Gabril byl skvělý, bylo poznat, že jim na obou dětech opravdu záleží.

Ale v příběhu nesledujeme jen příběh princezny Lorelai. To, jak se snaží ututlat před Irinou, že přežila a připravuje se na konečný úder. Objevuje se zde i novopečený král Kolvanismir, ve zkratce prostě Kol, jinak bychom si taky mohli zlámat jazyk.

Ten chce požádat královnu Havraní říše, tedy Irinu, o pomoc s obry, kteří zastrašují obyvatele jeho království, a neuplynula dlouhá doba, co zabili jeho rodiče a staršího bratra, kterému měl původně připadnout trůn. Obři totiž používají magii a Kolova armáda se jim proto nemá jak bránit ani ve své přirozené dračí podobě. Na cestě do zámku se ovšem setkává i s Lorelai, která mu ke svému štěstí zachrání život, on však netuší, s kým má tu čest.

Po pravdě mi bylo od začátku jasné, že mezi těmito dvěma bude jakási milostná linka, ale to u převyprávění pohádky není nic moc zvláštního. Co mi přišlo fajn, že se to v knize podle mého názoru moc s romantikou nepřehánělo a opravdu jí tam bylo jen tolik, kolik bylo potřeba.

Prostě, je to pohádka o Sněhurce bez sedmi trpaslíků, ale s draky a celý příběh mi proto přišel skvělý originální… autorce se povedlo vytvořit něco, v co jsem sama nedoufala a jak jsem u někoho četla, tak na to, že se jedná o pouhé převyprávění pohádky, v tom bylo cosi, co vám ukázalo něco nového a po čem jste si třeba řekli, že to není re-telling.

Krom toho čtenáře do příběhu autorka vhodí hned na začátku a on se v tom prostě musí naučit plavat a to díky stylu psaní jde opravdu dobře. Bylo fajn, že C. J. čtenáře nezahlcuje s prázdnými začátky, které by ho akorát nudily, a prostě mu tyhle věci řekne za chodu, když je potřeba, aby se to dozvěděl.

Autorka vymyslela fascinující svět, a i když jsem sérii Měsíčních kronik nečetla, tak pevně věřím, že pokud se vám líbily ony, tenhle příběh si také zamilujete.

Mimoto je na předsádce knihy báječná mapa všech zemí, které se v jejím světě nacházejí a o nichž jistě ještě někdy uslyšíme, takže si myslím, že pokud milujete mapy v knihách či takové knihy dokonce sbíráte, je to pro vás ideální volba.

Čím jsme starší, tím pohádky vyhledáváme častěji. S tím, co se na Zemi děje, je přece hrozně krásné utéct do jiného světa, kde dobro vítězí nad zlem a alespoň tímhle způsobem se vrátit do dětství, kdy jsme pohádky milovali. I z toho důvodu vám tento příběh bezesporu doporučuji, čte se jedním dechem. Navíc, pohádek zkrátka není nikdy dost.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Baronet.

Komentáře (0)