Nemocnice Charité

recenze

Kniha je jako stroj času a zde to opravdu platí...
Dostáváme se do třicátých let 19.století v Berlíně. S hlavní hrdinkou Elisabet se dostáváme do nemocnice Charité. Je to mladá a chytrá dívka, která odmítá být jako většina ostatních žen v té době a být jen manželkou a matkou. Má sen-stát se lékařkou a léčit lidi, což bohužel není možné. Začne pracovat v Charité jako ošetřovatelka. Tyto osoby v té době jen odnášely mísy a nosily jídlo. Elisabet je velmi empatická a stará se o pacienty jak nejlépe umí i za cenu, že se pohádá s ostatním personálem...
V dnešní době se tehdejší léčba zdá naprosto šílená a v mnoha případech končila smrtí. Naprosto banální (z dnešního pohledu) úrazy, zánět slepého střeva téměř vždy končil smrtí, porody, které velmi často končily špatně. A operace? Operatér musel být co nejrychlejší, aby pacient přežil. Zákroky se měřily na minuty a vteřiny a pacienta museli držet minimálně dva silní muži, aby se pacient nehýbal. O to víc mne překvapila operace oka mladého chlapce a operace obličeje. Záněty, sněti, gangrény byly na denním pořádku. Žádná antibiotika, žádná hygiena a naprostý zákaz otvírání oken! Když už byl puch moc velký, velkými sály procházela vykuřovačka... Lidé s různými nemocemi (tyfus, spála, zlomená noha, neštovice...) leželi jeden velké druhého v obrovských místnostech.
Klobouk dolů před takovými lékaři, jako byl doktor Dieffenbach nebo doktor Semmelweis, který zjistil souvislosti mezi horečkou omladnic a pitvajícími studenty... Kde bychom byli bez jejich studií...
Nejsem lékařka, některé popisované zákroky mi nic neříkaly, ale mnohé další informace jsem si pak dále zjišťovala na internetu a bylo to hodně zajímavé čtení, jak je dnes vše jiné.
Kniha začíná v roce 1831, kdy v Berlíně propuká cholera a nikdo neví, čím se šíří. Lékaři jsou naprosto bezmocní... Je zvláštní číst v dnešní době o karanténách, zavírání divadel a škol...
Tato kniha je naprosto úžasná. Určitě doporučuji k přečtení všem, kteří se zajímají o historii, případně o lékařství. Občas je to čtení hodně smutné a asi pro někoho nechutné, ale taková tehdy byla doba.
Samozřejmě nechybí i malá romantika, ale je tam spíš jen okrajově
Tohle bylo opravdu parádní čtení a myslím, že je fajn se občas zamyslet nad tím, jak se máme dobře a měli bychom si toho vážit...

Komentáře (0)