Není zlodějina jako zlodějina...

recenze

Liesel Memingerová není jen tak obyčejná dospívající dívka. Pokud nezaujme Vás, Váš problém, ale Smrt, ta si jí všimla a to už sakra něco znamená.
Liesel se stěhuje do Mnichova, konkrétně do Himmel Strasse, na níž ale není nic hezkého, natož pak nebeského. Všude kolem číhá válka a ustrašenost a napětí všechny obrůstá jako pnoucí se břečťan. Doba je zlá... Setkává se se svými novými rodiči Rosou a Hansem Hubermanmovými. Ona je statná, přísná a uštěkaná žena, on je jejím pravým opakem - milý, citlivý, s dětskou duší v dospělém těle.
Noví rodiče, ptáte se? To je tak, když je Váš tatínek komunista a maminka Vás neuživí. Nejde Vám to na rozum? Ani Liesel to úplně nechápe. V rukou svírá svou první knihu (jak k ní přišla Vám neprozradím) a nejistě se vydává vstříc novému domovu.

Život na Himmel Strasse dokáže být šedivý i barevný zároveň, i když se tomu těžko věří. Z domu Hubermanových se ozývá samé "Saumensch", "Arschloch" nebo "Saukerl" - nikdy ale nebyly tyto nadávky vyřčeny s větší láskou. Na ulici se hraje fotbal a ve škole se učí zpívat oslavné písně velkému vůdci. Všechno tak nějak zapadá. Jen ten Rudy... Jak on leze Liesel na nervy, saukerl jeden... Jednou večer kdosi zaklepe na dveře a nic už není jako dřív, protože slib je slib - a ty Hans Hubermann neporušuje. A tak má Liesel najednou dva světy - jeden, který je tam venku a druhý, který je skryt za dveřmi sklepa a který je přesto mnohem pestřejší...

Najednou není jasné, co je správné a co ne, co říkat a co si raději nechat pro sebe a postupem času Liesel začíná chápat, že ne vše, co slýchá ve škole nebo od jiných dospělých, je pravda. A pak jsou tu knihy... Slova v nich ukrytá, kouzelné příběhy, moudrosti a vzpomínky...

Po celou dobu je jí poblíž Smrt, tiše ji z povzdálí sleduje. Někdy je blíž, než by bylo milé, někdy okolo jen tak prolétne. Ale stále se vrací... Jak to s Liesel a ostatními dopadne, si přečtěte sami - o to Vás nemůžu připravit... :)

"On byl cvok, který se natřel načerno a porazil celý svět.
Ona zlodějka knih, která neměla slova."

Kouzelně hravý příběh, který Vás rozesměje a rozpláče zároveň. Ukáže Vám svět, kde je všechno tak trochu naruby a ač je to doba, která si nebrala servítky s nikým a ničím, není to jen o válce a její tragédii. Ale o jedné dívce, která stojí uprostřed děsivého a ochromujícího zmatku a snaží se chápat nepochopitelné. O dívce, která má ohromnou slabost pro knihy, i když je zatím neumí moc číst. O dívce, která zasáhne každé srdce, které se jen lehce pootevře.
Vypravěčem je Smrt, což se někomu může zdát podivné a těžko stravitelné, ale myslím, že lepšího vypravěčem kniha mít ani nemůže. Je totiž zároveň mrazivé a rozpustilé se na svět dívat očima Smrti. Která nemá city, nebo smilování, neodpouští ani nevyčítá, prostě jen dělá svou práci, kterou jí těžko můžeme závidět.

"Němci hrozně rádi něco pálili. Obchody, synagogy, Říšské sněmy, domy, osobní majetek, povražděné lidi a pochopitelně také knihy."

Kromě Liesel nesmím zapomenout na další postavy, které si Vás stejně jako Liesel tak trochu podmaní. Na pozadí kruté a nelítostné války budete sledovat příběhy lásky, opravdového přátelství, oddanosti a upřímnosti.

Pokud Vás minul i film, určitě doporučuji i jeho shlédnutí. Je jasné, že film málokdy splní všechna očekávání, která máme my knihomolové z knih, ale alespoň v tomto případě udělejte výjimku a nechte se jím pohltit. Ač jsou tam některé věci jiné, zpracování je myslím víc než fajn.

Komentáře (0)