Nemocnice Charité

recenze

Kniha je jako stroj času a zde to opravdu platí...
Dostáváme se do třicátých let 19.století v Berlíně. S hlavní hrdinkou Elisabet se dostáváme do nemocnice Charité. Je to mladá a chytrá dívka, která odmítá být jako většina ostatních žen v té době a být jen manželkou a matkou. Má sen-stát se lékařkou a léčit lidi, což bohužel není možné. Začne pracovat v Charité jako ošetřovatelka. Tyto osoby v té době jen odnášely mísy a nosily jídlo. Elisabet je velmi empatická a stará se o pacienty jak nejlépe umí i za cenu, že se pohádá s ostatním personálem...
V dnešní době se tehdejší léčba zdá naprosto šílená a v mnoha případech končila smrtí. Naprosto banální (z dnešního pohledu) úrazy, zánět slepého střeva téměř vždy končil smrtí, porody, které velmi často končily špatně. A operace? Operatér musel být co nejrychlejší, aby pacient přežil. Zákroky se měřily na minuty a vteřiny a pacienta museli držet minimálně dva silní muži, aby se pacient nehýbal. O to víc mne překvapila operace oka mladého chlapce a operace obličeje. Záněty, sněti, gangrény byly na denním pořádku. Žádná antibiotika, žádná hygiena a naprostý zákaz otvírání oken! Když už byl puch moc velký, velkými sály procházela vykuřovačka... Lidé s různými nemocemi (tyfus, spála, zlomená noha, neštovice...) leželi jeden velké druhého v obrovských místnostech.
Klobouk dolů před takovými lékaři, jako byl doktor Dieffenbach nebo doktor Semmelweis, který zjistil souvislosti mezi horečkou omladnic a pitvajícími studenty... Kde bychom byli bez jejich studií...
Nejsem lékařka, některé popisované zákroky mi nic neříkaly, ale mnohé další informace jsem si pak dále zjišťovala na internetu a bylo to hodně zajímavé čtení, jak je dnes vše jiné.
Kniha začíná v roce 1831, kdy v Berlíně propuká cholera a nikdo neví, čím se šíří. Lékaři jsou naprosto bezmocní... Je zvláštní číst v dnešní době o karanténách, zavírání divadel a škol...
Tato kniha je naprosto úžasná. Určitě doporučuji k přečtení všem, kteří se zajímají o historii, případně o lékařství. Občas je to čtení hodně smutné a asi pro někoho nechutné, ale taková tehdy byla doba.
Samozřejmě nechybí i malá romantika, ale je tam spíš jen okrajově
Tohle bylo opravdu parádní čtení a myslím, že je fajn se občas zamyslet nad tím, jak se máme dobře a měli bychom si toho vážit...

Příběh o životě a smrti, o naději a osudu ve slavné nemocnici. Berlín v roce 1831. Ve městě už týdny panuje strach, že by se do Německa mohla dostat cholera. Když na člunu na Sprévě zemře za velkých bolestí lodník, začne se osudná... více

Komentáře (0)